V tomto článku je použita zastaralá šablona „Příbuzenstvo“.

Vítek II. z Krumlova

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vítek II. z Krumlova
Narození13. století
Úmrtí1290
RodičeBudivoj z Krumlova
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Příbuzenstvo
otec Budivoj I. z Krumlova
matka Perchta z Falkenštejna

Vítek z Krumlova zvaný také Vítek ze Skalice byl purkrabím na hradě Hluboká, nejvyšším maršálkem[1] a podkomořím Českého království za vlády krále Václava II. K výnosné funkci se dostal díky vlivu svého bratra Záviše z Falkenštejna, králova otčíma zřejmě okolo roku 1284.[2] Počátkem roku 1289 Vítek již v podkomořské funkci nebyl,[3] jeho dvorská kariéra úzce souvisela se vzestupem Závišovým a zanikla s jeho zatčením.[4]

Na rozdíl od jiných zůstal Vítek bratrovi společně se švagrem Hroznatou věrný a na královu žádost o vydání královských hradů reagoval povstáním, kterého se zúčastnila velká část Vítkovců.[5] Hlavním cílem jejich útoků byly statky pražského biskupa,[6] jehož majitel biskup Tobiáš si stěžoval králi na Vítka z Krumlova a Hroznatovy syny, že vypálili Pelhřimov a totéž provedli společně s loupením i v Týnu nad Vltavou, kde v okolních vsích zajali vesničany a odvezli je do Budějovic. Vítek také zajal biskupova bratra Čeňka z Kamenice.[7] Václav II. reagoval na vzniklou situaci soudem, který Vítka s bratry v nepřítomnosti odsoudil, prohlásil je psanci a zbavil majetků. Záviše nechal společně se svým nevlastním bratrem Mikulášem Opavským spoutaného objíždět zatím nevydané královské hrady. Vévoda Mikuláš hrozil vzbouřencům popravou zajatce, pokud hrady nebudou vydány. U Hluboké, hájené Vítkem z Krumlova, se svou pohrůžkou pohořel a Záviše zde nechal skutečně popravit. Vítek reagoval stětím Čeňka z Kamenice, bratra biskupa Tobiáše.[8]

Zdá se, že potrestání vzbouřenců bylo po Závišově smrti patrně zažehnáno přímluvou Jindřicha z Rožmberka, který vyjednal podmínky smíru s panovníkem. Václav odsouhlasil na podzim 1290 vítkovský dar vyšebrodskému klášteru za spásu Závišovy duše, bratranci popraveného mohli zůstat na Krumlově a bratři Budivoj, Vok, Henclín a Vítek odešli hledat azyl. Vítek se údajně dle Otakara Štýrského snažil získat místo u dvora Rudolfa Habsburského ve Vídni, ale odtud byl vypovězen a odešel do uherského království,[9] kde zemřel.[10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. JAN, Libor. Proces se Závišem a proměna královské vlády v letech 1289-1290. Český časopis historický. 2005, roč. 103, s. 7. ISSN 0862-6111. 
  2. CHARVÁTOVÁ, Kateřina. Václav II. Král český a polský. Praha: Vyšehrad, 2007. ISBN 978-80-7021-841-9. S. 75. Dále jen Václav II.. 
  3. Václav II., str. 103
  4. Václav II., str. 104
  5. Václav II., str. 106
  6. Václav II., str. 107
  7. Proces, str. 16
  8. Václav II., str. 110
  9. Proces, str. 31
  10. VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250-1310. Praha: Paseka, 2002. 760 s. ISBN 80-7185-433-6. S. 414. Dále jen Velké dějiny.