Holubinka sličná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxHolubinka sličná
alternativní popis obrázku chybí
Russula lepida
Vědecká klasifikace
Říše houby (Fungi)
Oddělení stopkovýtrusné houby (Basidiomycota)
Třída stopkovýtrusé (Agaricomycetes)
Řád holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď holubinkovité (Russulaceae)
Rod holubinka (Russula)
Binomické jméno
Russula lepida
Fr. 1836
Rozšíření holubinky sličné
Rozšíření holubinky sličné
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Holubinka sličná (Russula lepida), je nejedlá houba z čeledi holubinkovitých.[1] Vůně holubinky sličné připomíná ovoce, její lupeny chutnají hořce.[2]

Vědecká synonyma[editovat | editovat zdroj]

  • Agaricus lacteus Pers.[1]
  • Russula incarnata sensu Rea[1]
  • Russula lactea (Pers.) Fr.[1]
  • Russula lepida var. lactea (Pers.) F.H. Møller & Jul. Schäff.[1]
  • Russula linnaei sensu auct.[1]
  • Russula rosea Pers.[1]

Další názvy[editovat | editovat zdroj]

  • holubinka jitřenková[1]
  • holubinka sličná var. žlutá[1]
  • holubinka růžová[2]

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Nákres holubinky sličné
Holubinky sličné
Řez holubinkou sličnou
Model holubinky sličné

Makroskopický[editovat | editovat zdroj]

Klobouk má v průměru 50-120 milimetrů,[3] polokulovitý, vyklenutý až plochý, časem se v jeho středu vytváří prohlubeň. Povrch klobouku je hladký, suchý, tvrdý, za sucha odlupující. Barva je světle růžová až načervenalá, vybledající.

Lupeny bohatě větvené, tenké, bílé až smetanové, při okrajích načervenalé,[3] přímo srůstají se tření.

Třeň 50-100 × 10–25 milimetrů,[3] válcovitá, bílá, ve spodní části načervenalá, u starších exemplářů vrásčitá.[2]

Dužnina bílá, pevná, nepoddajná, se slabě pryskyřičnou chutí.[3]

Mikroskopický[editovat | editovat zdroj]

Výtrusný prach má bílou až krémově bílou barvu.[2] Spory jsou elipsoidní, bradavčité, velikost přibližně 8–10 × 7-8 µm.[4]

Výskyt a ekologie[editovat | editovat zdroj]

Hojně se vyskytující téměř v celé Evropě, jednotlivě nebo ve skupinách, ve všech lesích.[3] Typická ektomykorhizní houba. Najdeme ji z pravidla v blízkosti jehličnatých i listnatých stromů, převážně pod buky, často na prosvětlených místech.[3] Vyskytuje se i za suchého počasí, od léta do podzimu.[2]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Holubinka sličná je v některých publikacích uváděna jako jedlá,[5] nepříliš chutná, v malém množství vhodná do směsí.[4] Kvůli jejímu obtížnému odlišení od ostatních hořkých druhů nelze její používání doporučit.[2]

Možnost záměny[editovat | editovat zdroj]

  • Holubinka nejhořčejší (R. amarissima) má podobnou barvu klobouku, střed bývá okrově skvrnitý. Její dužina chutná obzvláště hořce. S holubinkou sličnou žije často ve společenstvu.[2]
  • Holubinka ruměná (R. pseudointegra) má podobnou barvu klobouku. Lupeny dlouho bělavé, ve stáří světle okrové. Třeň není načervenalá. Voní po ovoci, chuť je však velice hořká.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i NOVÁK, Jiří. biolib.cz, 6.1.2007, rev. 21.5.2013. Dostupné online. 299800. 
  2. a b c d e f g h GRÜNERT, Helmut; GRÜNERT, Renate. Houby. Praha : Knižní klub, 1995. ISBN 80-7176-183-4.  
  3. a b c d e f HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír; BAIER, Jiří. Houby. Praha : AVENTINUM NAKLADATELSTVÍ, s.r.o., 1999. ISBN 80-7151-131-5. S. 314.  
  4. a b SVOBODOVÁ, Věra. botany.cz, 8.12.2008. Dostupné online.  
  5. ANTONÍN, Vladimír. Encyklopedie hub a lišejníků. Praha : Libri : Academia, 2006. 472 s. ISBN 80-7277-164-7 (Libri), ISBN 80-200-1476-4 (Academia). S. 109.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]