Minuskule

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Psací písmo (jedna z variant): srovnání minuskul (nahoře) a majuskul (dole)

Minuskule (malá písmena, minusky) jsou forma písmen (v latince a, b, c, …), jejich opakem jsou velká písmena (majuskule: A, B, C, …). V paleografii se minuskule definují jako znaky, které lze zapsat do čtyřlinkové osnovy, takže mohou zaplňovat pouze střední pásmo, zasahovat do horního pásma nebo do dolního pásma, příp. do obou pásem. Oproti tomu majuskule se zpravidla zapisují mezi dvě linky psací osnovy, takže vyplňují horní a střední psací pásmo.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Matematika[editovat | editovat zdroj]

V matematice se užívají např. k označení proměnné, prvků množin aj., v geometrii se jimi zpravidla označují čáry: křivky, úsečky, přímky atd.

Fyzika[editovat | editovat zdroj]

Ve fyzice se minuskulemi označují některé veličiny, např. rychlost „v“, délka „l“, hmotnost „m“. V soustavě jednotek jednak některé jednotky (metr „m“, gram „g“, sekunda „s“), jednak předpony pro jednotky menší, než jsou jednotky základní (desetiny: deka- „da“, tisíciny: mili- „m“, miliardtiny: nano- „n“ aj.) s jedinou výjimkou, kterou je tisícinásobek: kilo- „k“.

Hudba[editovat | editovat zdroj]

Vyjádření dynamiky v hudbě, např. fp – forte piano, ff – fortissimo, pf – pianoforte, pp – pianissimo atd.

IT[editovat | editovat zdroj]

Ve světě počítačů, konkrétně v CSS, se pro vlastnost „text-transform“ používá hodnota „lowercase“.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KAŠPAR, Jaroslav. Úvod do novověké latinské paleografie se zvláštním zřetelem k českým zemím. Praha : SPN, 1987. S. 37.  

Související články[editovat | editovat zdroj]