Holubinka mandlová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Holubinka mandlová

Holubinka mandlová
Holubinka mandlová
Vědecká klasifikace
Říše: houby (Fungi)
Oddělení: houby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: stopkovýtrusé (basidiomycetes)
Podtřída: houby rouškaté (Agaricomycetidae)
Řád: holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)
Rod: holubinka (Russula)
Binomické jméno
Russula vesca
Fr.
Synonyma
  • Russula depalens Rick. a Velen.
  • Russula mitis Rea 1922[1]

Holubinka mandlová (Russula vesca Fr.) je jedlá houba z čeledi holubinkovitých.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Klobouk holubinky mívá průměr 4–10 cm. Z počátku je polokulovitý až kulovitý, stářím ze zplošťuje a v jeho středu vzniká mírná prohlubeň. Klobouk je tvrdý, masitý, při okraji ostrý a má načervenalou barvu připomínající barvu masa, která je však proměnlivá; někdy klobouk bývá až modrošedý či mírně našedlý. Pokožka klobouku je mírně slizká a špatně se sloupává (jde sloupnout do jedné třetiny až poloviny).[2][3][4]

Lupeny holubinky jsou vysoké 5–10 mm, z počátku zbarvené do běla, později barvy smetanové. Jsou měkké, mírně sbíhavé na třeň. Třeň o délce do 7 cm je válcovitý, tvrdý, bílý, při okraji zúžený. Dužnina holubinky má bílou až velmi mírně našedlou barvu. Po poranění se barví do rezavé, medové barvy.[4][3][2] Chuť dužniny je nasládlá a připomínající lískové oříšky.[3]

Výtrusný prach je bílý. Výtrusy o velikostech 6–8×5–6 µm jsou kulovité až vejčité.[2]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Roste zhruba od poloviny května do konce září na prosluněných a sušších místech v lesích všeho druhu.[3]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o jedlou a velmi chutnou houbu mnohdy ceněnou jako hřib.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. JIRÁSEK, Standa; NOVÁK, Jiří; ZICHA, Ondřej. Russula vesca (holubinka mandlová) [online]. BioLib.cz, 2005-03-13 14:45:51 CET, rev. 2007-07-16 21:52:47 CET, [cit. 2009-12-07]. Dostupné online.  
  2. a b c SMOTLACHA, Miroslav. Kapesní atlas hub. Praha : Ottovo Nakladatelství, 2008. Dále jen Smotlacha (2008). ISBN 978-80-7360-671-8. S. 250.  
  3. a b c d e SOCHA, Radomír; BAIER, Jiří; HÁLEK, Václav. Sbíráme holubinky aneb jak nasbírat houby, když nerostou hřiby. Praha : Aventinum, 2007. ISBN 80-86858-29-4. S. 42.  
  4. a b SMOTLACHA, František. Atlas hub jedlých a nejedlých. Praha : Melantrich, 1947. S. 205.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SMOTLACHA, Miroslav; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Houbařský atlas : 180 druhů jedlých a nejjedovatějších hub : 100 osvědčených kuchařských receptů. Brno : Trojan, 1999. ISBN 80-85249-28-6. S. 34.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]