Micubiši Ki-21
| Micubiši Ki-21 | |
|---|---|
 Micubiši Ki-21-IIa od Hamamacu Rikugun Hikó Gakkó (浜松陸軍飛行学校 ~ armádní letecká škola v Hamamacu) | |
| Určení | bombardér |
| Výrobce | Micubiši Džúkógjó Kabušiki Kaiša |
| První let | 1936 |
| Zařazeno | 1938 |
| Uživatel | Japonské císařské armádní letectvo Thajské královské letectvo |
| Výroba | 1936 až 1944 |
| Vyrobeno kusů | 2064 ks (včetně 8 prototypů) |
| Varianty | Micubiši Ki-57 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Micubiši Ki-21 (japonsky: 三菱 キ-21) byl japonský dvoumotorový bombardovací letoun užívaný v druhé světové válce. Spojenecké označení letounu bylo Sally.
Vývoj[editovat | editovat zdroj]
Počátky vývoje letounu spadají do roku 1936, kdy japonská armáda vydala specifikaci na výrobu nového celokovového bombardovacího letadla.[1] První ze dvou prototypů Ki-21 vzlétl 18. prosince 1936. Lišily se pouze podobou hřbetního střeleckého stanoviště. První byl vybaven polokulovitou střeleckou věží, druhý pak aerodynamicky výhodnějším protáhlým proskleným střelištěm s kulometem ráže 7,7 mm.[1] Za pohon byly vybrány dva čtrnáctiválcové motory Ha-6 o výkonu po 615 kW.
Na jaře roku 1937 byly oba letouny přemístěny na základnu Tačikawa, kde probíhaly srovnávací zkoušky s konkurenčním typem Nakadžima Ki-19. Podle výsledků testů byly prototypy Ki-21 upraveny, například zvětšením plochy kýlovky, nebo novým tvarem prosklené přídě trupu.
Další prototypy a stroje vyrobené v ověřovací sérii měly instalované dvouhvězdicové čtrnáctiválcové pohonné jednotky Nakadžima Ha-5 KAI, dávající v hladině 4000 m výkon po 805 kW.[1] V listopadu roku 1937 obdržela firma Micubiši objednávku na sériovou výrobu Ki-21-I. Na jaře roku 1938 začaly přicházet první stroje Ki-21-Ia k jednotkám. V armádě dostaly označení armádní těžký bombardér typ 97 (九七式重爆撃機, Kjúnana šiki džú bakugekiki). Výroba nejprve probíhala v továrně Micubiši v Nagoji, od léta pak rovněž v závodě Nakadžima v Otě. Obrannou výzbroj tvořily tři kulomety typ 89 ráže 7,7 mm zavěšené v prosklení přídě, v horním a dolním střelišti.
V říjnu 1939 přešli výrobci na produkci subverze Ki-21-Ib, jejíž střelci obsluhovali celkem pět kulometů.[1] Čtvrtý sloužil ke střelbě z některého ze dvou okének na boku trupu, pátý byl dálkově ovládán ke střelbě z konce trupu. Pasivní ochrana byla posílena gumovými potahy, které částečně kryly nádrže a pancéřováním v prostorách osádky. Zvětšena byla pumovnice a výměra VOP a vztlakových klapek.
Verze Ki-21-Ic měla opět rozšířenu hlavňovou výzbroj o další postranní kulomet ráže 7,7 mm. Do pumovnice přibyla přídavná nádrž pro 500 l paliva. Podvozek letadla vybavený většími koly byl zesílen. Zmenšení kapacity pumovnice bylo kompenzováno instalací čtyř externích závěsníků pro pumy ráže 50 kg.
Na přelomu let 1940-41 byla ve výrobě zavedena verze Ki-21-IIa s novými dvouhvězdicovými čtrnáctiválci Ha-101 o vzletovém výkonu 1119 kW. Zvětšené byly motorové gondoly, průměr třílistých vrtulí a šípovitost náběžné hrany křídla.
Letouny Ki-21-IIb měly namísto dlouhého proskleného hřbetního střeliště otočnou střeleckou věž s účinnějším kulometem typ 1 ráže 12,7 mm.
Některé Ki-21 měly upravený interiér pro dopravu až deseti pasažérů, které sloužily u civilního dopravce Dai Nippon Kókú K. K. Stroje bez hřbetních střelišť nesly označení MC-21-I a MC-21-II (Mitsubishi Commercial). Z typu Ki-21 byl dále odvozen vojenský dopravní letoun Micubiši Ki-57.
Nasazení[editovat | editovat zdroj]
Bombardovací Ki-21-Ia převzala jako první v roce 1938 60. Sentai, která dosáhla operační způsobilosti na sklonku roku. Ihned byla nasazena k plnění bojových úkolů v Číně.
Ki-21-IIa se dostaly do výzbroje Sentai sdružených ve 3. a 4. letecké divizi ještě před vstupem Japonska do války. Jejich osádky zpočátku podnikaly útoky proti spojencům z letišť, ležících na území dnešního Vietnamu a v oblasti Filipín. Nasazeny byly rovněž v bojích nad Barmou.
Spojenci dali letounu kódový název Sally. Od roku 1942 již tyto stroje zastarávaly, avšak vyráběly se až do září 1944. V této době sloužilo stále větší množství u výcvikových jednotek, případně byly letouny přestavěny na dopravní nebo výsadkové.
Specifikace (Ki-21-I)[editovat | editovat zdroj]
Údaje podle[1]
Technické údaje[editovat | editovat zdroj]
- Osádka: 5–7
- Rozpětí: 22,50 m
- Délka: 16,02 m
- Výška: 4,35 m
- Nosná plocha: 69,60 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 4 691 kg
- Vzletová hmotnost: 7 492 kg
- Max. vzletová hmotnost: 9 710 kg
- Pohonná jednotka: 2 × vzduchem chlazený dvouhvězdicový čtrnáctiválec Ha-5 KAI
Výkony[editovat | editovat zdroj]
- Max. rychlost: 432 km/h ve výšce 4 000 m
- Cestovní rychlost: 380 km/h
- Výstup do 5000 m: 13 min 55 s
- Dostup: 8 600 km/h
- Dolet: 2 700 km/h
Výzbroj[editovat | editovat zdroj]
- 3–5 × pohyblivý kulomet Typ 89 ráže 7,7 mm
- max. 1 000 kg (obvykle 750 kg) pum v trupové pumovnici
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- FRANCILLON, René J. Japanese Aircraft of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1994. ISBN 0-87021-313-X. Kapitola Mitsubishi Ki-21, s. 155 až 164. (anglicky)
- GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 21.
- GUNSTON, Bill. Bojová letadla druhé světové války. Praha: Svojtka&Co., 2006. ISBN 80-7237-203-3. Kapitola Micubiši Ki-21 „Sally“, s. 430 až 433.
- SCHMID, Jaroslav. Stíhací a bombardovací letadla Japonska 2. díl. Plzeň: Fraus, 2000. ISBN 80-7238-077-X. Kapitola Micubiši Ki-21 (Sally), s. 21–25.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Micubiši Ki-21 na Wikimedia Commons - Kamufláže letounu Micubiši Ki-21 Archivováno 30. 1. 2017 na Wayback Machine.
