Sol (bůh)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sol Invictus, stříbrný disk ze 3. století n. l., oblast Malé Asie

Sol je římské božstvo Slunce.

Původně neměli staří Římané pro slunce žádného boha, teprve později, pod vlivem Řeků přijali Héliův kult a vytvořili božstvo Sol. To se stalo oficiálním až ve 3. století n. l.

Nejstarší kult slunečního boha je v Římě doložen na Quirinalu, kde byl uctíván jako Sol Indiges („rodící se slunce“). Dle nejrozšířenější verze historiků se jednalo o málo významného okrajového boha agrárního typu a jeho kult byl významově zastíněn ostatními. K velkému obratu dochází v pozdním období císařství. Pod silným vlivem slunečních kultů z východních provincií nabývá významu také římský Sol. V té době splývá s kultem jiného slunečním boha přijatým Římany a tím byl perský Mithra (Mithras). Sol byl dokonce včleněn do legendy o životě a skutcích boha Mithry. Císař Aurelianus, aby upevnil postavení slunečního boha, zavedl kult Sol Invictus („nepřemožitelné slunce“) na úrovni státního náboženství a tím Sola povýšil na nejvyššího boha římského pantheonu. Kult vykazoval monoteistické tendence a později částečně ovlivnil i rodící se křesťanství.

S kultem souvisel svátek Dies Natalis Solis Invicti, který se slavil vždy 25. prosince.

Aurelianova reforma[editovat | editovat zdroj]

Stéla božstva Sol Invictus

Rozhodnutí císaře Aureliána bylo oznámeno všem obyvatelům říše, civilistům i vojákům, na východě i na západě. Všichni lidé měli od nynějška věřit v jediného boha, aniž by přitom zavrhli svá vlastní božstva. Střediskem kultu byl nový, bohatě vyzdobený chrám, postavený v Římě z finančních prostředků získaných z kořisti z války proti Palmýře. Ačkoliv se Aurelianus vyhýbal pronásledování stoupenců jiných náboženství, během svého krátkého panování se přesto snažil prosazovat princip „jeden bůh, jedna říše“, který si o několik desetiletí později přivlastnil Konstantin I. Filozof Lactantius dokonce tvrdil, že kdyby bylo Aurelianovi dáno více času, zřejmě by postavil mimo zákon všechny ostatní bohy. Na některých mincích se objevuje Aurelianův titul deus et dominus natus („bůh a přirozený pán“), který jen v nepatrně pozměněné formě přejal Diocletianus.

Vliv kultu[editovat | editovat zdroj]

Mozaika ve vatikánské nekropoli zobrazující Sola, údajně Krista, ten má ale zde nepopiratelné atributy slunečního boha.

Jak již bylo zmíněno výše, svátek slavený vždy 25. prosince měl v určitém směru vliv na křesťanské Vánoce.

Jako Sol se označuje sluneční den na Marsu a řada dalších pojmů.

Související[editovat | editovat zdroj]