Přírodní hedvábí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Převážná část přírodního hedvábí se získává z výměšků housenky bource morušového. Je to jediné „nekonečné“ přírodní textilní vlákno (filament). [1]

Kokony bource morušového

Mimo výměšku bource morušového se k textilnímu zpracování hodí (asi 5-10 % celkového množství) tzv. planá hedvábí od několika jiných druhů housenek, z nich nejznámější jsou: tussah, muga a eri. Vlákno těchto druhů je hrubší a z kokonu se u nich dá odmotávat jen kratší nepřetržitá délka. (Z kokonu bource morušového se získá bez přerhu až 800 m, z tussahu maximálně 400 m, z mugy 250 m a eri se dá s délkami maximálně 2 metry použít jen na staplové příze). [2]

Údajně nejjemnější přírodní vlákno s průměrem 4 µm předou pavouci druhu Nephila a Agriope. O použití tohoto vlákna pro textilní účely pojednává článek Pavoučí hedvábí.

Historie využití[editovat | editovat zdroj]

Hedvábí původně pochází z Číny. První zmínky o chovu bource morušového spadají už do 3. tisíciletí př. n. l. Vynalezení jeho výroby opřádá legenda: Podle ní se objev hedvábného vlákna datuje do roku 2640 př. n. l. Vypráví se, že jistý Chuang-Ti požádal svou ženu, aby zjistila, kdo škodí jeho morušovníkům. Manželka objevila bílé housenky, které vytvářely lesklé zámotky. Později jeden zámotek náhodou upustila do horké vody a zjistila, že z něj může vytáhnout jemné vlákno a navinout ho na cívku. Podle všeho tak objevila technologii výroby hedvábí, která zůstala po více než 2000 následujících let čínským tajemstvím. Hedvábí bylo velmi cenným obchodním artiklem. Bylo z Číny dováženo až do Persie či Říma, kde bylo s oblibou používáno. Výrobní monopol na hedvábí si Čína udržela až do 6. století (n. l.), pokus o vývoz technologie se trestal smrtí.

Technologie se podle pověsti rozšířila díky dvěma mnichům, kterým se podařilo dopravit pár bource morušového do Evropy. Od 7. století se hedvábnictví rozvíjelo hlavně v Byzanci. Díky obchodu s Araby se hedvábí rozšířilo i na jih. Definitivně se rozvinula jeho výroba během křížových výprav, kdy křižáci (za pomoci Benátčanů) po vyplenění Konstantinopole přivezli s sebou i chov bource. Díky Benátčanům se hedvábí rozšířilo po celé jižní Evropě. Na severu (např. Polsko) se potýkalo s problémy kvůli nedostatku přirozené potravy motýla – moruše bílé (Morus alba). [1]

Produkce bourcem morušovým[editovat | editovat zdroj]

Možná hledáte: bourec morušový.

Hedvábí vytváří pátý instar housenky bource morušového v době, kdy se tato housenka kuklí. Kukla se skládá z vrstev fibroinu a sericinu, fibroin je vylučován zadními částmi hedvábné žlázy, tyto buňky mají několikanásobně zmnoženou DNA, aby byly schopné produkovat takové množství fibroinového materiálu. V genu pro fibroin se opakují báze kódující tuto sekvenci aminokyselin: Gly-Ala-Gly-Ala-Gly-Ser. Sericin je zase produkován střední částí hedvábné žlázy a z chemického hlediska je bohatý na serin.[3]

Zpracování[editovat | editovat zdroj]

Smotávání surového hedvábí (v Číně)

Jeden kokon bource morušového obsahuje až 4000 m vlákna obaleného a navzájem slepeného sericinem (druh klihu). Sericin změkne v horké vodě, vlákna z 5-6 zámotků se spojí dohromady a při smotávání na viják se chladnoucím sericinem znovu slepují.

Nejdříve se odmotá z každého kokonu 500 až 1000 m vnější vrstvy obsahující méněcenné vlákno, které se později zpracovává podobným způsobem jako mykaná vlna na tzv. buretovou přízi. Hranice výpředu je asi 167 tex, výrobky jsou málo stejnoměrné a nopkovité.

Prostřední část kokonu, asi 1000 m v jednom kuse, je nejkvalitnější vlákno zvané gréž. Gréž obsahuje ještě až 30 % sericinu. Teprve po jeho odklížení v louhu dostane vlákno správný lesk a ohebnost. Aby se nahradil úbytek váhy po odstranění sericinu a aby se vlákno dalo lépe zpracovávat, napouští se pak různými solemi.[4]

Gréž se zpracovává ve tkalcovně jako jednoduchá příze z 8–10 vláken s velmi nízkým zákrutem v jemnosti až 10 tex nebo se z ní vyrábí skané příze. Podle stupně zakroucení se rozeznává:

  • Trama je příze skaná s maximálně 150 zákruty na metr, jemnost 20/22 dtex
  • Organzín má vyšší zákrut a tloušťku 18/20 dtex
  • Krep se ská až s 3500 zákruty na metr

Z vnitřku kokonu zůstane asi 2000 m útržků 20–40 cm dlouhých. Z těch se vyrábí šapové příze až do jemnosti 2,5 tex výrobním postupem podobným spřádáni česané vlny. Hedvábí se často míchá s vlnou nebo se lnem, příze se používá na modní tkaniny. Tímto způsobem se také zpravidla zpracovává hedvábí tussah. [5]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Odklížené přírodní hedvábí má bílou barvu, zvláštní lesk, měkký omak a dá se snadno barvit. Tussah je hrubší, hnědé nebo žlutozelené vlákno, má tvrdší omak a je téměř bez lesku.

Vlastnosti vláken [6] Vlákna s neomezenou délkou
Přírodní hedvábí Polyamid (PA 6) Polyester (PES) Viskóza (CV)
Hustota g/cm³ 1,25 1,14 1,33 1,52
Tloušťka dtex 1,17 1,0 1,1 1,4
Relat. pevnost cN/dtex 3-5 3-6-7,5 3,8-7,2 1,8-3
Pevnost za mokra (%) 85 85 95-100 60
Tažnost (%) 24 23-55 50-70 15-30
Navlhavost (%) 30 3-4,5 0,3-0,4 28
Svět. spotřeba (2014: t x 103) 168× 4000 [7] 46 100 [7] 5200 [7]

× V roce 2014 se celosvětově sklidilo 589 162 tun kokonů, ze kterých bylo odmotáno 168 333 tun surového hedvábí (82 % Čína, 16 % Indie) [8] a v roce 2015 byla zaznamenána celková výroba 202 000 tun surového hedvábí. [9]

Jak ukazuje tabulka, přírodní hedvábí se v hlavních fyzikálních parametrech sotva liší od filamentů (umělých vláken s neomezenou délkou). Značné rozdíly jsou však v cenové hladině. Zatímco všechny běžné druhy umělých vláken se prodávají za poměrně stabilní cenu, kvalitní přírodní hedvábí kolísá (pod vlivem ekonomických i politických faktorů) mezi pěti- a desítinásobkem ceny běžného syntetického vlákna. V první polovině roku 2017 se pohybovala mezi 45 a 50 €/kg. [10]

Použití[editovat | editovat zdroj]

Šátek:Textilní tisk na hedvábné tkanině

Přírodní hedvábí může při použití na textilní výrobky konkurovat umělým vláknům jen tam, kde se vyžaduje zvláštní vzhled (lesk), efekt nebo určitá exkluzivita (móda) spolu se solidními užitnými vlastnostmi (tažnost, ohebnost, lehkost, izolační schopnosti).

Jsou to zejména

  • Speciální šicí nitě a skané příze na ruční pletení
  • Módní zboží – Kravaty, dámské šatovky, halenky a košile, deštníky (zpravidla pestrý tisk na tkanině)
  • Technické textilie – Izolace, padáky, pásky do psacích strojů [11]

České tkalcovny vyrobily v roce 1989 asi 130 000 m2 hedvábných tkanin (spotřebovaly cca 0,002 % světové produkce přírodního hedvábí). [12] (Novější údaje nejsou zveřejňovány).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Mecheels, Vogler, Kurz: Kultur- und Industriegeschichte der Textilien, Hohensteininstitute Bönningheim 2009, ISBN 978-3-9812485-3-1, str. 47-49
  2. Basu: Advances in Silk Science and Technology, Woodhead Publishing 2015, ISBN 9781782423249
  3. ROBERT C. KING; WILLIAM D. STANSFIELD; PAMELA K. MULLIGAN. A Dictionary of Genetics, Seventh Edition. [s.l.] : Oxford University Press, 2006.  
  4. Zpracování hedvábí od kokonu po gréž (anglicky)
  5. Zahn/Wulfhorst/Steffens: Seide (Maulbeerseide) – Tussahseide, Chemiefasern/Textilindustrie (96. Jahrgang) 1994, str. 40-52
  6. Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981, str. 156-190
  7. a b c Man-Made Fibers Continue To Grow [online]. Textile World, January/February 2015, [cit. 2017-01-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Silk [online]. FAOSTAT, 2016-12-08, [cit. 2017-01-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Global Silk Industry [online]. ISC, 2016, [cit. 2017-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. China Raw Silk Price [online]. SunSirs, 2017-06-07, [cit. 2017-06-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Hofer: Stoffe : 1. Textilrohstoffe, Garne, Effekte, Deutscher Fachverlag 1992, ISBN 3-87150-366-5 str. 228-251
  12. Statistická ročenka ČSFR, SNTL Praha 1990, str. 414

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Basu: Advances in Silk Science and Technology, Woodhead Publishing 2015, ISBN 9781782423249,