Tónový jazyk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Tónový jazyk je z hlediska fonologické typologie takový jazyk, v němž má tón rozlišovací (distinktivní) funkci. To znamená, že tón, jakým je slovo proneseno, má zásadní význam pro rozlišení významu různých slov, která jinak znějí stejně.

Jazyky mohou rozlišovat výšku tónu (např. vysoký, střední, nízký), průběh tónu (např. stoupající, klesající) nebo obojí. Nerozhoduje absolutní výška tónu, ale relativní vůči ostatním tónům. Vysoký tón tedy neznamená například vysoké cé, ale pouze tón vyšší než střední nebo nízký tón.

Tónovými jazyky převážně hovoří obyvatelstvo zemí v subsaharské Africe a v jihovýchodní Asii, vyskytují se také v Severní a Jižní Americe a v Mezoamerice. Příkladem tónového jazyka je čínština.

Uplatňování tónu v jazyce patří mezi tzv. suprasegmentální jevy.