Česká fonetická transkripce
Česká fonetická transkripce popisuje způsoby grafického zápisu mluvené řeči, jak se obvykle používají v české lingvistické literatuře.
Pro účely mezinárodního srovnávání ve fonetice a fonologii se používá Mezinárodní fonetická abeceda (IPA). Použití IPA je omezeno její relativně nízkou znalostí. Čeští lingvisté tradičně používají zjednodušenou českou transkripci, která si téměř vystačí se znaky české abecedy. Pro zvuky, pro které česká abeceda nemá znaky, si buď vypůjčují některé znaky IPA, nebo používají znaky vlastní. Od fonetické transkripce, která přesně zaznamenává zvuky, které v promluvě zazněly, je třeba odlišovat transkripci fonologickou, která od konkrétní zvukové realizace odhlíží a zaznamenává pouze fonémy (je tedy z hlediska repertoáru znaků potřebných pro zápis jednotlivých hlásek jednodušší).
Fonetická transkripce češtiny[editovat | editovat zdroj]
Následující tabulka podává přehled 59 písmen zapisujících zvuky (hlásky) včetně délkových variant, které se vyskytují ve standardní české výslovnosti. Srovnává znaky IPA s tradiční českou transkripcí. Tam, kde je dáno více možností, první (levý) znak se obvykle používá v odborných textech, další jsou spíše využívány ve starších pracích a příručkách pro laické uživatele. Vědecká transkripce např. nahrazuje tradiční české spřežky[zdroj?] ch, dz, dž jedním grafémem: x, ʒ, ʒ̆.
| IPA | Česká transkripce |
Příklad |
|---|---|---|
| Krátké samohlásky | ||
| a | a | pata |
| ɛ | e | led |
| jɛ, | ě | věc |
| ɲɛ | ě | měsíc |
| ɪ | ɪ, i | lid |
| o/ɔ | o | rod |
| ʊ | u | ruka |
| Dlouhé samohlásky | ||
| aː | a:, á | pátá |
| ɛː | e:, é | léto |
| iː | i:, í | lípa |
| oː/ɔː | o:, ó | tón |
| uː | u:, ú | úkol |
| Dvojhlásky | ||
| aʊ̯̯ | au̯, au | auto |
| ɛʊ̯ | eu̯, eu | euforie |
| oʊ̯/ɔʊ̯ | ou̯, ou | houba |
| Nazály | ||
| m | m | matka |
| ɱ | ɱ, μ | tramvaj |
| n | n | nos |
| ɲ | ň | kůň |
| ŋ | ŋ | banka |
| Explozivy | ||
| p | p | pes |
| b | b | babička |
| t | t | táta |
| d | d | dům |
| c | ť | ťapka |
| ɟ | ď | ďábel |
| k | k | kost |
| g | g | gram |
| ʔ | ʔ, ’ | [máma ʔa táta] |
| Afrikáty | ||
| t͡s[A 1] | c | co |
| d͡z[A 1] | ʒ, dz | leckdo |
| t͡ʃ[A 1] | č | čáp |
| d͡ʒ[A 1] | ʒ̆, dž | džem |
| Frikativy | ||
| f | f | fuj |
| v | v | voda |
| s | s | sen |
| z | z | zub |
| ʃ | š | šíp |
| ʒ | ž | žena |
| x | x, ch | chléb |
| ɣ | ɣ | abych byl |
| ɦ | h | hra |
| Vibranty | ||
| r[A 2] | r | rak |
| r̝[A 3] | ř | řeka |
| r̝̊ | ř̭, ř | rybář |
| Aproximanty | ||
| j | j | já |
| l | l | les |
| Slabikotvorné souhlásky | ||
| r̩ | r̥ | krk |
| l̩ | l̥ | vlk |
| m̩ | m̥ | Rožmberk |
| n̩ | n̥ | newton |
- ↑ a b c d Pro zápis afrikát se v IPA někdy používají neoficiální ligatury: ʦ, ʣ, ʧ, ʤ. Současná verze IPA podporuje používání dvou oddělených znaků, jejichž spojitá výslovnost může být zdůrazněna použitím vázacího znaku.
- ↑ Mnoho rodilých mluvčích češtiny místo alveolární vibranty realizuje alveolární verberantu /ɾ/.
- ↑ Pro zápis znělého /ř/ se v IPA někdy používá neoficiální znak ɼ. Tento znak byl z oficiální tabulky odstraněn a nahrazen znakem r s diakritickým znaménkem, které značí „zvýšenou alveolární vibrantu“.
Grafémy <y> a <ý> se pro transkripci české výslovnosti nepoužívají. Avšak v některých slovnících a příručkách se používají [dy], [dý], [ty], [tý], [ny] a [ný] pro zdůraznění faktu, že ve slovech cizího původu nedochází k měkčení psaného <d>, <t> a <n>:
- diktát [dy-] – čti [dɪktaːt], nikoliv [ɟɪktaːt]/[ďiktát]
Fonetická transkripce angličtiny[editovat | editovat zdroj]
Následující tabulka podává přehled znaků běžně užívaných v anglicko-českých slovnících. Tato transkripce je tradiční, ovšem některé novější slovníky a učebnice využívají IPA.
| IPA | Česká transkripce |
|---|---|
| Krátké samohlásky | |
| ʌ | a |
| æ | æ |
| ɛ | e |
| ɪ | i |
| ɒ | o |
| ʊ | u |
| ə | ə |
| Dlouhé samohlásky | |
| ɑː | á |
| ɛː | é |
| iː | í |
| ɔː | ó |
| uː | ú |
| Dvojhlásky | |
| aʊ̯̯ | au |
| əʊ̯ | ou |
| aɪ̯ | ai |
| eɪ̯ | ei |
| ɔɪ̯ | oi |
| ɪə̯ | iə |
| eə̯ | eə |
| ʊə̯ | uə |
| Nazály | |
| m | m |
| n | n |
| ŋ | ŋ |
| Explozivy | |
| p | p |
| b | b |
| t | t |
| d | d |
| k | k |
| g | g |
| Afrikáty | |
| t͡ʃ | č |
| d͡ʒ | dž |
| Frikativy | |
| f | f |
| v | v |
| θ | θ |
| ð | ð |
| s | s |
| z | z |
| ʃ | š |
| ʒ | ž |
| h | h |
| Aproximanty | |
| w | w |
| j | j |
| ɹ | r |
| l | l |
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- DUBĚDA, Tomáš. Jazyky a jejich zvuky: Univerzálie a typologie ve fonetice a fonologii. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1073-6.
- FRONEK, Josef. Velký anglicko-český slovník. Praha: Leda, 2006. ISBN 80-7335-022-X.
- KARLÍK, Petr; NEKULA, Marek; PLESKALOVÁ, Jana (eds.). Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. ISBN 80-7106-484-X.
- KARLÍK, Petr; NEKULA, Marek; RUSÍNOVÁ, Zdenka (eds.). Příruční mluvnice češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1995. ISBN 80-7106-134-4.
- KRČMOVÁ, Marie. Úvod do fonetiky a fonologie pro bohemisty. Ostrava: Filozofická fakulta OU, 2006. ISBN 80-7368-213-3.
- PALKOVÁ, Zdena. Fonetika a fonologie češtiny. Praha: Karolinum, 1994. ISBN 80-7066-843-1.
- ŠIŠKA, Zbyněk. Fonetika a fonologie. 2. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. ISBN 80-244-1044-3.