Ignác Rohrbach

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ignác Rohrbach
Narození asi 1691
Kaiserwalde (dnešní Lasowka)
České královstvíČeské království České království
Úmrtí 26. října 1747 (54–55 let)
Chrudim
České královstvíČeské království České království
Vzdělání

? Dolní Slezsko, ?dílny Jana Riedela, Tomáše Weissfelda

? dílna Jiřího Františka Pacáka
Povolání sochař, řezbář
Hnutí baroko
Významná díla Svatojánské oratorium pro kapli v Běstvině, tzv. Uhrovský oltář ze zámecké kaple v Úhrově, oltář Kalvárie v děkanském kostele v Pardubicích
Mecenáši město Chrudim, město Havlíčkův Brod, město Pardubice
Ovlivněný Jan Riedel, Tomáš Weissfeld, Jiří František Pacák, Matyáš Bernard Braun, Jan Pavel Čechpauer
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ignác Rohrbach (asi 1691 Kaiserwalde, od 1945 Lasówka, Kladské hrabství26. října 1747 Chrudim)[1] patří k nejvýznamnějším východočeským sochařům 18. století navazujících na Matyáše Bernarda Brauna.

Život[editovat | editovat zdroj]

O jeho učitelích příliš nevíme, ale podle podobného stylu je často spojován s jezuitou Janem Riedlem či Tomášem Weissfeldem a není vyloučen ani jeho pobyt v Itálii. Nejpravděpodobněji byl žákem Jiřího Františka Pacáka, jehož vliv můžeme nejlépe pozorovat v jeho řezbářských pracích. Jeho pobyt v Čechách máme doložený až roku 1725 v Běstvině. Zde vyřezal sochu sv. Jana Evangelisty a oltář sv. Kříže, dále je pravděpodobně autorem soch oltáře zámecké kaple a sousoší svatojánské vlády nad světem v návesní Santiniho kapličce. Dne 3. září 1726 se v Chrudimi oženil s vdovou po významném sochaři Janu Pavlu Čechpauerovi, čímž získal jeho dílnu. Dokončil některé z Čechpauerových zakázek, např. sloup Proměnění páně v Chrudimi nebo oltáře pro kostel sv. Jana Nepomuckého u Žďáru nad Sázavou. Byl pohřben na hřbitově u kostela svatého Jana Křtitele v Chrudimi.[2]

Charakteristika tvorby[editovat | editovat zdroj]

Základní rysy jeho tvorby jsou pevné postavy se silnou draperií s bohatými kroucenými přehyby. Architekturu oltářů používá dvojí: u velkých oltářů otevřenou arkádu, u malých rámování rozhrnutou draperií, obojí koncepce vyšla z návrhů Santiniho.[3]

Výběr z díla[editovat | editovat zdroj]

Chrudim[editovat | editovat zdroj]

Sloup Proměnění páně v Chrudimi

Sloup Proměnění páně[editovat | editovat zdroj]

Myšlenka sloupu vznikla již kolem roku 1714. První návrhy dodal Giovanni Battista Bulla, ale jeho architektura sloupu byla zkritizována. Roku 1717 posoudil návrhy architekt Jan Blažej Santini-Aichel. Čechpauerovi jsou přisuzovány sochy s mocnými přelomy draperieKristus, sv. Jan Evangelista, P. Maria, sv. Šebestián, Juda Tadeáš, Bullovi jsou připisovány světci Alois Gonzaga, František z Assisi, Antonín Paduánský, Vincenc Ferrerský. Mezi Rohrbachovy sochy patří archanděl Michael. sv. Kateřiny, dokončil sv. Šebestiána, Boha Otce a hlavu sv. Jana Evangelisty a dále několik putti.[4] Jeho sochy od Čechpauerových se odlišují drobnějším měřítkem, plynulostí skladby a měkkou modelací, draperie je velmi bohatá a její měkké lemy přizdobuje klikatka nebo spirála. Hlavy jsou i přes propracování očí a měkkého podání úst typové. Všechny rysy odkazují na dílo Jiřího Pacáka.[5]

Další práce ve městě[editovat | editovat zdroj]

Dále mu v Chrudimi patří pravděpodobně výzdoba na zahradní zdi Kuchynkovského domu na Masarykově náměstí s poprsími imperátorů a vázami. Dále postavil v Michelském parku u kostela sv. Michaela sochy Panny Marie Bolestné a sv. Jana Evangelisty. V bývalém kostele kapucínů, který nyní slouží jako Muzeum barokních soch, se rovněž nacházejí některá jeho díla.[6] Vytvořil také několik dnes nezachovaných prací pro arciděkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie – 1730 kazatelnu, 1732 oltář sv. Anny, 1733 oltář sv. Kříže, výzdobu sakristie, křtitelnici a sochu sv. Františka Xaverského. Při regotizaci v 19. století došlo k odstranění bočních oltářů, řezbářská a sochařská výzdoba byla uložena na půdě arciděkanství. Také je mu přisuzována socha sv. Huberta na parapetu Novoměstské kašny.

Pardubice[editovat | editovat zdroj]

V polovině 30 let vyzdobil děkanský kostel sv. Bartoloměje a zámeckou kapli v Pardubicích. Pro kostel zhotovil dva velké anděly hlavního oltáře a tabernákl, dále boční oltáře sv. Anny a Panny Marie Svatohorské a v kapli Božího hrobu velkou Kalvárii. Na pravé straně vítězného oblouku ještě visí anatomicky propracované Ukřižovaní. Pro zámeckou kapli vytvořil reliéfy sv. Jana Nepomuckého, sv. Floriána a dvou andělů. Některé sochy z kostela a zámecké kaple jsou dnes umístěné v městském muzeu.

Lázně Bohdaneč[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1984 je mu přisuzována i výzdoba kostela sv. Máří Magdaleny v Bohdanči. Konkrétně se jedná o hlavní a dva protějškové oltáře společně s kazatelnou s vrcholovými sochami andělů a reliéfem Rozeslání apoštolů na ambonu. Oba boční oltáře, tedy oltář Neposkvrněné Panny Marie (Immaculaty) a sv. Jana Nepomuckého, jsou pozdně barokního typu oltářní architektury. Průřezy nástavců v horní části s anděly a holubicí Ducha svatého zapojují do hry světlo – vzniká tak dojem otevřených nebes a zároveň představuje Boží světlo. Sochy P. Marie a sv. Jan Nepomuckého jsou umístěny na střed a vznášejí se směrem ke světlu. Tělo Marie je v šroubovitém pohybu, levou nohou stojí na půlměsíci, který drtí hlavu drakovi, pravou ruku má na hrudi, v levé drží lilii, hlavu má zakloněnou a oči přivřené. Svou oddaností připomíná Berniniho sv. Terezii z Ávily. Immaculatu doplňují sochy sv. Anny a sv. Jáchyma. Sv. Jan Nepomucký má s Marií společné šroubovité vytočení těla a gesto odevzdání pravé ruky. Jeho tvář je poznamenána utrpením, na ruce mu vystupují žíly, levice pozvedá krucifix. Světce doprovázejí andílci, kteří gesty a atributy odkazují na zpovědní tajemství. Na něj odkazuje i velký anděl na levé straně držící kartuš s reliéfem Zpovědi královny Žofie. Protější anděl má na štítu reliéf Kázání sv. Jana Nepomuckého, poukazuje na kazatelskou činnost světce. Roku 1733 byl posvěcen oltář sv. Jana Nepomuckého a hlavní oltář roku 1736, ten byl však při požáru 1772 poničen. Součástí hlavního oltáře byli zřejmě klečící andělé, adorující obraz sv. Máří Magdalény, a obě postavy světců, pravděpodobně sv. Vojtěch se sv. Prokopem, umístěné v nikách za oltářem. Sochy svatých biskupů jsou zřejmě inspirovány Braunovými řezbami u sv. Klimenta v Praze či sv. Vojtěchem z Karlova mostu F. M. Brokofa.[7] Sochy byly několikrát restaurovány, naposledy v letech 1998–2001, kdy s výjimkou obou svatých biskupů byla odstraněna polychromie a zvolena úprava v leštěné běli s pozlacenými detaily.

V Bohdanči vytvořil ještě jednu sochu sv. Jana Nepomuckého pro jeho kapli u dnešního hřbitova. Světec klečí na oblaku, je výrazně mladší a hledí směrem k zemi.

Další díla[editovat | editovat zdroj]

Výzdoba mnoha kostelů:

  • Rohovládova Bělá, kostel sv. Petra a Pavla – hlavní a oba boční oltáře, po roce 1740
  • Dobřenice, kostel sv. Klimenta – kazatelna a protějškový oltář sv. Jana Nepomuckého
  • Osice, kostel Nanebevzetí Panny Marie – oba boční oltáře
  • Libčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie – dva boční oltáře, kolem roku 1740
  • Kratonohy, kostel sv. Jakuba Většího – socha sv. Jana Nepomuckého
  • Hradec Králové, biskupství – dva andělé
  • Kukleny, kostel sv. Anny – řezby kazatelny
  • Platěnice – sousoší sv. Jana Nepomuckého s andělem, 1744
  • Choceň, kostel sv. Františka Serafínského – 4 andělé hlavního oltáře, reliéf Svržení sv. Jana Nepomuckého do Vltavy, oltář sv. Josefa
  • Chrast, farní kostel sv. Martina – socha sv. Petra a Pavla před triumfálním obloukem, oltáře
  • Hlinsko, Kostel Narození Panny Marie – sochy hlavního oltáře
  • Havlíčkův Brod – Uhrovský oltář - oltář se sousoším Kalvárie ze zámecké kaple Povýšení Kříže v Uhrově, nepolychromovaná barokní dřevořezba, kolem roku 1735
  • Havlíčkův Brod - pro augustiniány : 1733 baldachýn oltáře sv. Kříže a oltář sv. Mikuláše v kostele sv. Rodiny, 1746 obnova kazatelny kostela, 1747 hlavní oltář
  • Havlíčkův Brod, kostel Nanebevzetí Panny Marie – boční oltáře (kolem 1737), kazatelna 1740
  • Pohled, kostel sv. Ondřeje – boční oltáře (1737)
  • Kolín, kostnice – socha Panny Marie a sv. Jana Evangelisty pro Kalvárii
  • Kolín, kostel sv. Bartoloměje - závěrová kaple chrámu - Ukřižování 1738, andělé pro oltář sv. Barbory 1744
  • Dobřany, kostel sv. Mikuláše – sochy hlavního oltáře, výzdoba kazatelny a bočních oltářů 1738
  • Nový Hrádek, kostel sv. Petra a sv. Pavla – socha sv. Jana Nepomuckého
  • Opočno – socha sv. Floriána před zámkem
  • Heřmanův Městec – socha sv. Vavřince 1729, sv. Jan Nepomucký 1730
  • Popovice u Jičína – socha sv. Josefa 1737 – zrcadlově opakuje (kopíruje) sochu Judy Tadeáše M. B. Brauna
  • Mikulovice, kostel sv. Václava – sochařská výzdoba 1733–1743
  • Dašice, kostela Narození Panny Marie – sochy sv. Josefa a sv. Jana Nepomuckého na oltáři Narození Panny Marie a oltář Panny Marie Bolestné (kolem 1740)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ivo Kořán, Ignác Rohrbach, in: Ignác Rohrbach (1691?-1747): Restaurované sochy z farního kostela sv. Máří Magdalény v Bohdanči, ed. Zdena Paukrtová, Národní galerie Praha 2001, str. 27
  2. Město Chrudim: Významné osobnosti. Dostupné z WWW. [cit. 2016-07-17]
  3. Ivo Kořán, Ignác Rohrbach, in: Ignác Rohrbach (1691?-1747): Restaurované sochy z farního kostela sv. Máří Magdalény v Bohdanči, ed. Zdena Paukrtová, Národní galerie Praha 2001, str. 31
  4. Simona Šedová ve své diplomové práci uvádí jako Rohrbachovi sochy sv. Michaela, sv. Šebestiána a sv. Kateřiny Simona Šedová, Ignác Rohrbach (1691-1747), diplomová práce, FF UP Olomouc 2010
  5. Oldřich J. Blažíček, Sochařství baroku v Čechách: Plastika 17. a 18. věku, státní nakladatelství literatury, hudby a umění, Praha 1958, str. 211 - 212
  6. Jeho tvorba je zde prezentována sochami Apoteóza sv. Jana Nepomuckého a sv. Jana Evangelisty 1726, původně pro kostel v Běstvině, Kristus Dobrý pastýř pro farní kostel v Holicích 1739, antependium s výjevem Svržení sv. Jana Nepomuckého do Vltavy pro boční oltář kostela Nejsvětější trojice Chrast 1728, pro Arcibiskupský kostel Nanebevzetí Panny Marie v Chrudimi sv. Karel Boromejský, sv. Roch a Panna Marie Bolestná, všechny kolem r. 1730.
  7. Zdena Paukrtová, Barokní sochařská výzdoba kostela sv. Máří Magdalény v Bohdanči, in: Ignác Rohrbach (1691?-1747): Restaurované sochy z farního kostela sv. Máří Magdalény v Bohdanči,ed. Zdena Paukrtová, Národní galerie Praha 2001, str. 5 - 11

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Oldřich J. Blažíček, Sochařství baroku v Čechách: Plastika 17. a 18. věku, státní nakladatelství literatury, hudby a umění, Praha 1958, str.211 - 212
  • Oldřich J. Blažíček, Plastika raného rokoka, Praha 1946, s. 106-107.
  • Ivo Kořán, Rarášek a Šetek aneb braunovské sochařství východních Čech, in: Matyáš Bernard Braun 1684-1738 : Sborník věd. konference pořádané Nár. galérií v Praze a Čs. komitétem dějin umění ve dnech 26. a 27.11. 1984, Praha 1988
  • Ivo Kořán, Braunové, Akropolis, Praha 1999, str. 134-138
  • Andrzej Niedzielenko, Vít Vlnas (eds.), Slezsko perla v české koruně. Tři období rozkvětu vzájemných uměleckých vztahů, Praha 2006
  • Zdena Paukrtová, Ivo Kořán, Hana Vítová, Roman Ševčík, Ignác Rohrbach, Restaurované sochy z farního kostela sv. Máří Magdalény v Bohdanči, Praha 2001
  • Martin Pavlíček, Následovníci M. B. Brauna na Chrudimsku a Pardubicku. Pokus o vymezení autorských hranic, diplomová práce, Olomouc 1998
  • Tomáš Hladík, Rané dílo Ignáce Rohrbacha, in: Dáňová H, Klípa J, Stolárová L (eds.), Slezsko, země koruny České. Historie a kultura 1300 - 1740 /B, Národní galerie v Praze 2008, s. 573-585, ISBN 978-80-7035-396-7
  • Simona Šedová, Ignác Rohrbach (1691-1747), diplomová práce, FF UP Olomouc 2010
  • Jilji Hoferica, Mathias Braun (1684-1738) and Ignac Rohrbach (1690-1746), London 2012, BLL01016439893

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]