Micubiši Ki-51
| Micubiši Ki-51 | |
|---|---|
 Micubiši Ki-51 | |
| Určení | bitevní letoun |
| Výrobce | Micubiši Džúkógjó Kabušiki Kaiša |
| Šéfkonstruktér | Fumihiko Kawano[1] |
| První let | červen 1939 |
| Zařazeno | 1940 |
| Uživatel | Japonské císařské armádní letectvo Indonéské letectvo |
| Výroba | 1939 až 1945 |
| Vyrobeno kusů | 2385 ks (včetně 2 prototypů) |
| Vyvinuto z typu | Micubiši Ki-30 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Micubiši Ki-51 Guntei (japonsky: 三菱 キ-51) byl japonský dvoumístný jednomotorový armádní bitevní letoun užívaný ve druhé světové válce. Spojenci byl znám pod kódovým označením Sonia. V japonské armádě dostal označení armádní bitevní letoun typ 99 (九九式襲撃機, Kjúkjúšiki šúgekiki).
Vznik[editovat | editovat zdroj]
V prosinci 1937 Generální štáb letectva japonské císařské armády zadal u společnosti Micubiši vývoj modernizované a odlehčené podoby letounu Micubiši Ki-30 k zajištění taktického ozbrojeného průzkumu a k přímé podpoře pěších a obrněných jednotek. V únoru 1938 letectvo požadavky upřesnilo specifikacemi na nejvyšší rychlost 420 km/h ve 2000 m, maximální vzletovou hmotnost 2700kg, bojový náklad 12 kusů pum po 15 kg nebo 4 po 50 kg, ofenzívní výzbroj dvěma vpřed mířícími pevnými 7,7mm kulomety a jedním pohyblivým pro obranu zadní polosféry.
Vývoj[editovat | editovat zdroj]
Prototyp poprvé vzlétl v červnu roku 1939 a druhý v srpnu.[2] Následně vzniklo 11 strojů nulté série, které byly dokončeny do prosince. Jeden z nich byl upraven k průzkumu instalací kamer do zadní kabiny na Ki-51a.
Od svého předchůdce se odlišoval dolnoplošným uspořádáním, tvarově upravenými ocasními plochami a zkráceným překrytem kabiny. Ki-51 již nebyl vybaven pumovnicí, celkový náklad pum nepřevyšující 200 kg mohl být nyní zavěšen pouze pod křídlem a na centrálním trupovém závěsníku. V křídle se vztlakovými klapkami, křidélky a pevnými štěrbinovými sloty byly uloženy dva kulomety typ 89 ráže 7,7 mm, později se instalovaly účinnější typ 1 ráže 12,7 mm. Prostor za letounem bránil pozorovatel/střelec kulometem typ 89 ráže 7,7 mm. Pasivní obranu zajišťovalo pancéřování instalované na přední spodní části trupu. Za pohon byl vybrán dvouhvězdicový čtrnáctiválec Micubiši Ha-26-II o maximálním výkonu 708 kW.
Firma Micubiši vyrobila do prosince 1939 kromě dvou prototypů i 11 ověřovacích exemplářů a poté 1459 letounů dodávaných do března 1944. Od července 1941 do července 1945 Ki-51 vyráběla společnost Tačikawa v počtu 913 strojů.[3]
Nasazení[editovat | editovat zdroj]
.
Ki-51 byl nejprve nasazen v Číně v síle osmi Sentai a třinácti nezávislých Čútai. Později se s tímto typem Spojenci setkávali v celém Tichomoří. Typ Ki-51 se celkem vyskytoval u útočných jednotek Sentai č. 44 a 83, dále u Dukuricu Hiko Čútai č. 41, 45, 47, 48, 49, 52, 53, 71, 73, 83, 89, 90 a 91, u nezávislé protiponorkové 1. Čútai, u 4. Kokugun Šireibu Hikodan a jako školní u armádní letecké akademie Koku Šikan Gakko. Také na bojištích v Barmě byl celkově úspěšný. V závěru války se však ukázalo, že stroj je zastaralý. Letadlo též sloužilo, stejně jako většina japonských typů, k sebevražedným misím kamikaze, kdy pod trupem obvykle nesly pumu ráže 250 kg.
Po odchodu Japonců z území Nizozemské Východní Indie, budoucí Indonésie, získali Nizozemci několik trofejních Ki-51. Ty v roce 1946 přešly k založenému indonéskému letectvu, kde dostaly pojmenování Guntei a létaly jako školní až do 50. let 20. století.
Specifikace[editovat | editovat zdroj]
Údaje dle[4]
Technické údaje[editovat | editovat zdroj]
- Osádka:
- Rozpětí: 12,10 m
- Délka: 9,21 m
- Výška: 2,73 m
- Nosná plocha: 24,02 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 1873 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 2920 kg
- Pohonná jednotka:
- Výkon pohonné jednotky:
Výkony[editovat | editovat zdroj]
- Maximální rychlost ve 3000 m: 424 km/h
- Cestovní rychlost: 345 km/h
- Výstup na 5000 m: 9,8 min
- Dostup: 8270 m
- Dolet: 1060 km
Výzbroj[editovat | editovat zdroj]
- 2 × 7,7mm pevný kulomet typu 89 nebo 12,7mm Ho-103 v křídle[5]
- 1 × pohyblivý 7,7mm kulomet typu 89 nebo 7,92mm kulomet typ 98[5]
- max. 250kg puma pod trupem nebo do 200 kg pum pod křídlem[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ VALCHAŘ, Vladimír. Micubiši Ki 51 Guntei "Sonia" [online]. Valka.cz [cit. 2017-04-30]. Dostupné online.
- ↑ BALOUS, Miroslav. Mitsubishi Ki-51 (Sonia). Letectví a kosmonautika. Srpen 2013, roč. 92., čís. 8, s. 24 a 25. ISSN 0024-1156.
- ↑ Jaroslav Schmid, Letadla 1939-45 Stíhací a bombardovací letadla Japonska 2. díl, Micubiši Ki-3 (Ann), Ki-51 (Sonia), 2000, s. 30
- ↑ Václav Němeček, Letectví+kosmonautika, Micubiši Ki-51 (Sonia), 1968, č.24, str. 34
- ↑ a b c SCHMID, Jaroslav. Stíhací a bombardovací letadla Japonska 2. díl. Plzeň: Fraus, 2000. ISBN 80-7238-077-X. Kapitola Micubiši Ki-30 (Ann), Ki-51 (Sonia), s. 26.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BALOUS, Miroslav. Mitsubishi Ki-51 (Sonia). Letectví a kosmonautika. Srpen 2013, roč. 92., čís. 8, s. 24 a 25. ISSN 0024-1156.
- FRANCILLON, René J. Japanese Aircraft of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1994. ISBN 0-87021-313-X. Kapitola Mitsubishi Ki-51, s. 178 až 181. (anglicky)
- NĚMEČEK, Václav. Micubiši Ki-51 (Sonia). Letectví a kosmonautika. 1968, roč. XLIV., čís. 24, s. 34.
- SCHMID, Jaroslav. Stíhací a bombardovací letadla Japonska 2. díl. Plzeň: Fraus, 2000. ISBN 80-7238-077-X. Kapitola Micubiši Ki-51 (Sonia), s. 29 a 30.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Micubiši Ki-51 na Wikimedia Commons - Kamufláže letounu Micubiši Ki-51 Archivováno 8. 3. 2016 na Wayback Machine.
