Mezinárodní fonetická abeceda
| Typ | Abeceda |
|---|---|
| Mluvené jazyky | fonetický a fonemický přepis jakéhokoliv jazyka |
| Vytvořeno | 1888 |
| ISO 15924 | Latn, 215 |
| Poznámka: Tato stránka může obsahovat fonetické symboly IPA v kódování Unicode. | |
Mezinárodní fonetická abeceda (International Phonetic Alphabet, IPA, Alphabet phonétique international, API) je znakový systém navržený jazykovědci k fonetickému zápisu a popisu hlasových projevů lidí mluvících rozdílnými jazyky. Úkolem mezinárodní fonetické abecedy je věrně, výstižně a široce zachytit mluvený projev lidí různých jazykových skupin, tak aby byl fonémicky a foneticky správný.
Mezinárodní fonetickou abecedu tvoří fonetické znaky, které vycházejí převážně z minuskulí latinky a řeckého písma. V kódování Unicode jsou jim vyhrazeny znaky U+0250 až U+02AF.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Systém byl vyvinut francouzskými a britskými učiteli jazyků pod záštitou Mezinárodní fonetické asociace, která vznikla v roce 1886 v Paříži. Tým vedl Paul Passy. První oficiální verzi abecedy publikoval v roce 1888 Passy. Členové asociace založili abecedu na abecedě Henryho Sweeta (1845–1912), který ji vytvořil z abecedy Isaaka Pitmana a Alexandra Ellise.
Od té doby prošla Mezinárodní fonetická abeceda mnoha revizemi, včetně několika velkých změn stvrzených Kielskou konvencí roku 1989; poslední revize proběhla v roce 1993, a znovu byla aktualizována roku 1996. ExtIPA byla prvně vytvořena roku 1991 a revidována 1997; kvalitativní symboly (VoQS, Voice Quality Symbols) byly navrženy v roce 1995, aby ještě více rozvinuly systém přepisu.
Využití
[editovat | editovat zdroj]Výhodou IPA je univerzálnost použití pro přepis výslovnosti kteréhokoliv jazyka. Takový přepis je srozumitelný odborníkům na celém světě. Největší využití tedy najde v odborné literatuře. Pro laika je však takovýto přepis těžko srozumitelný, proto se v jazykové literatuře určené širší veřejnosti používají i jiné způsoby přepisu výslovnosti.
IPA používá v současnosti mnoho britských anglických slovníků (velká komplikovanost a nestandardnost anglického pravopisu vede k potřebě slovníků, které uvádějí správnou výslovnost anglických slov i pro rodilé mluvčí), americké slovníky obvykle využívají jiný způsob transkripce.
V českém prostředí se k přepisu výslovnosti cizích jazyků obvykle používají znaky české abecedy odpovídající příslušným hláskám, např. [či:z] místo [tʃiːz]. Často se též používají znaky, které v češtině vyjadřují podobně znějící hlásku jako v češtině (např. [a] místo [ʌ], [o] místo [ɔ] v anglických slovech). Z IPA se vypůjčují pouze symboly označující hlásky, které jsou v češtině cizí, v anglicko-českých slovnících to jsou obvykle [ə, æ, θ, ð]. Takovýto způsob přepisu je pro českého uživatele srozumitelnější. Na odlišnosti ve výslovnosti učebnice a slovníky obvykle poukazují.
Názvoslovná komise ČÚZK používá mezinárodní fonetickou abecedu u přepisu výslovnosti českých endonym v databázi Geonames.[1]
Přehled samohlásek
[editovat | editovat zdroj]IPA zaznamenává 30 základních samohlásek, které se diakritickými znaménky mohou ještě pozměňovat, např. v délce či v intonaci.
| Přední | Téměř
přední |
Střední | Téměř
zadní |
Zadní | |
| Zavřená | |||||
| Téměř zavřená | |||||
| Polozavřená | |||||
| Středová | |||||
| Polootevřená | |||||
| Téměř otevřená | |||||
| Otevřená | |||||
Tam, kde se symboly objevují ve dvojicích,
znak vpravo označuje zaokrouhlenou samohlásku. | |||||
Tato stránka obsahuje fonetické informace ve znacích IPA,
které se nemusí v některých prohlížečích zobrazovat správně
Přehled souhlásek
[editovat | editovat zdroj]Souhlásky mají 65 písmen pro pulmonické a 30 nepulmonických a ostatních:
Afrikáty a dvojí artikulace
[editovat | editovat zdroj]Afrikáty a souhlásky s dvojí artikulací se zapisují pomocí dvou symbolů. K vyznačení současné artikulace se obvykle používá diakritické znaménko – vázací znak umístěný nad písmeny nebo pod nimi.
Ligatury
[editovat | editovat zdroj]Šest nejobvyklejších afrikát se též zapisuje pomocí ligatury (symbol vzniklý spojením dvou písmen), která je však v IPA neoficiální. Ligatury jsou i v některých národních abecedách, např. v nizozemské. Ligatury se ujaly jako znaky ekvivalentní spřežkám. V češtině by se tedy hodila pro hlásku ch.
| Vázání | Ligatura | Popis |
|---|---|---|
| t͡s | ʦ | neznělá alveolární afrikáta |
| d͡z | ʣ | znělá alveolární afrikáta |
| t͡ʃ | ʧ | neznělá postalveolární afrikáta |
| d͡ʒ | ʤ | znělá postalveolární afrikáta |
| t͡ɕ | ʨ | neznělá alveolopalatální afrikáta |
| d͡ʑ | ʥ | znělá alveolopalatální afrikáta |
| t͡ɬ | – | neznělá alveolární laterální afrikáta |
| d͡ɮ | – | znělá alveolární laterální afrikáta |
| k͡p | – | neznělá labiovelární ploziva |
| ɡ͡b | – | znělá labiovelární ploziva |
| ŋ͡m | – | Labiovelární nazála |
Diakritika
[editovat | editovat zdroj]Diakritika se používá v případech, kdy je potřeba zaznamenat obměnu výslovnosti určité hlásky, pro kterou neexistuje v IPA samostatný symbol. Diakritická znaménka se obvykle zaznamenávají pod symbol, ale v případě potřeby je lze umístit i nad něj, např. ŋ̊ – neznělá velární nazála.
| Slabičnost | |||
|---|---|---|---|
| ɹ̩ n̩ | Slabikotvorná | e̯ ʊ̯ | Neslabičná |
| Realizace souhlásek | |||
| tʰ dʰ | Přídech | d ̚ | Bez slyšitelné ploze |
| dⁿ | Nosní ploze | dˡ | Laterální ploze |
| Fonace | |||
| n̥ d̥ | Neznělá | s̬ t̬ | Znělá |
| b̤ a̤ | Dyšná fonace | b̰ a̰ | Třepená fonace |
| Artikulace | |||
| t̪ d̪ | Dentální | t̼ d̼ | Lingvolabiální |
| t̺ d̺ | Apikální | t̻ d̻ | Laminální |
| u̟ t̟ | Přednější | i̠ t̠ | Zadnější |
| ë ä | Střednější | e̽ ɯ̽ | Střednější a středovější |
| e̝ ɹ̝ ˔ | Zvýšená (ɹ̝ = Znělá alveolární nonsibilantní frikativa) | ||
| e̞ β̞ ˕ | Snížená (β̞ = Znělá bilabiální aproximanta) | ||
| Koartikulace | |||
| ɔ̹ x̹ | Více zaokrouhlená | ɔ̜ x̜ʷ | Méně zaokrouhlená |
| tʷ dʷ | Labializovaná | tʲ dʲ | Palatalizovaná |
| tˠ dˠ | Velarizovaná | tˁ dˁ | Faryngalizované |
| ɫ z̴ | Velarizovaná nebo faryngalizovaná | ||
| e̘ o̘ | Posun kořene jazyka dopředu | e̙ o̙ | Posun kořene jazyka dozadu |
| ẽ z̃ | Nazalizovaná | ɚ ɝ | Zabarvení do r |
Suprasegmentální jevy
[editovat | editovat zdroj]Tyto symboly popisují jevy v jazyce, které souhrnně označujeme jako prozódie. Zahrnují délku hlásek, přízvuk, tón, intonaci a rytmus jazyka.
| ˈ | Primární (hlavní) přízvuk |
| ˌ | Sekundární (vedlejší) přízvuk |
| ː | Dlouhá souhláska nebo samohláska |
| ˑ | Polodlouhá |
| ˘ | Extra-krátká |
| . | Slabičný předěl |
| ‿ | Vázání (absence pauzy) |
| | | Malá pauza |
| ‖ | Velká pauza |
| ↗ | Stoupavá intonace |
| ↘ | Klesavá intonace |
Tón
[editovat | editovat zdroj]IPA dovoluje používat buď tónovou diakritiku, nebo tónové značky, které charakterizují tón v tónových jazycích, jako je např. čínština s pěti tónovými verzemi nebo vietnamština se šesti tóny.
| e̋ nebo ˥ | Extra vysoký |
| é nebo ˦ | Vysoký |
| ē nebo ˧ | Střední |
| è nebo ˨ | Nízký |
| ȅ nebo ˩ | Extra nízký |
| ě | Stoupající |
| ê | Klesající |
| ↓e | Pokles tónu |
| ↑e | Vzestup tónu |
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ United Nations Group of Experts OnGeographical Names, 2019 session. Report of Czechia. [online]. [cit. 2020-03-07]. GEGN.2/2019/44, s. 1. Submitted by Czechia. Dostupné online. (anglicky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]- Abeceda
- Česká fonetická transkripce
- Fonetika
- Jazyk (řeč)
- Uralská fonetická abeceda
- Americká fonetická notace (Americanist phonetic notation)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mezinárodní fonetická abeceda na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo mezinárodní fonetická abeceda ve Wikislovníku- Stránky Mezinárodní fonetické asociace (anglicky)
- Automatický přepis českých slov v IPA (ne zcela dokonalý)
