Trivia

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Možná hledáte: Trivium, triviální.
Diana Nemorensis jako diva , jež drží břevno s pěti cypřiši, na reversu denáru z roku 43 př. n. l. (vpravo)

Trivia je římská bohyně, respektive jméno používané po řeckou bohyni Hekaté a latinskou bohyni Dianu, především pro Dianu Nemorensis, jako bohyni podsvětí a ochránkyni křižovatek.[1][2]

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Jméno je odvozeno od latinského trivium „křižovatka, rozcestí tří cest“ a odpovídá tak řeckému přízvisku Hekaté – Τριοδιτις Trioditis „křižovatek, trojcestí“. Podobným výrazem je diva triformis „bohyně trojná, tří podob, přirozeností”, který zase odpovídá dalšímu přízvisku Hekaté – Τριμορφις Trimorfis „tří podob, tří těl”. [3][2]

Prameny[editovat | editovat zdroj]

Panno strážná hájů i hor,[pozn. 1] jež slyšíš
ženy, když tě volají třikrát v těžké
chvíli, rvouc je ze spárů smrti, božstvo
v podobě trojí.

Quintus Horatius Flaccus, Ódy 3, 22, 1-4, překlad Otakar Jiráni[4]

Trivia se objevuje v latinské literatuře především jako bohyně spojená s magií a čarodějnictvím, odpovídající řecké Hekaté, například v Apuleiově Apologii, Senekově [[Medea (Seneca)|Medee]], u Tibulla a Valeria Flacca.[2]

V důsledku své pozice bohyně podsvětí byla s Trivií-Hekaté ztotožňována Diana, v některých případech namísto toho s Proserpinou. Někteří badatelé považovali tuto funkci až za výsledek pozdější řeckého vlivu, ale o Dianě jako o podsvětní bohyni hovoří již Varro v páté knize svého díla De lingua Latina, přičemž zmiňuje že Quintus Ennius ji ztotožňuje s Proserpinou. O více Dianách hovořil také Cicero, podle kterého je první z nich dcerou Jupitera a Proserpiny. Maurus Servius Honoratus uvádí že podle stoiků jsou Luna, Diana, Ceres, Juno a Proserpina jednou bohyní. Statius ve svých Silvae označuje srpnové idy, na něž spadal Dianin svátek servorum dies, jako Hekatiny idy.[5]

Oltáře stojí kolem a s volnou kadeří kněžka
třikrát hromově volá sto bohů, Erebos, Chaos,
trojitou Hekatu též, tři tvářnosti Diany panny.

Potom je kropí vodou, jak tvrdí, z avernských zdrojů,
vybírá šťavnaté býlí, jež mlékem černého jedu
kypí a za plné luny je uťato bronzovým srpem,
žádá výrůstek z čela, jenž hříběti zlíhlému vzat byl,
kouzlo to odňaté matce.

Publius Vergilius Maro, Aeneis, kniha 4. řádek 509-115, překlad Otmar Vaňorný.[6]

Kromě toho existuje výraz diva triformis se objevuje v Horatiových Ódách když se hovoří o Dianě Nemorensis. Podobně hovoří Vergilius ve Aeneidě kde hovoří o trojité Hekaté a tří tvářnostech Diany panny, Isidor Sevillský tuto pasáž vyložil tak že Diana Panna má tři tváře jež jsou známy jako Luna, Diana a Proserpina.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. latinsky Montium custos nemorumque, Virgo

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. NEŠKUDLA, Bořek. Encyklopedie bohů a mýtů starověkého Říma a Apeninského poloostrova. Praha: Libri, 2004. ISBN 80-7277-264-3. S. 195. 
  2. a b c COSTANTINI, Leonardo. Magic in Apuleius’ >Apologia<: Understanding the charges and the forensic strategies in Apuleius’ speech. [s.l.]: De Gruyter, 2019. S. 103. 
  3. Hekate Cult [online]. Theoi [cit. 2020-09-23]. Dostupné online. 
  4. Quintus Horatius Flaccus. Ódy a Epódy [online]. [cit. 2020-09-22]. Dostupné online. 
  5. GREEN, Carin Margreta Christensen. Roman Religion and the Cult of Diana at Aricia. [s.l.]: Cambridge University Press, 2012. ISBN 978-1107407534. S. 133. 
  6. Publius Vergilius Maro. Aeneis [online]. Městská knihovna v Praze [cit. 2020-09-22]. Dostupné online. 
  7. GERSH, Stephen; ROEST, Bert. Medieval and Renaissance Humanism : Rhetoric, Representation and Reform. [s.l.]: Brill, 2003. ISBN 978-90-04-13274-0. S. 46.