Luna (bohyně)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Luna jedoucí na voze na talíři z Parabaiga, cca 4-5. století

Luna je římská bohyně Měsíce. Nevystupovala vždy jako samostatné božstvo, často byla ztotožňována s Dianou a Junonou, též považovanými za měsíční bohyně. Například Catullus Luno označil za dárkyni světla a ztotožnil ji stejně jako Juno Lucinu a Trivii s Dianou. S Dianou a Hekaté také někdy vystupuje jako diva triformis - trojná bohyně. Později byla také ztotožněna s řeckou Seléné. Její svátek se slavil 31. března a 24. a 28. srpna.[1][2][3][4]

Podle Varra měla Luna patřit mezi dvacet jedna hlavních římských bohů a dvanáct bohů vzývaných rolníky. Její a Solův kult měl zavést sabinský král Titus Tatius, tato dvě božstva měla společnou svatyni na Via Sacra. Lunin kult měl v důsledku její spojení s měřením času o něco větší význam než Solův. Její chrám stál na Aventinu a byl údajně vystavěn Serviem Tulliem, ale je zmiňován až v roce 182 př. n. l. Svatyni též měla na Aventinu, kde byla ctěna jako Noctiluca „noc osvětlující“, a na Kapitolu. [5][6]

Slovo luna či lūna, běžný latinský výraz pro Měsíc, vychází z praindoevropského *lousk-nā „paní světla“. Příbuzné slovo se objevuje i v jiných evropských jazycích, příkladem je staroirské luan nebo české luna, obojí stejného významu, nebo ve staropruském lauxnos „hvězdy“. Běžnější indoevropský kořen *-meh1 „odměřovat“, ozývající se v českém měsíc nebo anglickém moon, se v latině v souvislosti s měsícem neobjevuje.[7][8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. GREEN, Carin Margreta Christensen. Roman Religion and the Cult of Diana at Aricia. [s.l.]: Cambridge University Press, 2012. ISBN 978-1107407534. S. 73. 
  2. Catullus 34 [online]. [cit. 2018-03-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ADKINS, Lesley; ADKINS, Roy A. Antický Řím : Encyklopedická příručka. Praha: Slovart, 2012. ISBN 978-80-7391-579-7. S. 295. 
  4. Theoi - Selene [online]. [cit. 2018-03-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Roman Myth Index - Luna [online]. [cit. 2018-03-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-28. (anglicky) 
  6. NEŠKUDLA, Bořek. Encyklopedie bohů a mýtů starověkého Říma a Apeninského poloostrova. Praha: Libri, 2004. ISBN 80-7277-264-3. S. 120. 
  7. WEST, Martin Litchfield. Indo-European Poetry and Myth. New York: Oxford University Press, 2007. ISBN 978-0-19-928075-9. S. 351. 
  8. MALLORY, James Patrick; ADAMS, Douglas Quentin. The Oxford Introduction to Proto-Indo-European and the Proto-Indo-European World. Oxford: OUP Oxford, 2006. ISBN 978-0199296682. S. 129.