Korutany
| Korutany Kärnten | |
|---|---|
.JPG) | |
 znak  vlajka | |
| Hymna: Kärntner Heimatlied | |
| Geografie | |
 Spolková země na mapě Rakouska | |
 Členění spolkové země | |
| Hlavní město | Klagenfurt am Wörthersee |
| Souřadnice | 46°45′9″ s. š., 13°51′42″ v. d. |
| Rozloha | 9 535,97 km² |
| Nejvyšší bod | Großglockner (3798 m n. m.) |
| Časové pásmo | UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
| Obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 564 513 (2022) |
| Hustota zalidnění | 59,2 obyv./km² |
| Správa regionu | |
| Stát |  Rakousko |
| Druh celku | Spolková země |
| Podřízené celky | 2 statutární města 8 okresů 132 obcí |
| Zemský hejtman | Peter Kaiser (SPÖ) |
| Parlamentní zastoupení | |
| Spolková rada | 4 (z 62) křesel |
| Mezinárodní identifikace | |
| ISO 3166-2 | AT-2 |
| NUTS | AT2 |
| Oficiální web | www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Korutany či Korutansko (německy Kärnten, slovinsky Koroška) jsou spolková země na jihu Rakouska. Mají rozlohu 9 536 km², počet obyvatel se pohybuje kolem 557 000.
Geografie[editovat | editovat zdroj]
Hranici s Itálií a Slovinskem tvoří na jihu Karnské Alpy a Karavanky, od Solnohrad jsou na severu odděleny Vysokými Taurami. Na východě sousedí se Štýrskem a na západě s Východním Tyrolskem. Největší řekou je Dráva.
Hlavním městem země je Klagenfurt (Celovec), kde sídlí i nejvyšší legislativní orgán země, Korutanský zemský sněm a další zemské instituce; dalším významným městem je Villach (Bělák) – tato dvě města jsou ekonomicky silně propojena.
Většinu obyvatel tvoří německy hovořící skupina s jedinečným a jednoduše rozpoznatelným dialektem. Slovinská menšina, asi 25 000–40 000 osob, je soustředěna na jihovýchodě státu.
Ve funkci hejtmana nahradil tragicky zemřelého Jörga Haidera Gerhard Dörfler.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Ve starověku bylo prvním státním útvarem na území dnešní spolkové země Korutany keltské království Noricum, které se kolem roku 40 n. l. přeměnilo na stejnojmennou římskou provincii. V Magdalensbergu a také v Teurnii u Lurnfeldu se tehdy nacházela střediska provincie. Po zhroucení západořímské říše (476) se v Noricu ještě nějaký čas udržel římský správní systém, který do určité míry přetrval až do příchodu Avarů a Slovanů. Slované kolem roku 600 na území vytvořili vlastní knížectví Karantánii. Postupně se Korutany dostaly pod francký a bavorský vliv. V období mezi lety 743 a 907 tu panovali frančtí králové a císař z oblasti Korutan vytvořil součást Vévodství bavorského.
Samostatné korutanské vévodství vzniklo roku 976 díky císaři Otovi II. a bylo součástí Svaté říše římské.[1] Rokem 976 začalo období svébytnosti Korutan, které trvalo až do roku 1335. V té době byly zakládány kláštery, stavěny hrady a opevnění. Prvním vévodou se stal Jindřich Mladší, syn Bertolda ze Schweinfurtu. Protože se však vzbouřil proti císaři, přišel o své vévodství a byl poslán do vyhnanství. Korutanské vévodství tak získal syn lotrinského vévody Kondráda Rudého a císařovy sestry Luitgardy, který se také jmenoval Oto. Ten se vlády ujal v roce 985.[1] Poté císař Ludvík z Bavor (asi 1281–1347) převedl Korutany na Habsburky, kteří sjednocovali Rakousy, Štýrsko a Kraňsko.
V následujícím období až do 18. století byly Korutany vtaženy do osmansko-habsburských válek, selského povstání a trpěli také následky reformace a protireformace (1550–1648). Za vlády císařovny Marie Terezie (1717–1780) došlo ke konci 18. století k reformám, které omezily moc stavům a rolníkům právo na vlastnictví a také Korutany pozbyly svou správní samostatnost. Další útrapou ve vývoji země byly napoleonské války po roce 1797, které vyústily ve ztrátu horních Korutan ve prospěch Francie v roce 1809. Už roku 1813 byla země opět součástí habsburské monarchie. Po revolučním roku 1848 znovu získaly Korutany v roce 1849 správní samostatnost. Od roku 1867 až do 1918 byly vévodstvím v rámci Rakousko-Uherska.
Současné hranice získaly Korutany po ztrátě části území na jihu v důsledku řešení habsburského mnohonárodnostního státu po první světové válce. Od roku 1918 náleží malá část Korutan (Malborgheto-Valbruna a Tarvisio) k Itálii. Hranice mezi současným Rakouskem a Slovinskem byla stanovena v referendu 10. října 1920.
Český název[editovat | editovat zdroj]
V českých textech se název spolkové země vyskytuje ve dvou variantách: Korutany i Korutansko. Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR uvádí v Internetové jazykové příručce poznámku s odkazem na standardizační příručku Index českých exonym z roku 2019. Název „Korutansko“ je závazný pro státní instituce. V ostatních případech lze užít výrazně frekventovanější název Korutany.[2][3] Český úřad zeměměřický a katastrální uvádí v příručce Index českých exonym jen název „Korutansko“.[4]
Administrativní dělení[editovat | editovat zdroj]
Spolková země se člení na 8 politických okresů (Bezirk) a dvě statutární města (Statutarstadt).
Statutární města[editovat | editovat zdroj]
Okresy[editovat | editovat zdroj]
- Spittal an der Drau (Špitál na Drávě)
- Hermagor (slov. Šmohor)
- Villach-venkov (Bělák-venkov, něm. Villach-Land, slov. Beljak-dežela/podeželje)
- Feldkirchen
- Sankt Veit an der Glan
- Klagenfurt-venkov (Celovec-venkov, něm. Klagenfurt-Land)
- Völkermarkt (slov. Velikovec)
- Wolfsberg
Turistické atrakce[editovat | editovat zdroj]
Hlavními turistickými atrakcemi Korutan je město Villach, velká jezera Wörthersee (slovinsky Vrbsko jezero), Millstätter See a Ossiachersee, dále jezera Faaker See (slovinsky Baško jezero) a Weissensee, národní parky v pohoří Vysoké Taury (hora Grossglockner) a Nockberge, dále Karavanky, Karnské, Gurktálské a Gailtalské Alpy, lyžařská centra Nassfeld (Mokrine), Hermagor (slovinsky Šmohor), Bad Kleinkirchheim a Heiligenblut, biskupská katedrála v Gurku, zámek Hochosterwitz, Porsche museum v Gmünd aj.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kärnten na německé Wikipedii.
- ↑ a b SOBIESIAK, Joanna Aleksandra. Boleslav II.. 2, v českém jazyce 1. vyd. České Budějovice: Bohumír NĚMEC - VEDUTA, 2014. 264 s. S. 39.
- ↑ Internetová jazyková příručka [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i, 2008–2024 [cit. 2021-01-28]. Heslo Korutany.
- ↑ Internetová jazyková příručka [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i, 2008–2024 [cit. 2021-01-28]. Heslo Korutansko.
- ↑ Index českých exonym: Standardizované podoby, varianty. 3. vyd. Praha: Český úřad zeměměřický a katastrální, 2019. 212 s. (Geografické názvoslovné seznamy OSN - ČR). ISBN 978-80-88197-20-1.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Korutany na Wikimedia Commons - Galerie Korutany na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo Korutany ve Wikislovníku- Oficiální stránka korutanského hejtmanství (německy)
- Turistický průvodce Korutany Archivováno 22. 5. 2008 na Wayback Machine.
- Turistické informace, 360° panoramata, webkamery
- Turistické zprávy a průvodce z Korutan - česky
