Fluorid palladnatý
| Fluorid palladnatý | |
|---|---|
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Fluorid palladnatý |
| Anglický název | Palladium(II) fluoride |
| Německý název | Palladium(II)-fluorid |
| Sumární vzorec | PdF2 |
| Vzhled | světle fialové hygroskopické krystaly |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 13444-96-7 |
| EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 236-589-8 |
| PubChem | 83470 |
| SMILES | F[Pd]F |
| InChI | InChI=1/2FH.Pd/h2*1H;/q;;+2/p-2
Key: BHZSLLSDZFAPFH-NUQVWONBAA |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 144,42 g/mol |
| Teplota tání | 952 °C (1,746 °F; 1,225 K) |
| Hustota | 5,76 g/dm3 |
| Rozpustnost ve vodě | Reaguje s vodou |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | tetragonální |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Fluorid palladnatý je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem PdF2.
Příprava[editovat | editovat zdroj]
Fluorid palladnatý je připravován reakcí fluoridu seleničitého s fluoridem palladnato-palladičitým pod refluxem:[1]
- Pd[PdF6] + SeF4 → 2PdF2 + SeF6
Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]
Fluorid palladnatý tvoří hnědé krystaly rozpustné v kyselině fluorovodíkové s krystalovou strukturou rutilu stejnou jako jeho lehčí kongener fluorid nikelnatý[2][3] obsahující oktaedricky koordinované palladium s elektronovou konfigurací t 6
2g e 2
g . Přítomnost dvou nepárových elektronů v eg orbitalech způsobuje, že fluorid palladnatý je paramagnetický.[1]
Využití[editovat | editovat zdroj]
Fluorid palladnatý je nerozpustný prášek, který se používá v infračervených optických senzorech a v situacích, kdy je oxid palladnatý nevhodný pro reaktivnost s kyslíkem, jako výrobě kovů.[4]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Palladium(II) fluoride na anglické Wikipedii a Фторид палладия(II) na ruské Wikipedii.
- ↑ a b GREENWOOD, N.N.; EARNSHAW, A. Chemie prvků. 1. vyd. Praha: Informatorium, 1993. 1635 s. ISBN 80-85427-38-9. S. 1427-1428.
- ↑ BACHMANN, B.; MÜLLER, B. G. Einkristalluntersuchungen an Fluoroperowskiten MPdF3 (M = Rb, K) und PdF2. Zeitschrift für anorganische und allgemeine Chemie. 1993-02, roč. 619, čís. 2, s. 387–391. Dostupné online [cit. 2023-08-21]. ISSN 0044-2313. DOI 10.1002/zaac.19936190225. (německy)
- ↑ Holleman-Wiberg inorganic chemistry. Příprava vydání A. F. Holleman, Egon Wiberg, Nils Wiberg, Mary Eagleson, William Brewer, Bernhard J. Aylett. San Diego, Calif. London: Academic 1884 s. ISBN 978-0-12-352651-9.
- ↑ ELEMENTS, American. Palladium Fluoride. American Elements [online]. [cit. 2023-08-21]. Dostupné online. (anglicky)