Kawasaki Ki-61

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kawasaki Ki-61
Kawasaki Ki-61 Hien
Kawasaki Ki-61 Hien
Určení stíhací letoun
Výrobce Kawasaki Kókúki Kógjó Kabušiki Kaiša
Šéfkonstruktér Takeo Doi, Šin Ówada
První let 1941
Zařazeno 1943
Uživatel Japonsko
Vyrobeno kusů 3078 ks

Kawasaki Ki-61 Hien (japonsky: 飛燕, Vlaštovka) byl japonský jednomotorový stíhací letoun užívaný ve druhé světové válce. V japonské armádě dostal typ označení stíhací letoun typ 3 (三式戦闘機, Sanšiki sentóki). Spojenecké kódové jméno Ki-61 bylo Tony. Šlo o jediný japonský sériově vyráběný stíhací letoun s motorem chlazeným vodou.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

V únoru 1940 získala společnost Kawasaki objednávky na stavbu prototypů dvou stíhacích letounů s řadovými leteckými pohonnými jednotkami. Jednalo se o čistě stíhací letoun Ki-60 a víceúčelový stíhací letoun Ki-61 s odlišným křídlem. Díky menšímu čelnímu odporu mohly nést silnější výzbroj něž doposud vyráběné japonské typy s hvězdicovými motory. V dubnu 1940 Japonci v Německu získali práva na licenční výrobu řadového dvanáctiválce Daimler-Benz DB 601A společně s výrobní dokumentací a vzorovými kusy. Tři z nich byly instalovány v prototypech Ki-60.

První prototyp Ki-60 nesplnil očekávání, především díky vysoké přistávací rychlosti a nízkou maximální rychlostí. Zlepšení výkonů se očekávalo od odlehčeného druhého a třetího prototypu se zvětšeným křídlem a upraveným krytem motoru. První a druhý prototyp nesly hlavňovou výzbroj složenou z dvojice kanónů Mauser MG 151 ráže 20 mm v křídle a dvou kulometů Ho-103 ráže 12,7 mm instalovanými nad motorem. Třetí prototyp byl vyzbrojen pouze kulomety.

Na licenční výrobu DB 601A se připravoval závod Kawasaki v Akaši, odkud byl první vyrobený exemplář v Japonsku vyrobeného motoru Kawasaki Ha-40 předán k testům v červenci 1941. Ještě před koncem roku byl tento motor o vzletovém výkonu 876 kW přijat armádním letectvem jako „armádní letecký motor typ 2“.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Kawasaki Ki-61 Hien ve Fukuoce, 1945

Velmi podobný letoun Ki-61 byl vybaven křídlem s větším rozpětím a prodlouženým trupem. Pohon již zajišťoval licenční motor Ha-40.

První prototyp Ki-61 vzlétl v prosinci roku 1941 na letišti v Kagamigahaře a zahájil tak zkoušky dalších dvanácti prototypů a ověřovacích letounů, vyrobených na začátku roku 1942.

Letouny dosahovaly maximální rychlosti 590 km/h, přestože byly vybaveny 13 mm pancířem za zády a hlavou pilota, samosvornými obaly palivových nádrží a kulomety Ho-103. V průběhu roku 1942 byly provedeny srovnávací zkoušky a simulované souboje s typy Nakadžima Ki-43, Nakadžima Ki-44, Messerschmitt Bf 109E, Curtiss P-40 Warhawk a Lavočkin LaGG-3, které v úhrnu prokázaly vyšší kvality Ki-61.

Kawasaki Ki-61 na letišti Kengun, 1945

Sériová výroba Ki-61 se pozvolna rozbíhala již od srpna 1942, přičemž sériové letouny se od prototypů odlišovaly rozšířeným prosklením kokpitu. Z výroby souběžně vycházely verze Ki-61-Ia, které nesly kromě trupových kulometů ještě dva kulomety typ 89 ráže 7,7 mm v křídle a Ki-61-Ib, které měly v křídle zabudované kulomety Ho-103. Na dva závěsníky pod křídlem mohla být zavěšena přídavná nádrž o kapacitě 200 l, nebo letecká puma s hmotností 250 kg. Ki-61 pozdějších výrobních sérií byly vybaveny pevným ostruhovým kolečkem.

Na podzim roku 1943 byla zesílena hlavňová výzbroj montáží německých kanónů MG 151 do křídla a takto upravené letouny nesly označení Ki-61-Ic. Vyznačovaly se okrouhlými výstupky na ploše křídla, kryjícími závěry kanónů s dlouhou hlavní.

Kawasaki Ki-61 na letišti Clark Field, Luzon, 1945

Na přelomu let 1943/44 byly některé konstrukční prvky draku Ki-61 zjednodušeny, nosné části křídla byly zesíleny a zadní část trupu bylo možné od přední části bez problémů oddělit. Takto upravené stroje nesly označení Ki-61-I KAIc, které byly vyzbrojeny dvojicí kulometů Ho-103 v trupu a kanóny MG 151 v křídle.

Podstatnější upravy byly zavedeny u modifikace Ki-61-I KAId, vyráběné souběžně s KAIc od ledna 1944. Trup v části před kabinou byl prodloužen pro připravovanou instalaci dvacetimilimetrových japonských kanónů Ho-5. Zatímco výroba KAIc byla ukončena v létě 1944, KAId byly produkovány do ledna roku 1945.

Již v průběhu roku 1943 konstruktér Takeo Doi se svým týmem pracoval na přizpůsobení Ki-61 pro zabudování pokročilejší modifikace pístového motoru Ha-40, výkonnějšího dvouřadového invertního dvanáctiválce Ha-140 o vzletovém výkonu 1119 kW. Tento výkon mohl být v bojových podmínkách krátkodobě zvýšen vstřikováním vody a metanolu do sání kompresoru. První prototyp Ki-61-II byl dohotoven v srpnu 1943 se štíhlejším křídlem, prodlouženou a štíhlejší přední částí trupu, zvětšenou SOP a upraveným čelním štítkem kabiny s delším odsuvným překrytem. Prodloužen byl rovněž kryt sání vzduchu na levé straně krytu motoru s protiprachovými filtry.

Po dokončení osmého stroje Ki-61-II přišel pokyn k přepracování projektu na Ki-61-II KAI, který byl zalétán v dubnu 1944. Použito bylo původní křídlo z typu Ki-61-I KAI spojené s trupem Ki-61-II. Ze sériové výroby zahájené v září 1944 vycházely dvě subverze. Ki-61-II KAIa se dvěma kanóny Ho-5 ráže 20 mm v trupu a dvojicí kulometů ráže 12,7 mm v křídle a Ki-61-II KAIb se čtyřmi kanóny po párech v trupu a křídle.

Nekvalitní licenční výroba motorů Ha-40/140 vedla k montáži čtrnáctiválcového dvouhvězdicového motoru Micubiši Ha-112-II do draku Ki-61 Hien. Vznikl tak typ Kawasaki Ki-100.

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

Japonské císařské armádní letectvo přijalo do výzbroje Ki-61 na konci roku 1942 a v únoru 1943 předalo 23. nezávislé peruti v Ótě první stroje.

Ki-61 si vysloužily respekt Spojenců v bojích nad Novou Guineou v dubnu 1943 (68 a 78. sentai), Filipínami, Tchajwanem a Okinawou. Tvořily součást výzbroje protivzdušné obrany Tokia (např. 244. sentai, 2. čútai), avšak na létající pevnosti B-29 nestačily.

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Kawasaki Ki.61 Hien.svg

Údaje platí pro Ki-61-Ib[1]

  • Rozpětí: 12,00 m
  • Délka: 8,75 m
  • Výška: 3,70 m
  • Nosná plocha: 20,00 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 2210 kg
  • Vzletová hmotnost: 3130 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 3616 kg
  • Max. rychlost u země: 592 km/h
  • Cestovní rychlost v hladině 4000 m: 400 km/h
  • Doba výstupu do výšky 5000 m: 5 min 31 s
  • Praktický dostup: 11000 m
  • Dolet bez/s příd. nádrží: 1100 / 1600 km

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NICCOLI, Riccardo. Letadla, Nejvýznamnější současné i historické typy. Praha : Knižní klub, 2001. 224 s. ISBN 80-242-0651-x. Kapitola Kawasaki Ki-61 Hien, s. 133. (česky)  
  • GENF, S. A.. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji : Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 90-91.  
  • SCHMID, Jaroslav. Letadla 1939-45 Stíhací a bombardovací letadla Japonska I. díl. Plzeň : Fraus, 1998. 79 s. ISBN 80-7238-041-9. Kapitola Kawasaki Ki-60, Ki-61 Hien (Tony), Ki-100, s. 47-53. (česky)  
  • FRANCILLON, René J.. Japanese Aircraft of the Pacific War. Annapolis, Maryland : Naval Institute Press, 1994. ISBN 0-87021-313-X. Kapitola Kawasaki Ki-61 Hien (Swallow), s. 112 až 120. (anglicky)  
  • GUNSTON, Bill. Bojová letadla druhé světové války. Praha : Svojtka&Co., 2006. ISBN 80-7237-203-3. Kapitola Kawasaki Ki-61 Hien „Tony“, s. 412 a 413. (česky)  
  • VÁLKA, Zbyněk. Stíhací letadla 1939-45/USA-Japonsko. Olomouc : Votobia, 1996. 88 s. ISBN 80-7198-091-9.  

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jaroslav Schmid, Letadla 1939-45 Stíhací a bombardovací letadla Japonska I. díl, Ki-61 Hien, 1998, str.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]