Fluorid železnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Fluorid železnatý
Krystalická struktura
Krystalická struktura
Obecné
Systematický název Fluorid železnatý
Anglický název Iron(II) fluoride
Německý název Eisen(II) fluorid
Sumární vzorec FeF2
Vzhled bílé krystalky nebo prášek
13940-89-1 (tetrahydrát)
PubChem
Vlastnosti
Molární hmotnost 93,843 g/mol
165,90 g/mol (tetrahydrát)
Teplota tání 1 100 °C
Hustota 4,090 g/cm3
2,200 g/cm3 (tetrahydrát)
Rozpustnost ve vodě málo
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
ethanol (ne)
diethylether (ne)
kyselina fluorovodíková
Součin rozpustnosti 2,36*10-6 [1]
Krystalová struktura čtverečná
Hrana krystalové mřížky a= 483 pm
c= 336 pm
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -661 kJ/mol
Standardní molární entropie S° 87,03 JK-1mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -618,5 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 0,725 JK-1g-1
Teplota vzplanutí nehořlavý
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Fluorid železnatý (FeF2) je anorganická sloučenina patřící mezi halogenidy železa.
Při pokojové teplotě je paramagnetický, při ochlazení pod 78,3 K (-194,8 °C) se změní z neuspořádané paramagnetické formy na uspořádanou antiferromagnetickou formu.[2]

Příprava[editovat | editovat zdroj]

Bezvodá forma může být připravena slučováním prvků:

Fe + F2 → FeF2

nebo reakcí ostatních železnatých halogenidů, či jiných železnatých solí nebo oxidu železnatého s kyselinou fluorovodíkovou:

FeCl2 + 2 HF → FeF2 + 2 HCl
FeCO3 + 2 HF → FeF2 + H2O + CO2.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Fluorid železnatý se používá na výrobu keramiky a jako katalyzátor některých reakcí v organické chemii.

Reakce[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Iron(II) fluoride na anglické Wikipedii.

  1. Ksp solubility constant for common salts. Solubility of things site. Accessed on 2011-01-16.
  2. Stout, J; Edward Catalano (December 1953).  "Thermal Anomalies Associated with the Antiferromagnetic Ordering of FeF2, CoF3, and NiF2". Physical Review 92 (6): 1575–1575. doi:10.1103/PhysRev.92.1575. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.