Ryzec šeredný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxRyzec šeredný
alternativní popis obrázku chybí
Ryzec šeredný
Vědecká klasifikace
Říše houby (Fungi)
Oddělení houby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída stopkovýtrusé (basidiomycetes)
Podtřída houby rouškaté (Agaricomycetidae)
Řád holubinkotvaré (Russulales )
Čeleď holubinkovité (Russulaceae)
Rod ryzec (Lactarius)
Binomické jméno
Lactarius turpis
Fr. (1838)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ryzec šeredný (Lactarius turpis, dříve Lactarius necator; necator = vrah) je nejedlá, jedovatá houba specifická produkcí palčivě chutnajícího mléka. Po požití způsobuje žaludeční a střevní potíže.[1]

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Makroskopický[editovat | editovat zdroj]

Klobouk je 5 - 20 cm široký, nápadně tvrdý, vyklenutý s prohloubeným středem a později ploše nálevkovitý. Okraj zůstává dlouho podvinutý. Pokožka klobouku je olivově hnědá až skoro olivově černavá, lze najít i olivově žlutou, přičemž střed klobouku vypadá vždy tmavší než jeho ostatní plocha; často je pokryt kruhovitě uspořádanými tmavými skvrnami. Okraj klobouku je u mladých ryzců žlutozeleně plstnatý a trochu třásnitý. Za vlhka je pokožka slizká a lepkavá, za sucha jemně plstnatá. [1]

Lupeny jsou úzké, husté, mírně sbíhavé, nestejně dlouhé, za vlhka slzící, zprvu bělavé nebo nažloutlé, potom špinavě žluté, po otlačení a ve stáří tmavnoucí. [2] Za vlhka se na ostří lupenů tvoří vodově světlé kapky, za sucha jsou špinavě olivově a hnědě kropenaté. [1]

Třeň je dlouhý 3 - 8 cm a 1 - 2,5 cm tlustý, podsaditý, válcovitý, často směrem dolů zúžený, jindy může mít poněkud ztloustlou bázi. Za vlhka je slizký, za sucha lesklý. Povrch má světlejší než klobouk a směrem nahoru světlejší olivově zeleně nažloutlý pásek. Od báze nahoru je hnědnoucí až černající (ve stáří). [1]

Dužnina je pevná, ve stáří trochu křehká, v mládí bílá, později na řezu hnědne. Zpočátku chutná mírně, ale poté přechází v ostře palčivou chuť. [1]

Mléko je hojné, bílé, srážením šedozelenající, palčivé. [3]

Mikroskopický[editovat | editovat zdroj]

Výtrusný prach je smetanově žlutý až bílý. [1] Výtrusy mají 6 - 8,5 x 5 - 6,5 μm, jsou eliptické, žebernaté, se spojkami dotvářejícími síť. [3]

Ryzec šeredný

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Ryzec šeredný roste od července do října. V Evropě je obecně rozšířený, patří k nejhojnějším druhům. Roste na chudých, kyselých, vlhkých půdách, pod smrky a břízami, řidčeji pod borovicemi, ale i na rašelinných místech v listnatých lesích a stoupá až po hranici lesa. [1]

Lze si ho zaměnit za ryzec zelený (Lactarius blennius), který je menší, bez černavých tónů, má kruhovitě skvrnitě pásovaný klobouk a roste v bučinách. [2]

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Dříve byl uváděn jako jedlý, ale v souvislosti s objevením obsahu látky necatorin nelze konzumaci doporučit. Název je odvozen od dříve používaného názvu této houby L. necator. Necatorin má podle vyjádření chemiků mutační účinky (změna dědičných vlastností, rakovinotvorné účinky). Působení mutačních účinků na člověka prozatím nebylo dostatečně prokázáno. [2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g GRÜNERT, Helmut a Renate. Houby. 1. vyd. Praha: Knižní klub Praha a Ikar Praha, 1995. 287 s. ISBN 80-7176-183-4, ISBN 80-85830-91-4. S. 178. 
  2. a b c Ryzec šeredný [online]. Dostupné online. 
  3. a b HOLEC, BIELICH, BERAN, Jan, Antonín, Miroslav. Přehled hub střední Evropy. 1. vyd. Praha: Academia, 2012. 624 s. ISBN 978-80-200-2077-2. S. 288.