Kawasaki Ki-61

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kawasaki Ki-61
Kawasaki Ki-61 Hien
Kawasaki Ki-61 Hien
Určení stíhací letoun
Výrobce Kawasaki Kókúki Kógjó Kabušiki Kaiša
Šéfkonstruktér Takeo Doi, Šin Ówada
První let 1941
Zařazeno 1943
Uživatel Japonské císařské armádní letectvo
Vyrobeno kusů 3078 ks
Další vývoj Kawasaki Ki-100

Kawasaki Ki-61 Hien (japonsky: 飛燕, Vlaštovka) byl japonský jednomotorový stíhací letoun užívaný ve druhé světové válce. V japonské armádě dostal typ označení stíhací letoun typ 3 (三式戦闘機, Sanšiki sentóki). Spojenecké kódové jméno Ki-61 bylo Tony. Šlo o jediný japonský sériově vyráběný stíhací letoun s motorem chlazeným vodou.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

V únoru 1940 získala společnost Kawasaki objednávky na stavbu prototypů dvou stíhacích letounů s řadovými leteckými pohonnými jednotkami. Jednalo se o čistě stíhací letoun Ki-60 a víceúčelový stíhací letoun Ki-61 s odlišným křídlem. Díky menšímu čelnímu odporu mohly nést silnější výzbroj něž doposud vyráběné japonské typy s hvězdicovými motory. V dubnu 1940 Japonci v Německu získali práva na licenční výrobu řadového dvanáctiválce Daimler-Benz DB 601A společně s výrobní dokumentací a vzorovými kusy. Tři z nich byly instalovány v prototypech Ki-60.

První prototyp Ki-60 nesplnil očekávání, především díky vysoké přistávací rychlosti a nízké maximální rychlosti. Zlepšení výkonů se očekávalo od odlehčeného druhého a třetího prototypu se zvětšeným křídlem a upraveným krytem motoru. První a druhý prototyp nesly hlavňovou výzbroj složenou z dvojice kanónů Mauser MG 151 ráže 20 mm v křídle a dvou kulometů Ho-103 ráže 12,7 mm instalovanými nad motorem. Třetí prototyp byl vyzbrojen pouze kulomety.

Na licenční výrobu DB 601A se připravoval závod Kawasaki v Akaši, odkud byl první vyrobený exemplář v Japonsku vyrobeného motoru Kawasaki Ha-40 předán k testům v červenci 1941. Ještě před koncem roku byl tento motor o vzletovém výkonu 876 kW přijat armádním letectvem jako „armádní letecký motor typ 2“.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Kawasaki Ki-61 Hien ve Fukuoce, 1945

Velmi podobný letoun Ki-61 byl vybaven křídlem s větším rozpětím a prodlouženým trupem. Pohon již zajišťoval licenční motor Ha-40.

První prototyp Ki-61 vzlétl v prosinci roku 1941 na letišti v Kagamigahaře a zahájil tak zkoušky dalších dvanácti prototypů a ověřovacích letounů, vyrobených na začátku roku 1942.

Letouny dosahovaly maximální rychlosti 590 km/h, přestože byly vybaveny 13 mm pancířem za zády a hlavou pilota, samosvornými obaly palivových nádrží a kulomety Ho-103. V průběhu roku 1942 byly provedeny srovnávací zkoušky a simulované souboje s typy Nakadžima Ki-43, Nakadžima Ki-44, Messerschmitt Bf 109E, Curtiss P-40 Warhawk a Lavočkin LaGG-3, které v úhrnu prokázaly vyšší kvality Ki-61.

Kawasaki Ki-61 na letišti Kengun, 1945

Sériová výroba Ki-61 se pozvolna rozbíhala již od srpna 1942, přičemž sériové letouny se od prototypů odlišovaly rozšířeným prosklením kokpitu. Z výroby souběžně vycházely verze Ki-61-Ia, které nesly kromě trupových kulometů ještě dva kulomety typ 89 ráže 7,7 mm v křídle a Ki-61-Ib, které měly v křídle zabudované kulomety Ho-103. Na dva závěsníky pod křídlem mohla být zavěšena přídavná nádrž o kapacitě 200 l, nebo letecká puma s hmotností 250 kg. Ki-61 pozdějších výrobních sérií byly vybaveny pevným ostruhovým kolečkem.

Na podzim roku 1943 byla zesílena hlavňová výzbroj montáží německých kanónů MG 151 do křídla a takto upravené letouny nesly označení Ki-61-Ic. Vyznačovaly se okrouhlými výstupky na ploše křídla, kryjícími závěry kanónů s dlouhou hlavní.

Kawasaki Ki-61 na letišti Clark Field, Luzon, 1945

Na přelomu let 1943/44 byly některé konstrukční prvky draku Ki-61 zjednodušeny, nosné části křídla byly zesíleny a zadní část trupu bylo možné od přední části bez problémů oddělit. Takto upravené stroje nesly označení Ki-61-I KAIc, které byly vyzbrojeny dvojicí kulometů Ho-103 v trupu a kanóny MG 151 v křídle.

Podstatnější upravy byly zavedeny u modifikace Ki-61-I KAId, vyráběné souběžně s KAIc od ledna 1944. Trup v části před kabinou byl prodloužen pro připravovanou instalaci dvacetimilimetrových japonských kanónů Ho-5. Zatímco výroba KAIc byla ukončena v létě 1944, KAId byly produkovány do ledna roku 1945.

Již v průběhu roku 1943 konstruktér Takeo Doi se svým týmem pracoval na přizpůsobení Ki-61 pro zabudování pokročilejší modifikace pístového motoru Ha-40, výkonnějšího dvouřadového invertního dvanáctiválce Ha-140 o vzletovém výkonu 1119 kW. Tento výkon mohl být v bojových podmínkách krátkodobě zvýšen vstřikováním vody a metanolu do sání kompresoru. První prototyp Ki-61-II byl dohotoven v srpnu 1943 se štíhlejším křídlem, prodlouženou a štíhlejší přední částí trupu, zvětšenou svislou ocasní plochou a upraveným čelním štítkem kabiny s delším odsuvným překrytem. Prodloužen byl rovněž kryt sání vzduchu na levé straně krytu motoru s protiprachovými filtry.

Po dokončení osmého stroje Ki-61-II přišel pokyn k přepracování projektu na Ki-61-II KAI, který byl zalétán v dubnu 1944. Použito bylo původní křídlo z typu Ki-61-I KAI spojené s trupem Ki-61-II. Ze sériové výroby zahájené v září 1944 vycházely dvě subverze. Ki-61-II KAIa se dvěma kanóny Ho-5 ráže 20 mm v trupu a dvojicí kulometů ráže 12,7 mm v křídle a Ki-61-II KAIb se čtyřmi kanóny po párech v trupu a křídle.

Nekvalitní licenční výroba motorů Ha-40/140 vedla k montáži čtrnáctiválcového dvouhvězdicového motoru Micubiši Ha-112-II do draku Ki-61 Hien. Vznikl tak typ Kawasaki Ki-100.

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

Japonské císařské armádní letectvo přijalo do výzbroje Ki-61 na konci roku 1942 a v únoru 1943 předalo 23. nezávislé peruti v Ótě první stroje.

Ki-61 si vysloužily respekt Spojenců v bojích nad Novou Guineou v dubnu 1943 (68 a 78. sentai), Filipínami, Tchajwanem a Okinawou. Tvořily součást výzbroje protivzdušné obrany Tokia (např. 244. sentai, 2. čútai), avšak na létající pevnosti B-29 nestačily.

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Za druhé světové války[editovat | editovat zdroj]

Po válce[editovat | editovat zdroj]

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Kawasaki Ki.61 Hien.svg

Údaje platí pro Ki-61-Ib[1]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Rozpětí: 12,00 m
  • Délka: 8,75 m
  • Výška: 3,70 m
  • Nosná plocha: 20,00 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 2210 kg
  • Vzletová hmotnost: 3130 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 3616 kg
  • Pohonná jednotka: invertní řadový dvanáctiválec Kawasaki Ha-40
  • Výkon pohonné jednotky: 1191 k (876 kW)

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Max. rychlost u země: 592 km/h
  • Cestovní rychlost v hladině 4000 m: 400 km/h
  • Doba výstupu do výšky 5000 m: 5 min 31 s
  • Praktický dostup: 11000 m
  • Dolet bez/s příd. nádrží: 1100 / 1600 km

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jaroslav Schmid, Letadla 1939-45 Stíhací a bombardovací letadla Japonska I. díl, Ki-61 Hien, 1998, s. 47

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NICCOLI, Riccardo. Letadla, Nejvýznamnější současné i historické typy. Praha : Knižní klub, 2001. 224 s. ISBN 80-242-0651-x. Kapitola Kawasaki Ki-61 Hien, s. 133. (česky)  
  • GENF, S. A.. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji : Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 90-91.  
  • SCHMID, Jaroslav. Letadla 1939-45 Stíhací a bombardovací letadla Japonska I. díl. Plzeň : Fraus, 1998. 79 s. ISBN 80-7238-041-9. Kapitola Kawasaki Ki-60, Ki-61 Hien (Tony), Ki-100, s. 47-53. (česky)  
  • FRANCILLON, René J.. Japanese Aircraft of the Pacific War. Annapolis, Maryland : Naval Institute Press, 1994. ISBN 0-87021-313-X. Kapitola Kawasaki Ki-61 Hien (Swallow), s. 112 až 120. (anglicky)  
  • GUNSTON, Bill. Bojová letadla druhé světové války. Praha : Svojtka&Co., 2006. ISBN 80-7237-203-3. Kapitola Kawasaki Ki-61 Hien „Tony“, s. 412 a 413. (česky)  
  • VÁLKA, Zbyněk. Stíhací letadla 1939-45/USA-Japonsko. Olomouc : Votobia, 1996. 88 s. ISBN 80-7198-091-9.  


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]