Hekaté

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Hekaté
Socha Hekaté ve Vatikánských muzeích
Socha Hekaté ve Vatikánských muzeích
Symboly pochodně, psi, klíče, dýka, had
Sídlo Podsvětí
Partner Hádes
Rodiče Persés a Asteria
Římský ekvivalent Trivia
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hekaté (řecky: Ἑκάτη; 2. pád jednot. čísla Hekaty) je v řecké mytologii titánka, bohyně, patronka rybářů, jezdců na cestách, křižovatek, pastýřů i matek a porodů, mládeže, vládkyně tajemných sil (zvláště magie), měsíce, noci a podsvětí[1]. Hekaté je zároveň čarodějnicí.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Hekaté byla ctěna původně v maloasijské Kárii. U Řeků si podržela rysy všemocné bohyně, ochránkyně jezdců, rybářů, pastýřů a matek, a jako podsvětní božstvo se stala bohyní strašidel a kouzel. Tato druhá funkce v 5. stol. př. n. l. daleko převládla a Hekaté pak mohla být ztotožněna s Persefonou, staly se vládkyní mrtvých. Místem jejího působení byly cesty, kde se proháněla za noci v doprovodu černých psů. Hekaté se stala též ochránkyní žen, a bývala proto ztotožňována s Artemidou (neboť podobně jako ona pomáhala při porodu) a s Isidou. Za helénismu byla hlavním božstvem kouzelnic (a magie); nakonec se změnila v mocnou vládkyni démonů. Až do konce starověku byla proslulá její mystéria na Aigíně.[2]

Hekaté má také přezdívku Trivia - trojcestná, podle toho, že slouží jako ochranitelka cest a křižovatek. Na nich proháněla v noci v doprovodu černých psů.[3]

Mytologie[editovat | editovat zdroj]

William Blake, Hekaté, r. 1795, Tate Gallery, Londýn

Dcera Titána Persea a Asterie, podle některých tradic matka Skylly. Hekaté jediná bojovala ve válce s Giganty na straně nejvyššího boha Dia, dokonce zabila Giganta Klytia rozpálenými kameny. Za to jí Zeus povýšil mezi bohy, dal moc na zemi (paní porodu), na nebesích (paní měsíce) i v říši stínů. V jedné variantě mýtu o Persefoně byla Hekaté prostřednicí mezi Hádem a Démétér

Atributy, zobrazení[editovat | editovat zdroj]

Hekaté je zobrazována ve třech podobách, které během dne střídala – ráno panna, v poledne žena, večer stařena. Spolu s Artemis a Seléné byla také bohyní Měsíce. Jejím emblematickým zvířetem je had. Mezi atributy patří pochodeň.

Uctívání[editovat | editovat zdroj]

Oběti jí byly kladeny na rozcestích. Její obraz stával před každým domem jako apotropaion. Byli jí obětováni psi, černé ovce a med.

V Thesálii existoval kult měsíce, přístupný pouze ženám. Zde byla uctívána jako bohyně štěstí byla jako dárkyně štěstí a bohatství.

Jiné významy[editovat | editovat zdroj]

  • Podle Hekaté byl pojmenován asteroid (100) Hekaté.
  • Hécate, maîtresse de la nuit (Herkaté paní noci) je titul francouzsko-švýcarského filmového dramatu, natočeného podle novely Paula Moranda roku 1982.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Hésiodos,
  2. Ludvík Svoboda a kolektiv: Encyklopedie antiky. Academia Praha 1973, s. 224.
  3. Ludvík Svoboda a kolektiv: Encyklopedie antiky. Academia Praha 1973, s. 224.
  4. Internet Movie

Literární prameny[editovat | editovat zdroj]

Hésiodos - Theogonia

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ludvík Svoboda a kolektiv: Encyklopedie antiky. Academia Praha 1973, s. 224.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]