Holubinka dívčí
 Holubinka dívčí | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | houby (Fungi) |
| Oddělení | houby stopkovýtrusné (Basidiomycota) |
| Třída | stopkovýtrusé (basidiomycetes) |
| Podtřída | houby rouškaté (Agaricomycetidae) |
| Řád | holubinkotvaré (Russulales) |
| Čeleď | holubinkovité (Russulaceae) |
| Rod | holubinka (Russula) |
| Binomické jméno | |
| Russula puellaris Fr. | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Holubinka dívčí (Russula puellaris Fr.) je jedlá houba z čeledi holubinkovitých. Je nápadná svými malými plodnicemi, které v dospělosti silně žloutnou, což je jev u holubinek poměrně výjimečný.[1] Pro svou značnou křehkost a malou vydatnost se však ke sběru příliš nehodí.
Synonyma[editovat | editovat zdroj]
- Russula puellaris var. leprosa Bres. 1881
Vzhled[editovat | editovat zdroj]
Makroskopický[editovat | editovat zdroj]
Klobouk má v průměru 3-6 cm, tenký, v mládí sklenutý, záhy pak plochý, uprostřed vmáčklý, často zprohýbaný, s blanitým okrajem výrazně a daleko uzlinatě rýhovaným. Pokožka klobouku je za vlhka slizká a do poloviny slupitelná, bývá značně proměnlivé barvy, fialová, jindy masově červená, někdy až žlutozelená či liliáková. Barva středu klobou má vždy sytější odstín, někdy až skoro černé barvy, okraj klobouku je vždy světlejší, většinou masově červený.
Lupeny jsou křehké, břichaté, volné nebo ke třeni úzce připojené. Barvu mají v mládí bělavou, pak žlutou a ve stáří bývají okrově skvrnité.
Třeň je 3-10 cm vysoký a 0,5-2 cm tlustý, křehký, mírně kyjovitý, v mládí bílý a plný, v dospělosti okrový a dutý.
Dužnina je křehká, v mládí i pod pokožkou bílá, náchylná k rezavění, později nažloutlá. Stárnutím celá houba žloutne až žlutooranžoví (zejména pomačkáním). Chuť má většinou mírnou, někdy však ostrou. Vůni má po strakoši, někdy bývá i neznatelná.
Mikroskopický[editovat | editovat zdroj]
Výtrusy 8-10 x 7-9 μm velké, široce oválné, někdy až kulovité s kuželovitými výrůstky na povrchu. Výtrusný prach je bledě krémový nebo krémový.
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Holubinka dívčí roste od června do října v jehličnatých i listnatých lesích, nejčastěji v trávě a mechu na okraji mladších smrčin a v borových porostech. Dává přednost kyselým půdám a jehličnatým podhorským lesům. Je to mykorhizní druh.
Nejčastější záměny[editovat | editovat zdroj]
Podobná je taktéž jedlá, holubinka raná, která však nemá třeň okrové barvy a dužnina ve třeni nežloutne. Taktéž podobná je holubinka unylá, která roste pod listnatými stromy, stárnutím nežloutne a okraj klobouku je tenčí a není tolik rýhovaný a je nejedlá.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Andreas Gminder, Tanja Böhningová: "Houby", str. 37. Euromedia Group, k.s, Praha, 2009. ISBN 978-80-242-2330-8
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Josef a Marie Erhartovi: "Houbařský atlas", str. 67. Nakladatelství Finidr, Český Těšín. ISBN 80-86682-18-8
- Rudolf Novotný, František Kotlaba, Zdeněk Pouzar: "Přehled československých hub", str. 367. Nakladatelství Academia, Praha, 1972.
- Andreas Gminder, Tanja Böhningová: "Houby", str. 234. Euromedia Group, k.s, Praha, 2009. ISBN 978-80-242-2330-8
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu holubinka dívčí na Wikimedia Commons - Holubinka dívčí na Biolibu
- Holubinka dívčí na Nahuby.sk
- Galerie holubinka dívčí na Wikimedia Commons