Pajasan žláznatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Pajasan žláznatý

alternativní popis obrázku chybí
Pajasan žláznatý v parku
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: mýdelníkotvaré (Sapindales)
Čeleď: simarubovité (Simaroubaceae)
Rod: pajasan (Ailanthus)
Binomické jméno
Ailanthus altissima
(Mill.) Swingle 1916
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Samčí květenství
Samičí květenství
Plody na samičí rostlině
Kůra pajasanu žláznatého

Pajasan žláznatý (Ailanthus altissima) je druh opadavého listnatého stromu z čeledi simarubovitých, pocházející z Asie. V Česku je poměrně často pěstován jako okrasná dřevina a občas i zplaňuje.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Jeho domovským areálem je severovýchod až východ Číny a Korejský poloostrov. Odtud se postupně rozšířil do celého mírnéhosubtropického pásu nearktické a palearktické oblasti včetně oblasti indomalajské. A nyní se šíří i do severní Afriky, Střední a Jižní Ameriky, Austrálie, na Nový Zéland i Tichomořské ostrovy. Invazivně proniká zejména do travnatých a skalnatých oblastí, na lesní mýtiny i rumiště.

Na území dnešní České republiky byl prokazatelně vysazen v roce 1803 v Lednici na Moravě. V roce 2004 již byl evidován na 202 lokalitách převážně v teplých oblastech jižní Moravy a v Polabínadmořské výšce do 350 m n. m. Agresivně se prosazuje i v Národním parku Podyjí a v Chráněné krajinné oblasti Pálava.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Pajasan žláznatý je dvoudomý strom dorůstající do výšky až 25 m. Kmen má hladký, rovný a jeho průměr může být až 1 metr. Borka je šedě zbarvená a dlouze podélně pruhovaná. Koruna je široce vejčitá, řídce rozvětvená se spodními větvemi často převislými. Listy po rozdrcení nepříjemně páchnou po myšině, lístky mají na bázi žlázy, které toto nepříjemné aroma produkují. Jsou licho- nebo sudozpeřené, 5 až 13 jařmé, 30 až 100 cm dlouhé. Jejich celokrajné nebo jemně zubaté, vejčitě kopinaté lístky jsou 5 až 15 cm dlouhé a 2 až 4 cm široké, na podzim od vřetene listu opadávají. Listy po poranění produkují tekutinu, která může u citlivých jedinců vyvolat alergické reakce.

Samčí pětičetné květy jsou nápadné, skládají se z tyčinek a zakrnělého semeníku, jsou velmi aromatické a je jich asi třikrát více než samičích. Samičí žlutozelené květy, uspořádané do koncových lat dlouhých 10 až 40 cm, jsou drobnější, také pětičetné, obsahují semeník a tyčinky, které nejsou funkční a neprodukují pyl. Kvete v červnu až červenci a jeho pyl je silným alergenem. Plodem je protáhlá dvoukřídlá nažka, po dozrání šedohnědé barvy, obvykle na stromě setrvává až do jara. Jsou velice lehké, asi 30 000 ks váží 1 kg. Dřevo stromu je tvrdé, lehké, ohebné a dobře snáší sucho.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Semena brzy ztrácejí klíčivost, dokáží se však do daleka rozšířit větrem nebo po vodě. V prvém roce mohou semenáčky dorůst do výšky až 2 metrů, začínají plodit v 10. roce. V reakci na poškození vytváří dřevina intenzivní kořenové a pařezové výmladky, je světlomilná a nesnáší zastínění. Je krátkověká, po 30 až 50 letech usychá.

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o velice rychle rostoucí dřevinu, která je schopna kořeny i listy alelopaticky působit na okolí a tím omezovat růst okolní vegetace; vylučuje hlavně ailanthon, který způsobuje potíže růstu zhruba sedmdesáti druhů listnatých a jehličnatých stromů. Tyto látky produkují zejména mladí jedinci, kteří tak vyhrávají boj o světlo s ostatními dřevinami. Pajasany patří mezi 40 nejvíce invazních dřevin na světě. Nejlepší možné odstranění těchto mnohdy nežádoucích dřevin je hluboký řez a následné potírání pařezů herbicidy.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Pajasan žláznatý je velmi odolný vůči průmyslovým emisím a proto bývá vysazován jako rychle rostoucí dřevina do parků, měst i větrolamů. Díky své schopnosti růst na půdách vápenitých, nekultivovaných i podmáčených se vysazuje jako prvotní dřevina po rekultivaci.

Z jeho dřeva se dříve vyráběl nábytek, nyní se využívá jen pro stavební účely a na topení. Je ovšem třeba dbát na jeho stáří, protože trpí uhníváním kořenového systému. Stromy starší 35 let by se proto měly preventivně kácet, aby se předešlo tragédiím při neočekávaném pádu stromu. Ve větrných polohách často trpí polomy.

V Asii se z něho vyrábějí homeopatika k potlačení malárie a úplavice. Jeho listy jsou hostitelem larev motýla martináče hedvábného (Samia cynthia), z jejichž kokonů kukel se získává hedvábí.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Nejznámější variety pajasanu žláznatého:

  • Ailanthus altissima (Mill.) Swingle var. acubaefolia
  • Ailanthus altissima (Mill.) Swingle var. erythrocarpa
  • Ailanthus altissima (Mill.) Swingle var. hongye
  • Ailanthus altissima (Mill.) Swingle var. metro
  • Ailanthus altissima (Mill.) Swingle var. pendulifolia
  • Ailanthus altissima (Mill.) Swingle var. sutchuanensis
  • Ailanthus altissima (Mill.) Swingle var. tricolor

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]