Kawasaki Ki-45

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kawasaki Ki-45
Kawasaki Ki-45 Torjú
Kawasaki Ki-45 Torjú
Určení stíhací letoun
Výrobce Kawasaki Kókúki Kógjó Kabušiki Kaiša
Šéfkonstruktér Takeo Doi
První let 1939
Zařazeno 1942
Uživatel Japonsko
Vyrobeno kusů 1687 ks

Kawasaki Ki-45 Torjú (japonsky: 屠龍, Drak zabíječ) byl japonský dvoumotorový stíhací letoun užívaný ve druhé světové válce.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Jeho počátky spadají do roku 1937, kdy japonská armáda požadovala dvoumotorový stíhací letoun. Práce na Ki-45 byly zahájeny v lednu 1938. V lednu roku 1939 vzlétl v Gifu první prototyp s dvěma hvězdicovými motory Micubiši Ha-20B o výkonu po 820 k. Hlavňovou výzbroj tvořily dva pevné kulomety typ 88 ráže 7,7 mm zabudované v horní přední části trupu a kanón Ho-3 ráže 20 mm ve spodní části trupu. Letoun byl natolik nezdařený, že se uvažovalo o zastavení vývoje.

Druhý a třetí prototyp s přepracovanými kryty motorů a třílistými vrtulemi s krytem náboje vzlétly roku 1940, ale ani zde nebyly uspokojivé výsledky.

Do čtvrtého vyrobeného předsériového stroje byly instalovány čtrnáctiválcové dvouhvězdicové motory Nakadžima Ha-25 se vzletovým výkonem 783 kW. Stejné pohonné jednotky pak byly zabudovány i do zbývajících pěti letounů ověřovací série, doplněné později o dva další exempláře. Testy prováděné od července 1940 prokázaly markantní zlepšení výkonů.

Na podzim roku 1940 přijal Generální štáb nabídku společnosti Kawaniši na celkové přebudování letounu vedoucí ke zlepšení výkonů a letových vlastností včetně zjednodušení technologie předpokládané sériové výroby. Celý letoun byl tvarově pozměněn a aerodynamicky zjemněn, výzbroj se ustálila na dvou kulometech typ 1 v přídi a jedním kanónem Ho-3. V srpnu roku 1941 vzlétl nový prototyp nazvaný Kawasaki Ki-45 Kai, ke kterému následně přibyly další dva prototypy a dvanáct předsériových strojů. Koncem roku 1941 pak Generální štáb vydal požadavek na sériovou výrobu. V japonské armádě dostal typ označení dvoumístný stíhací letoun typ 2 (二式複座戦闘機, Nišiki fukuza sentóki).

Sériová výroba Torjú běžela v továrnách Kawasaki v Akaši od září 1942 do července 1945 a v Gifu od ledna 1942 do září 1943. Odtud vycházely tři základní subvarianty.

Kawasaki Ki-45 KAIa Torjú, 53. Sentai, Macudo

První označovaná Ki-45 KAIa měla částečně pancéřovanou přední kabinu a palivové nádrže chráněné samosvornými potahy s nezměněnou výzbrojí.

Subvarianta k účinnějším útokům proti pozemním a námořním cílům nesla označení Ki-45 KAIb, která byla vyzbrojena jedním 20 mm kanónem Ho-3 s hlavní čnící ze středu přídě trupu a jedním ručně nabíjeným kanónem typ 98 ráže 37 mm, uloženým ve spodní části trupu. Brzy po rozběhu sériové výroby Ki-45 KAIa a Ki-45 KAIb byly do draků instalovány spolehlivější čtrnáctiválce Micubiši Ha-102 se vzletovým výkonem po 805 kW.

Třetí subvarianta Ki-45 KAIc byla určena proti americkým bombardérům nalétávající na cíle v Japonsku. Úprava spočívala v prodloužení přídě trupu, určené pro eventuální zabudování radaru, kde již nebyla instalována žádná výzbroj. Ta byla složena jen z poloautomatického kanónu Ho-203 ráže 37 mm v pravé spodní části trupu a dvou 20 mm kanónů Ho-5 za kabinou pilota. První dodávky KAIc byly zahájeny v dubnu 1944 ve třech výrobních blocích. Torjú z druhého bloku měly menší výfuky dělené do skupin, vyvozující přídavný tah a minimalizující výšlehy plamenů. Letouny z třetího výrobního bloku již nenesly v zadní kabině kulomet a otevřená část byla zakryta plechovou kapotou.

Od září 1943 byly Ki-45 vyráběny pouze v závodech v Akaši. Odtud pak vycházely i Ki-45 KAId, odvozené z verze KAIc, které byly určené k boji proti hladinovým cílům. V přední části trupu nesly dva kanóny Ho-5 ráže 20 mm, jeden 37 mm kanón ve spodní části trupu, jeden obranný kulomet ráže 7,92 mm a pod křídlem mohly nést celkem dvě pumy po 250 kg.

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

Kawasaki Ki-45 Torjú, letiště Kallang, Singapur

Letoun byl používaný zejména proti americkým bombardovacím svazům. Spojenci dali tomu respektovanému protivníkovi kódové jméno Nick. Japonci se Ki-45 naučili používat i k nočnímu stíhání, kdy byly letouny naváděny pomocí rádiového spojení ze země a k vyhledávání rozsvěcovali světlomety umístěné v přední části trupu. Jejich nasazovaní bylo poměrně úspěšné i vůči americkým létajícím pevnostem B-29 20. letecké armády USAAF. Od podzimu 1944 do konce války sestřelily Ki-45 4. Sentai ze základny Usuki v prefektuře Óita více než 150 Boeingů B-29. K těmto úspěchům dopomohla také improvizovaná úprava, spočívající v odstranění trupové nádrže, na jejíž místo byly za kabinou pilota instalovány dva kupředu šikmo vzhůru zaměřené kulomety typ 1 ráže 12,7 mm (tzv. Schräge Musik). V závěru války byly Ki-45 používány i k sebevražedným náletům japonských pilotů na americké lodě u Nové Guineje.

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Typ: dvoumotorový těžký stíhací, stíhací bombardovací a noční stíhací letoun.
  • Osádka: 2
  • Motor: 2x Micubiši Ha-102
  • Výkon: 2 x 727 kW
  • Výzbroj: 1 kanón Ho-3 ráže 20 mm v přídi, 1 kanón typ 98 ráže 37 mm ve spodní části trupu, 1 obranný kulomet typ 98 v zadní kabině, u typu Ki-45 Kai c 1 kanón Ho-203 r. 37 mm ve spodní části trupu, dva kanóny Ho-5 r. 20 mm zaměřené kupředu šikmo vzhůru, 1 obranný kulomet typ 98
  • Rozpětí: 15,02 m
  • Délka: 10,60 m
  • Výška: 3,70 m
  • Nosná plocha: 32,00 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 3 695 kg
  • Vzletová hmotnost: 5 276 kg
  • Max. rychlost u země: 547 km/h
  • Výstup do 5 000 m: 6 min 17 s
  • Dostup: 10 730 m
  • Dolet: 2260 km

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FRANCILLON, René J.. Japanese Aircraft of the Pacific War. Annapolis, Maryland : Naval Institute Press, 1994. ISBN 0-87021-313-X. Kapitola Kawasaki Ki-45 Toryu (Dragon Killer), s. 93 až 102. (anglicky) 
  • VÁLKA, Zbyněk. Stíhací letadla 1939-45/USA-Japonsko. Olomouc : Votobia, 1996. 88 s. ISBN 80-7198-091-9.  
  • SCHMID, Jaroslav. Letadla 1939-45 Stíhací a bombardovací letadla Japonska I. díl. Plzeň : Fraus, 1998. 79 s. ISBN 80-7238-041-9. Kapitola Kawasaki Ki-45 (Nick), s. 39-43. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]