Druhá bitva o Atlantik
Druhá bitva o Atlantik | |||
---|---|---|---|
konflikt: Druhá světová válka | |||
Důstojníci na můstku doprovodného britského torpédoborce vyhlíží nepřátelské ponorky, říjen 1941 | |||
Trvání | 3. září 1939 – 8. května 1945 | ||
Místo | Atlantský oceán, Río de la Plata, Severní moře, Irské moře, Labradorské moře, Záliv svatého Vavřince, Karibské moře, Mexický záliv, Severní ledový oceán | ||
Výsledek | Spojenecké vítězství | ||
Strany | |||
| |||
Velitelé | |||
Ztráty | |||
| |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Druhá bitva o Atlantik je nejdelší a jedna z nejdůležitějších kampaní[7][8] druhé světové války. Trvala po celý konflikt a z hlediska vývoje války v Evropě ji lze považovat za jedno z rozhodujících střetnutí. Za její vrcholnou gradaci a rozhodující část se považuje období od půle roku 1940 do půle (resp. konce) roku 1943, kdy vyvrcholilo gigantické střetnutí německých ponorek se spojeneckými zásobovacími konvoji.
Průběh
[editovat | editovat zdroj]Bitva o Atlantik začala 3. září 1939, kdy německá ponorka U-30 potopila britský parník SS Athenia. Postupně německé ponorky začaly operovat dále od Anglie, v severním Atlantiku a s podporou dálkových letounů Focke-Wulf Fw 200 Condor. Zlaté období německých ponorek začalo po vstupu USA do války v prosinci 1941, kdy potopily mnoho lodí u východního pobřeží Spojených států a v Karibském moři. Jedna ponorka dokonce ostřelovala ústí řeky Mississippi. Z této oblasti se německé ponorky stáhly zhruba v červnu 1942, ale poslední loď byla u New Yorku německou ponorkou potopena 8. května 1945.
Zhruba v dubnu a květnu 1943 došlo k definitivnímu obratu ve vývoji konfliktu, kdy masivní nasazení letounů B-24 Liberator a Short Sunderland, doprovodných letadlových lodí, nových verzí radaru, ASDICu, vrhačů hlubinných náloží a min (zejména typu hedgehog) a přístrojů umožňujících určit přesnou lokaci vysílající ponorky (H/F D/F) definitivně zvrátilo poměr sil ve prospěch Spojenců. Německá vylepšení ponorek (výkonnější ponorky typů XXI a XXIII, protiletadlové ponorky, Schnorchel a vylepšené typy torpéd) nedokázala situaci zvrátit a stále se zhoršující situace nakonec vyústila v něco, co už ani nepřipomínalo válku, ale spíše hon na německé ponorky. Velkou roli též hrála schopnost Spojenců číst německé zprávy šifrované přístrojem ENIGMA.
Operace Fork
[editovat | editovat zdroj]V květnu 1940, ze strachu, aby Němci neobsadili Island, podniklo Spojené království bleskovou operaci „Fork“ a obsadilo do té doby neutrální Island. Roku 1941 převzaly obranu Islandu od Britů zatím neutrální Spojené státy americké. Na to přistoupili Islanďané s podmínkou vyklizení Islandu ihned po skončení války a respektování suverenity Islandu. USA na Islandu vybudovaly především letiště u města Keflavík a rozmístily na ostrově radarové stanice. Díky Američanům se rapidně snížila nezaměstnanost. V době nejvyššího stavu měly USA na Islandu 47 000 vojáků.
Námořní část operací
[editovat | editovat zdroj]-
Britský tanker jde ke dnu
-
Německá loď Admiral Graf Spee se potápí
-
Kanaďané obsazují německou ponorku U 190, která se vzdala na konci války
Bitva z pohledu pilotů
[editovat | editovat zdroj]-
Americký bombardér Vought SB2U Vindicator doprovází konvoj
-
Liberator Mk.IIA československé 311. peruti RAF na základně
-
Německý bombardér Focke-Wulf Fw 200 na okružním letu
-
Německá ponorka U 848 krátce před potopením americkými bombardéry, jižní Atlantik, 5. listopadu 1943
-
Německý námořník z potopené ponorky žádá o pomoc
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- JORDAN, Roger W. The World's Merchant Fleets, 1939 The Particulars And Wartime Fates of 6,000 Ships. [s.l.]: Naval Institute Press, 2000. 624 s. ISBN 9781591149590. (anglicky)
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b WHITE, David. Bitter Ocean: The Battle of the Atlantic, 1939–1945. New York, United States: Simon & Schuster, 2008. ISBN 978-0-7432-2930-2. S. 2.
- ↑ a b BENNETT, William J. America: The Last Best Hope, Volume 2: From a World at War to the Triumph of Freedom 1914–1989. United States: Nelson Current, 2007. Dostupné online. ISBN 978-1-59555-057-6. S. 301.
- ↑ Bowyer 1979, s. 158
- ↑ BENNETT, William J. America: The Last Best Hope, Volume 2: From a World at War to the Triumph of Freedom 1914–1989. United States: Nelson Current, 2007. Dostupné online. ISBN 978-1-59555-057-6. S. 302.
- ↑ BRITISH LOSSES & LOSSES INFLICTED ON AXIS NAVIES. National Museum of the Royal Navy. Retrieved Feb. 24, 2018.
- ↑ Giorgerini 2002, s. 424
- ↑ Blair 1996a, s. xiii.
- ↑ Woodman 2004, s. 1
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu druhá bitva o Atlantik na Wikimedia Commons
- Armoured Carriers: Eric 'Winkle' Brown's Fw200 kills flying the F4F na YouTube (anglicky)
- WWII US Bombers: Bombers go to War with German Submarines, Part 1 Background na YouTube (anglicky)
- WWII US Bombers: WWII Timeline Kill Maps for Battle of the Atlantic Explained na YouTube (anglicky)
- WWII US Bombers: WWII Submarine vs Aircraft Lookouts, who will spot who first? na YouTube (anglicky)
- Historigraph: How the Allies won WW2's Longest Battle na YouTube (anglicky)
- Real Time History: Why Germany Lost the Battle of the Atlantic (WW2 Documentary) na YouTube (anglicky)
- Druhá světová válka v Atlantiku
- Bitvy Československa během druhé světové války
- Námořní bitvy Spojeného království během druhé světové války
- Námořní bitvy USA během druhé světové války
- Námořní bitvy Československa
- Námořní bitvy Francie
- Bitvy Kanady během druhé světové války
- Bitvy Polska během druhé světové války
- Námořní bitvy Německa během druhé světové války
- Námořní bitvy Nizozemska během druhé světové války
- Bitvy roku 1940
- Bitvy roku 1941
- Bitvy roku 1942
- Bitvy roku 1943
- Bitvy roku 1944
- Bitvy roku 1945