Niger
Niger je prezidentská republika nacházející se téměř uprostřed Afriky mezi státy Mali, Alžírsko, Libye, Čad, Nigérie, Benin a Burkina Faso. Na území o rozloze 1,2 mil. km2 zde žije jen 11 milionů obyvatel. Země nemá přístup k moři.
Poloha a charakter území
Niger se nachází na jihu Sahary a ve střední části Sahelu.
Většina území Nigeru se nachází na náhorních plošinách. V centrální části republiky se tyčí vulkanické pohoří Aïr (čti aír). Zde se nachází kužely vyhaslých sopek a rozrušené masivy. V masivu Tarazit se nachází nejvyšší hora státu Mont Gréboun, vysoká 2012 m n. m. Směrem na východ od Aïru se rozléhá pouštní pánev Ténéré, západním směrem pánev Talak. Na severu země se nachází náhorní plošina Djado. Jedinou stálou řekou na území státu je Niger, která mu dala jméno.
Podnebí
V severních oblastech Nigeru převládá extrémně suché tropické podnebí; za rok zde spadne pouze téměř 50 mm srážek, proto zde převládají pouště. Centrální a jižní oblasti republiky mají podnebí o něco vlhčí, avšak ani zde nespadne za rok více než 800 mm srážek. Oblaka pouštního prachu a písku sem přináší suchý saharský vítr nazývaný harmattan. V lednu se průměrné teploty pohybují od 16–24 °C. Nejteplejší období trvá od května do června, teploty překonávají hranici 30 °C.
Flora a fauna
V nižších oblastech rostou pouze akácie a suchomilné traviny. Ve vysokohorských oblastech floru zastupují divoké palmy a olivovníky. Žijí zde gazely, oryxové, paovce hřivnaté, gepardi a pštrosi. U řeky Niger svůj domov nacházejí sloni, žirafy, hroši, antilopy a buvoli.
Historie
Ukazuje se, že lidé sídlili na území Nigeru už v prehistorických dobách. Ve 3. tisíciletí př. n. l., kdy do severních oblastí začala zasahovat poušť, pastevci odešli a na jejich bývalých územích se začali usazovat kočovní Tuaregové.
Ve středověku byl Niger postupně součástí několika mocných říší, kterými byly Songhaj, Kánem-Born, Mali a městský stát Hausů. Od 11. století se zde začal šířit islám, který si u místních obyvatel našel značnou oblibu.
V roce 1900 byl Niger obsazen Francouzi a připojen k Francouzské západní Africe. V roce 1922 získal status samostatné kolonie poté, co povstali Tuaregové. V roce 1958 byla vyhlášena autonomní republika Niger. Vazby s Francií ale zůstaly silné.
První svobodné volby se konaly až v roce 1993. O tři roky později se pomocí státního převratu do čela státu dostal plukovník Ibrahim Baré Maïnassaru. V dubnu 1999 byl svržen a byla zahájena demokratizace země. Vojenským pučem skončila v únoru 2010 snaha prezidenta Mamadou Tandja změnit ústavu, aby se mohl po třetí za sebou ucházet o prezidentský úřad.
10.11.1960-15.4.1974 – Hamani Diori – prezident – PPN
15.4.1974-17.4.1974 – Seyni Kountché – náčelník štábu – voj.
17.4.1974-10.11.1987 – Seyni Kountché – prezident – voj.
10.11.1987-14.11.1987 – Ali Seїbou – prozatímní prezident – voj.
14.11.1987-17.5.1989 – Ali Seїbou – prezident – voj.
17.5.1989-18.12.1989 – Ali Seїbou – předseda Nejvyšší rady národní orientace – MNSD
18.12.1989-16.4.1993 – Ali Seїbou – prezident – MNSD
16.4.1993-27.1.1996 – Mahamane Ousmane – prezident – CDS
27.1.1996-7.8.1996 – Ibrahim Baré Maїnassara – předseda Rady národní záchrany – voj.
7.8.1996-9.4.1999 – Ibrahim Baré Maїnassara – prezident – UNRID
9.4.1999-11.4.1999 – Djibrilla Hima Hamidou – předseda vojenské vlády – voj.
11.4.1999-22.12.1999 – Daouda Malam Wanké – předseda Rady národního smíření – voj.
22.12.1999-18.2.2010 – Mamadou Tandja – prezident – MNSD
Od 18.2.2010 – Salou Djibo – předseda Nejvyšší rady pro obnovu demokracie – voj.
Ekonomika a hospodářství
Ekonomika
Kvůli nestabilní politické situaci (vojenské puče a revolty) dosahuje HDP v zemi méně než 200 USD na obyvatele. Významným zdrojem vývozu je uranová ruda pro Francii. Dováží se veškeré spotřební zboží, a to hlavně z Francie a Pobřeží slonoviny. Velká část populace je zaměstnána v zemědělství, ačkoliv je obděláváno jen 3 % rozlohy státu, především břehy řeky Niger. V zemi se platí CFA frankem.
Zemědělství
Základ hospodářství tvoří samozásobitelské zemědělství, přičemž obdělávat lze pouze 15 % území. Úroda je navíc závislá na srážkách a ohrožují ji škůdci (kobylky a sarančata). I přesto se zemědělským činnostem věnuje 90 % obyvatel. Pěstuje se proso (dochan), čirok, zelenina, luštěniny, rýže, podzemnice olejná, cukrová třtina, pšenice, bavlna a tabák. Chovají se ovce, skot, kozy a osli. Nejdůležitějším zvířetem je velbloud.
Průmysl a nerostné suroviny
Nejdůležitější nerostnou surovinou je uran, těží se v pohoří Aïr. Dále se těží zlato, kamenné uhlí, fosfáty, měděné a železné rudy a soli. Těžbou uranu byla původně monopolem Francie, nyní však na jednom z ložisek těží i Číňané. [3] Průmyslová výroba a obchod se soustřeďuje v Niamey. Nejdůležitějším průmyslovým oborem je potravinářský průmysl. Produkuje hlavně arašídy, olej a pivo. V menších městech fungují mlýny, čistírny bavlny a koželužny.
Obyvatelé
Obyvatelé se dělí do několika kmenů, nejvíce zastoupeni jsou Hausové, Songhaj-Djermové a Tuaregové. Ostatních je méně než 1 milion osob. Nigeřané jsou z 80 % muslimové, existují tu ale i animistické a křesťanské menšiny. Tři čtvrtiny obyvatel jsou negramotné. Úředním jazykem v zemi je francouzština. Téměř 80 % Nigeřanů žije ve venkovských osadách. Střední délka života mužů je průměrně 42,5 let, u žen asi 41,8 let. Ke konci roku 2005 Niger měl nejnižší poměr počtu obyvatel připadajícího na jednoho lékaře; celkem to bylo 56 278 obyvatel na jednoho lékaře.[4]
Etnické složení obyvatelstva
- Hausové – 56%
- Džermové – 22%
- Fulani – 9%
- Tuarégové – 8%
- ostatní – 5%
Největší města
- Niamey - 774 000 obyvatel
- Zinder – 191 000 obyvatel
- Maradi – 163 000 obyvatel
- Agadez – 89 000 obyvatel
- Arlit – 83 000 obyvatel
- Tahoua – 80 000 obyvatel
- Dosso – 50 000 obyvatel
- Birni N´Konni – 48 000 obyvatel
- Tessaaoua – 36 000 obyvatel
- Gaya – 33 000 obyvatel
- Dogondoudchi – 32 000 obyvatel
Zajímavosti
- Stát se jmenuje podle stejnojmenné řeky.
- První důl na těžbu zlata se jmenuje Samira Hill a začal pracovat v říjnu 2004.
- První železnice v zemi se teprve buduje.
- Je povolena polygamie.
Reference
- ↑ [1]
- ↑ Vojenská junta v Nigeru unesla prezidenta a ohlásila převrat. iHNed.cz [online]. 2010-02-19 [cit. 2010-02-19]. Dostupné online.
- ↑ Čína zahájila těžbu uranu v Nigeru
- ↑ Pocket World in Figures 2008. Londýn: The Economist, 2007. 254 s. ISBN 978-1-86197-844-8. S. 86. (anglicky)
Externí odkazy
- Ráááádio Impuls: Cestování s Jiřím Kolbabou - 20.12.2008
- Niger - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International [cit. 2011-08-19]. Dostupné online. (anglicky)
- Niger (2011) [online]. Freedom House [cit. 2011-08-19]. Dostupné online. (anglicky)
- Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Niger Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009 [cit. 2011-08-19]. Dostupné online. (anglicky)
- Bureau of African Affairs. Background Note: Niger [online]. U.S. Department of State, 2011-06-20 [cit. 2011-08-19]. Dostupné online. (anglicky)
- CIA. The World Factbook - Niger [online]. Rev. 2011-08-16 [cit. 2011-08-19]. Dostupné online. (anglicky)
- Zastupitelský úřad ČR v Abuji. Souhrnná teritoriální informace: Niger [online]. Businessinfo.cz, 2011-06-13 [cit. 2011-08-19]. Dostupné online.
- FUGLESTAD, Finn; LAYA, Diouldé, a kol. Niger [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-19]. Dostupné online. (anglicky)
Obrázky, zvuky či videa k tématu Niger na Wikimedia Commons
.svg)