Holubinka nazelenalá
 Holubinka nazelenalá | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | houby (Fungi) |
| Oddělení | houby stopkovýtrusné (Basidiomycota) |
| Třída | stopkovýtrusé (basidiomycetes) |
| Podtřída | houby rouškaté (Agaricomycetidae) |
| Řád | holubinkotvaré (Russulales) |
| Čeleď | holubinkovité (Russulaceae) |
| Rod | holubinka (Russula) |
| Binomické jméno | |
| Russula virescens (Schaeff.) Fr. | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Holubinka nazelenalá (Russula virescens (Schaeff) Fr.) je jedlá houba z čeledi holubinkovitých z rodu holubinka.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Klobouk holubinky měří v průměru 5–15 cm. Je polokulovitý, uprostřed prohnutý, těsně přiléhající ke třeni. Barva klobouku je světle až šedavě zelená, někdy až šedavá, okrová či měděná. Typickým znakem houby je políčkově rozpraskaný klobouk, který z holubinky nazelenalé činí jednu z nejsnáze rozpoznatelných druhů holubinek.[1]
Lupeny houby jsou z počátku bílé, s přibývajícím stářím houby získávají smetanovou barvu a řídnou. Třeň je masitý, válcovitého tvaru o délce 3–9 cm. Dužnina houby je bílá a tíhne k rezivění. Je tuhá, nepalčivé chuti.[1][2]
Výtrusy jsou velké 8–10×7–8 µm,[2] skoro kulovité, síťkované, bezbarvé. Barva výtrusného prachu je bílá.[3]
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Vyskytuje se od června do září až října v lesích všeho druhu. Dává přednost prosvětleným místům, často roste pod vysokými listnatými stromy. Je poměrně hojná, roste i v obdobích sucha.[1][3]
Použití[editovat | editovat zdroj]
Holubinka nazelenalá je jedlá a velmi chutná houba, v kuchyni najde všestranné využití. Albert Pilát o ní dokonce hovořil jako o „nejchutnější a nejmasitější“ z holubinek.[2]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c SOCHA, Radomír; BAIER, Jiří; HÁLEK, Václav. Sbíráme holubinky aneb jak nasbírat houby, když nerostou hřiby. Praha: Aventinum, 2007. ISBN 80-86858-29-4. S. 40.
- ↑ a b c PILÁT, Albert. Kapesní atlas hub. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964. S. 90.
- ↑ a b SMOTLACHA, Miroslav. Kapesní atlas hub. Praha: Ottovo Nakladatelství, 2008. ISBN 978-80-7360-671-8. S. 226.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- SMOTLACHA, Miroslav; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Houbařský atlas : 180 druhů jedlých a nejjedovatějších hub : 100 osvědčených kuchařských receptů. Brno: Trojan, 1999. ISBN 80-85249-28-6. S. 35.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu holubinka nazelenalá na Wikimedia Commons - Galerie holubinka nazelenalá na Wikimedia Commons
