Grumman F7F Tigercat
| F7F Tigercat | |
|---|---|
 F7F Tigercat | |
| Určení | palubní stíhací bombardér a noční stíhací letoun |
| Původ | Spojené státy americké |
| Výrobce | Grumman Aircraft Engineering Corporation |
| První let | 2. prosince 1943 |
| Zařazeno | duben 1944 |
| Uživatel | US Navy USMC |
| Vyrobeno kusů | 363 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
F7F Tigercat byl první americký dvoumotorový palubní stíhač v řadové službě, který byl vyvinutý na základě požadavků amerického námořnictva z června 1941, které se opíraly o bojové zkušenosti v druhé světové válce. Nasazen byl však až v roce 1945 a do bojů zasáhl pouze okrajově.
Byl používán ještě v Korejské válce v padesátých letech. Celkem bylo vyrobeno 363 kusů včetně prototypů.
Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]
Dva prototypy (experimental version) Tigercatu nesly označení XF7F, po kterých následovala série 34 kusů jednomístné stíhací verze F7F-1, která byla vybavena radarem APS-6 v pouzdru pod křídlem. Následovalo 66 letounů varianty F7F-2, u které byl radar přemístěn do přídě namísto výzbroje. Zadní palivová nádrž byla demontována a její místo obsadil prostor pro pozorovatele. Verze F7F-3 obdržela pohonné jednotky typu Pratt & Whitney R-2800-34W Double Wasp a zvětšenou SOP. Většina z 363 letounů Tigercat byla stavěna v noční dvoumístné stíhací variantě F7F-3N, nebo jako fotoprůzkumný letoun F7F-3P. Poslední verzí byla F7F-4N se zesíleným drakem pro službu na letadlových lodích.
Nasazení[editovat | editovat zdroj]
První operační jednotkou Tigercatů se v srpnu 1945 stala na japonské Okinawě operující stíhací peruť americké námořní pěchoty VMF(N)-533, vybavená pro noční stíhání stroji typu F7F-2N s prosklenou kabinou operátora radaru ve střední části trupu.
Jediné dva stroje byly ještě za války předány britskému námořnictvu. Prvý z nich (TT349) byl předán v prosinci 1944 výzkumné jednotce námořnictva v A&AEE v Boscombe Down. Druhý kus (TT346) prošel od února 1945 provozními zkouškami u 787. perutě FAA.
Do válečných operací však Tigercaty USMC ve větším počtu zasáhly až v Koreji u jednotek VMF(N)-513 a VMF(N)-542, kde vydržely do konce roku 1952.
Několik letounů bylo po vyřazení z výzbroje překonstruováno na vodní bombardér.
Uživatelé[editovat | editovat zdroj]
Specifikace (F7F-1)[editovat | editovat zdroj]
Údaje podle[1]
Technické údaje[editovat | editovat zdroj]
- Posádka: 1
- Rozpětí: 15,70 m
- Délka: 13,80 m
- Výška: 4,60 m
- Nosná plocha: 42,27 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 5943 kg
- Vzletová hmotnost: 10 235 kg
- Pohonná jednotka: dva dvouhvězdicové osmnáctiválce Pratt & Whitney R-2800-22W Double Wasp
- Výkon motoru: 2100 hp (cca 1566 kW)
Výkony[editovat | editovat zdroj]
- Maximální rychlost: 689 km/h
- Počáteční stoupavost: 1380 m/min
- Standardní dostup: 11 033 m
- Dolet bez přídavných nádrží: 1885 km
Výzbroj[editovat | editovat zdroj]
- 4 × 20mm kanón AN/M3
- 4 × 12,7mm kulomet Browning
- 3 × puma o hmotnosti 454 kg nebo 6 neřízených raket HVAR, příp. 1 × torpédo nebo 3 neřízené střely Tiny Tim[zdroj?]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ GUNSTON, Bill. Bojová letadla druhé světové války. Praha: Svojtka&Co., 2006. ISBN 80-7237-203-3. Kapitola Grumman F7F Tigercat, s. 126.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- DORR, Robert. Stíhací esa Korejské války. Praha: Naše vojsko, 2003. 117 s. ISBN 80-206-0685-8.
- MÁČE, Jan. Tigercat z Británie. Letectví a kosmonautika. Únor 2002, roč. 78., čís. 4, s. 27–29. ISSN 0024-1156.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Grumman F7F Tigercat na Wikimedia Commons - Galerie Grumman F7F Tigercat na Wikimedia Commons
- (anglicky) Kamufláže letounu Grumman F7F Tigercat Archivováno 26. 12. 2014 na Wayback Machine.
- Grumman F7F-3 Tigercat
