Micubiši Ki-21

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Micubiši Ki-21
Micubiši Ki-21-IIa od Hamamacu Rikugun Hikó Gakkó (浜松陸軍飛行学校 ~ armádní letecká škola v Hamamacu)
Micubiši Ki-21-IIa od Hamamacu Rikugun Hikó Gakkó (浜松陸軍飛行学校 ~ armádní letecká škola v Hamamacu)
Určení bombardér
Výrobce Micubiši Džúkógjó Kabušiki Kaiša
První let 1936
Zařazeno 1938
Uživatel Japonské císařské armádní letectvo
Thajsko
Výroba 1936 až 1944
Vyrobeno kusů 2064 ks (včetně 8 prototypů)

Micubiši Ki-21 (japonsky: 三菱 キ-21) byl japonský dvoumotorový bombardovací letoun užívaný v druhé světové válce.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Počátky vývoje letounu spadají do roku 1936, kdy japonská armáda vydala specifikaci na výrobu nového celokovového bombardovacího letadla. První ze dvou prototypů Ki-21 vzlétl 18. prosince 1936. Lišily se pouze podobou hřbetního střeleckého stanoviště. První byl vybaven polokulovitou střeleckou věží, druhý pak aerodynamicky výhodnějším protáhlým proskleným střelištěm s kulometem ráže 7,7 mm. Za pohon byly vybrány dva čtrnáctiválcové motory Ha-6 o výkonu po 615 kW.

Na jaře roku 1937 byly oba letouny přemístěny na základnu Tačikawa, kde probíhaly srovnávací zkoušky s konkurenčním typem Nakadžima Ki-19. Podle výsledků testů byly prototypy Ki-21 upraveny, například zvětšením plochy kýlovky, nebo novým tvarem prosklené přídě trupu.

Další prototypy a stroje vyrobené v ověřovací sérii měly instalované dvouhvězdicové čtrnáctiválcové pohonné jednotky Nakadžima Ha-5 KAI, dávající v hladině 4000 m výkon po 805 kW.

V listopadu roku 1937 obdržela firma Micubiši objednávku na sériovou výrobu Ki-21-I. Na jaře roku 1938 začaly přicházet první stroje Ki-21-Ia k jednotkám. V armádě dostaly označení armádní těžký bombardér typ 97 (九七式重爆撃機, Kjúnana šiki džú bakugekiki). Výroba nejprve probíhala v továrně Micubiši v Nagoji, od léta pak rovněž v závodě Nakadžima v Otě. Obrannou výzbroj tvořily tři kulomety typ 89 ráže 7,7 mm zavěšené v prosklení přídě, v horním a dolním střelišti.

V říjnu 1939 přešli výrobci na produkci subverze Ki-21-Ib, jejíž střelci obsluhovali celkem pět kulometů. Čtvrtý sloužil ke střelbě z některého ze dvou okének na boku trupu, pátý byl dálkově ovládán ke střelbě z konce trupu. Pasivní ochrana byla posílena gumovými potahy, které částečně kryly nádrže a pancéřováním v prostorách osádky. Zvětšena byla pumovnice a výměra VOP a vztlakových klapek.

Verze Ki-21-Ic měla opět rozšířenu hlavňovou výzbroj o další postranní kulomet ráže 7,7 mm. Do pumovnice přibyla přídavná nádrž pro 500 l paliva. Podvozek letadla vybavený většími koly byl zesílen. Zmenšení kapacity pumovnice bylo kompenzováno instalací čtyř externích závěsníků pro pumy ráže 50 kg.

Na přelomu let 1940-41 byla ve výrobě zavedena verze Ki-21-IIa s novými dvouhvězdicovými čtrnáctiválci Ha-101 o vzletovém výkonu 1119 kW. Zvětšené byly motorové gondoly, průměr třílistých vrtulí a šípovitost náběžné hrany křídla.

Ki-21

Letouny Ki-21-IIb měly namísto dlouhého proskleného hřbetního střeliště otočnou střeleckou věž s účinnějším kulometem typ 1 ráže 12,7 mm.

Některé Ki-21 měly upravený interiér pro dopravu až deseti pasažérů, které sloužily u civilního dopravce Dai Nippon Kókú K. K. Stroje bez hřbetních střelišť nesly označení MC-21-I a MC-21-II (Mitsubishi Commercial). Z typu Ki-21 byl dále odvozen vojenský dopravní letoun Micubiši Ki-57.

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

Micubiši Ki-21-IIb KAI, 3. Dokuricu Hikótai, letiště Jontan, 25. května 1945

Bombardovací Ki-21-Ia převzala jako první v roce 1938 60. Sentai, která dosáhla operační způsobilosti na sklonku roku. Ihned byla nasazena k plnění bojových úkolů v Číně.

Ki-21-IIa se dostaly do výzbroje Sentai sdružených ve 3. a 4. letecké divizi ještě před vstupem Japonska do války. Jejich osádky zpočátku podnikaly útoky proti spojencům z letišť, ležících na území dnešního Vietnamu a v oblasti Filipín. Nasazeny byly rovněž v bojích nad Barmou.

Spojenci dali letounu kódový název Sally. Od roku 1942 již tyto stroje zastarávaly, avšak vyráběly se až do září 1944. V této době sloužilo stále větší množství u výcvikových jednotek, případně byly letouny přestavěny na dopravní nebo výsadkové.

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Ki-21 nad ostrovem Corregidor

Údaje platí pro Ki-21-I[1]

  • Rozpětí: 22,50 m
  • Délka: 16,02 m
  • Výška: 4,35 m
  • Nosná plocha: 69,60 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 4691kg
  • Vzletová hmotnost: 7492 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 9710 kg
  • Max. rychlost ve výšce 4000 m: 432 km/h
  • Cestovní rychlost: 380 km/h
  • Výstup do 5000 m: 13 min 55 s
  • Dostup: 8600 km/h
  • Dolet: 2700 km/h

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jaroslav Schmid, Letadla 1939-45 Stíhací a bombardovací letadla Japonska, Micubiši Ki-21 (Sally), 2000, str. 21

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FRANCILLON, René J.. Japanese Aircraft of the Pacific War. Annapolis, Maryland : Naval Institute Press, 1994. ISBN 0-87021-313-X. Kapitola Mitsubishi Ki-21, s. 155 až 164. (anglicky)  
  • JAROSLAV, Schmid. Stíhací a bombardovací letadla Japonska 2. díl. Plzeň : Fraus, 2000. ISBN 80-7238-077-X. Kapitola Micubiši Ki-21 (Sally), s. 21-25. (česky)  
  • GUNSTON, Bill. Bojová letadla druhé světové války. Praha : Svojtka&Co., 2006. ISBN 80-7237-203-3. Kapitola Micubiši Ki-21 „Sally“, s. 430 až 433. (česky)  
  • GENF, S. A.. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji : Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 21.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Micubiši Ki-21 ve Wikimedia Commons