Přeskočit na obsah

Minuskule

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Psací písmo (jedna z variant): srovnání minuskul (nahoře) a majuskul (dole)

Minuskule (malá písmena, minusky) jsou forma písmen (v latince a, b, c, …), jejich opakem jsou velká písmena (majuskule: A, B, C, …). V paleografii se minuskule definují jako znaky, které lze zapsat do čtyřlinkové osnovy tak, že mohou zaplňovat pouze střední pásmo, zasahovat do horního pásma nebo do dolního pásma, příp. do obou pásem. Oproti tomu majuskule se zpravidla zapisují mezi dvě linky psací osnovy, takže vyplňují horní a střední psací pásmo.[1]

Vývoj minuskule

Matematika

[editovat | editovat zdroj]

V matematice se užívají např. k označení proměnné, prvků množin aj., v geometrii se jimi zpravidla označují čáry: křivky, úsečky, přímky atd.

Ve fyzice se minuskulemi označují některé veličiny, např. rychlost „v“, délka „l“, hmotnost „m“. V soustavě jednotek jednak některé jednotky (metr „m“, gram „g“, sekunda „s“), jednak předpony pro jednotky menší, než jsou jednotky základní (desetiny: deka- „da“, tisíciny: mili- „m“, miliardtiny: nano- „n“ aj.) s jedinou výjimkou, kterou je tisícinásobek: kilo- „k“.

Vyjádření dynamiky v hudbě, např. fp – forte piano, ff – fortissimo, pf – pianoforte, pp – pianissimo atd.

Ve světě počítačů, konkrétně v CSS, se pro vlastnost „text-transform“ používá hodnota „lowercase“.

  1. KAŠPAR, Jaroslav. Úvod do novověké latinské paleografie se zvláštním zřetelem k českým zemím. Praha: SPN, 1987. S. 37. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]