Holubinka mandlová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxHolubinka mandlová
alternativní popis obrázku chybí
Holubinka mandlová
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Odděleníhouby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třídastopkovýtrusé (basidiomycetes)
Podtřídahouby rouškaté (Agaricomycetidae)
Řádholubinkotvaré (Russulales)
Čeleďholubinkovité (Russulaceae)
Rodholubinka (Russula)
Binomické jméno
Russula vesca
Fr.
Synonyma
  • Russula depalens Rick. a Velen.
  • Russula mitis Rea 1922[2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Holubinka mandlová (Russula vesca Fr.) je jedlá houba z čeledi holubinkovitých.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Klobouk holubinky mívá průměr 4–10 cm. Z počátku je polokulovitý až kulovitý, stářím ze zplošťuje a v jeho středu vzniká mírná prohlubeň. Klobouk je tvrdý, masitý, při okraji ostrý a má načervenalou barvu připomínající barvu masa, která je však proměnlivá; někdy klobouk bývá až modrošedý či mírně našedlý. Pokožka klobouku je mírně slizká a špatně se sloupává (jde sloupnout do jedné třetiny až poloviny).[3][4][5]

Lupeny holubinky jsou vysoké 5–10 mm, z počátku zbarvené do běla, později barvy smetanové. Jsou měkké, mírně sbíhavé na třeň. Třeň o délce do 7 cm je válcovitý, tvrdý, bílý, při okraji zúžený. Dužnina holubinky má bílou až velmi mírně našedlou barvu. Po poranění se barví do rezavé, medové barvy.[5][4][3] Chuť dužniny je nasládlá a připomínající lískové oříšky.[4]

Výtrusný prach je bílý. Výtrusy o velikostech 6–8×5–6 µm jsou kulovité až vejčité.[3]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Roste zhruba od poloviny května do konce září na prosluněných a sušších místech v lesích všeho druhu.[4]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o jedlou a velmi chutnou houbu mnohdy ceněnou jako hřib.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.1. 25. března 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-15]
  2. JIRÁSEK, Standa; NOVÁK, Jiří; ZICHA, Ondřej. Russula vesca (holubinka mandlová) [online]. BioLib.cz, 2005-03-13 14:45:51 CET, rev. 2007-07-16 21:52:47 CET [cit. 2009-12-07]. Dostupné online. 
  3. a b c SMOTLACHA, Miroslav. Kapesní atlas hub. Praha: Ottovo Nakladatelství, 2008. ISBN 978-80-7360-671-8. S. 250. Dále jen Smotlacha (2008). 
  4. a b c d e SOCHA, Radomír; BAIER, Jiří; HÁLEK, Václav. Sbíráme holubinky aneb jak nasbírat houby, když nerostou hřiby. Praha: Aventinum, 2007. ISBN 80-86858-29-4. S. 42. 
  5. a b SMOTLACHA, František. Atlas hub jedlých a nejedlých. Praha: Melantrich, 1947. S. 205. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SMOTLACHA, Miroslav; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Houbařský atlas : 180 druhů jedlých a nejjedovatějších hub : 100 osvědčených kuchařských receptů. Brno: Trojan, 1999. ISBN 80-85249-28-6. S. 34. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]