Holubinka kolčaví

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxHolubinka kolčaví
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše houby (Fungi)
Oddělení houby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída stopkovýtrusé (basidiomycetes)
Podtřída houby rouškaté (Agaricomycetidae)
Řád holubinkotvaré (Russulales )
Čeleď holubinkovité (Russulaceae)
Rod holubinka (Russula)
Binomické jméno
Russula mustelina
Fr.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Holubinka kolčaví (Russula mustelina), někdy zvaná hříbková, je jedlá houba z čeledi holubinkovitých. Díky své velikosti a vydatnosti se řadí mezi nejlepší jedlé holubinky.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Klobouk má v průměru 5 - 12 cm. V mládí je polokruhovitý, později plochý a na okrajích rýhovaný. Velmi masitý, tvrdý a dlouho pevný. Za sucha matný, za vlhkého počasí slizký. Barva může být okrově hnědá, ryzavě hnědá až tmavohnědá, bez jiných barev. Střed je temnější. Pokožka bývá zvrásněná, ale neslupitelná.

Lupeny jsou bílé až smetanově zabarvené, na ostří s hnědými skvrnami.

Třeň je v mládí bílý, kyjovitého tvaru, časem hnědne, 4 - 8 cm vysoký, až 3 cm široký, uvnitř komůrkovitě dutý.

Výtrusový prach je medově zbarvený.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Roste převážně v jehličnatých lesích, zejména ve smrčinách na vlhkých místech a podél lesních cest v podhorských a horských oblastech. V období od července do září. Má ráda kyselou půdu.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Holubinka kolčaví je jedlá houba, velmi dobrá, lahodně oříškové chuti. Vhodná úprava za čerstva, ale i k nakládání.

Záměna[editovat | editovat zdroj]

Za mlada se až šálivě podobá hřibu smrkovému (Boletus edulis), proto je někdy zvaná také jako holubinka hříbková. Ve stáří se barvou podobá jiným holubinkám, jako je např. holubinka celokrajná (Russula integra), která je také jedlá. Nebezpečná je zdánlivá podoba s nejedlou holubinkou brunátnou (Russula badia), která roste pod borovicemi a smrky na písčité půdě. Barvou a velikostí se dá zaměnit také s holubinkou smrdutou (Russula foetens), která má palčivou chuť a páchne po rybách.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DVOŘÁK, D., JINDŘICH, O., VÍT, A. Kapesní atlas jedlých hub. TeMi CZ, s.r.o.. Velké Bílovice. 2008. ISBN 978-80-87156-08-7.
  • JANITOR, A., KABÁT, V., MAGÁL, J., ŠKUBLA, P. Příručka houbaře. Príroda, s.r.o.. Bratislava. 2006. ISBN 80-07-01438-1.
  • MELZER, V. Atlas holubinek. Kropáč & Kucharský. Praha. 1945

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]