Děvín - Kotel - Soutěska

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Děvín-Kotel-Soutěska)
Skočit na: Navigace, Hledání
Zdroje k infoboxuNárodní přírodní rezervace
Děvín-Kotel-Soutěska

Vrcholová část Děvína
Datum vyhlášení 10. května 1946
Kód ÚSOP 2475
Lokalita Klentnice
Výška 280 – 555 m n. m.
Výměra 159,616 ha
Seznam CHÚ v okrese Břeclav
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Souřadnice
Děvín-Kotel-Soutěska
Green pog.svg
Děvín-Kotel-Soutěska

Národní přírodní rezervace Děvín – Kotel – Soutěska je součást Chráněné krajinné oblasti Pálava, tvoří ji oblast na severu Pavlovských vrchů kolem nejvýznamnějších bradelDěvína, kóta 548,7 m n. m. a Kotle, mezi nimiž leží sníženina Soutěska. Rozkládá se na katastrálních územích obcí Pavlov, Horní Věstonice, Perná a Klentnice. Důvodem ochrany jsou skalní, stepní, křovinné a lesní ekosystémy na vápencovém podkladu, které se vyznačují bohatou flórou a faunou. Vrch Děvín je významnou geologickou lokalitou s inverzí vegetačních stupňů. Z území NPR jsou známa lidská sídliště již z mladší doby kamenné, doloženo je sídliště z mladší doby bronzové, na Děvičkách stojí hrad z 13. století a poblíž vrcholu Kotle je situován Neuhaus. Mezi projevy lidské činnosti se řadí staré kamenolomy, oblast byla intenzivně zemědělsky využívána. Na vrcholu Děvína bylo vojenské signální zařízení, v roce 1976 přibyl televizní vysílač. Armáda do roku 2004 všechny nevyužívané budovy odstranila.

Typická skalní step v rezervaci

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Vrchy Děvín a Kotel jsou nejvýznamnějšími bradly Pavlovských vrchů. Na Děvínu dvě oddělené šupiny ernstbrunnských vápenců tvoří řadu útesů a skalek, šupiny jsou odděleny vápnitými jílovci a glaukonitickými pískovci klementského souvrství a pálavského souvrství svrchní křídy. Na úbočí Děvínu jsou holocenní a pozdně glaciální souvrství s hojnou měkkýší faunou. V Soutěsce jsou zastoupeny klentnické vrstvy, a to tmavými jílovci. Na zvětralých vápencích vzniká rendzina typická a litická, dále černozem typická, spraše a pararendziny.

Flóra[editovat | editovat zdroj]

Panonské dubohabřiny na severozápadním a jihovýchodním úpatí Děvína a Kotle se vyznačují jarním aspektem geofytů, jako je dymnivka nízká, křivatec nejmenší a sněženka podsněžník, v teplomilných doubravách, vyznačujících se bohatých keřovým a bylinným patrem převládá dub pýřitý. Severozápadní svahy se suťovými lesy jsou nápadné omějem vlčím pravým, nad nimi je pruh reliktních pěchavových lipin. Ve skalách nad Soutěskou se nachází jediná lokalita písečnice velkokvěté v ČR. Spolu s ní tu roste hvozdík Lumnitzerův, svízel rakouský a starček celolistý. Na jihovýchodním svahu Děvína je nejsilnější populace kosatce nízkého v Česku. Krajinným typem je tam krasová lesostep se šipákovými doubravami a suchomilnými křovinami s převládajícím dřínem jarním. Ve skalních trávnících jsou zastoupeny sukulenty a jarní efeméry – netřeskovec výběžkatý srstnatý, bělorozchodník skalní, rozchodník ostrý, lomikámen trojprstý a rozrazil časný. Z území rezervace bylo dosud popsáno 630 druhů a poddruhů cévnatých rostlin, z toho 50 zvláště chráněných. Je tu jediné naleziště v ČR violky nejmenší, početně nejsilnější moravská populace kosatce písečného, dále tu roste hnědenec zvrhlý, len chlupatý, devaterka poléhavá, hořec křížatý, kavyl Ivanův, koulenka prodloužená, kozinec rakouský, lilie zlatohlávek, medovník velkokvětý, oman oko Kristovo, pryskyřník ilyrský, vstavač nachový, zlatovlásek obecný či zvonek boloňský. Ze zvláště chráněných druhů hub je to náramkovitka žlutozelená, pět vzácných druhů hvězdovek (např. hvězdovka bradavková a lahvicová), žaludice lysá, ohnivec zimní a ohnivec jurský.

Fauna[editovat | editovat zdroj]

Na výhřevných svazích se objevuje střevlík uherský, saranče modrokřídlá, kudlanka nábožná, kobylka sága, jasoň dymnivkový, martináč hruškový, vřetenuška pozdní, osenice tmavá – nový druh pro ČR, na severních svazích pak kovolesklec horský či osenice velká. Hojný je roháč obecný či výkalník vrubounovitý. Nápadně rudé samce pavouků zastupuje stepník rudý a skákavka rudopásá.

Křižák strakatý a plž drobnička žebernatá tu mají jedinou lokalitu v ČR. Ještěrka zelená, užovka hladká a slepýš křehký využívají vhodné prostředí skalní stepi. Z ptáků v rezervaci hnízdí dudek chocholatý, strakapoud prostřední, datel černý, žluva hajní, lejsek bělokrký a lejsek šedý. Na Kotli je jediné místo zimního výskytu zedníčka skalního. Pukliny skalních stěn jsou vhodné pro netopýra pestrého, dále jsou tu netopýr stromový, netopýr velkouchý a netopýr černý.

Lesnictví[editovat | editovat zdroj]

V roce 1876 se pro neutěšený stav muselo přistoupit k umělému zalesňování, kdy na Kotli byla vysazována borovice černá, trnovník akát a pajasan žláznatý. Na temeni Děvína byly zakládá jasanové porosty. Poslední zalesňování proběhlo v roce 1952. Koncem 19. století byla na Děvíně založena obora, ve které byli nejdříve daňci, které pak vystřídali mufloni a kozy bezoárové. Obora byla zrušena roku 1996 odstěhováním koz, zůstali zde mufloni, kterých v roce 2001 žilo na Děvíně téměř 100. Zvěř v oboře narušovala půdní povrch, nejcennější plochy suchých trávníků a bránila přirozenému zmlazování dřevin. K cílům současného lesního hospodaření v rezervaci patří zejména odstranění nepůvodních dřevin, zvláště akátu a pajasanu.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]