Cikánský dolík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zdroje k infoboxu
Národní přírodní památka
Cikánský dolík
IUCN kategorie IV (Oblast výskytu druhu)
Celkový pohled
Celkový pohled
Základní informace
Vyhlášení29. října 1987[1]
Nadm. výška390[1] m n. m.
Rozloha0,65 ha[2][3]
Poloha
StátČeskoČesko Česko
OkresKladno
UmístěníBílichov, okres Kladno
Souřadnice
Cikánský dolík
Cikánský dolík
Další informace
Kód1052
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Národní přírodní památky v Česku

Cikánský dolík (dříve Na Pustých lukách[4]) je národní přírodní památka, konkrétně chráněné slatiniště, v okrese Kladno ve Středočeském kraji. Chráněné území s rozlohou 0,65 ha bylo vyhlášeno 29. října 1987[4][5] v kategorii chráněný přírodní výtvor, ale roku 1994 jej Ministerstvo životního prostředí přehlásilo na národní přírodní památku.[6]

Předmětem ochrany je výskyt kriticky ohrožených druhů rostlin, zejména lněnky zobánkaté a šášiny načernalé.[7] Důležité je také pěnovcové prameniště, jediné zachovalé luční prameniště pěnovců v oblasti Džbánu.[8][nenalezeno v uvedeném zdroji] Jedná se o území, které musí být pravidelně udržované, jelikož místní druhy čelí expanzivním druhům. Udržovat se také musí vodní režim, který byl v minulosti narušen.

Národní přírodní památka je spravována Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR. Rezervace neleží na žádné turisticky značené trase.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Území Cikánský dolík, dříve nazýváno Na Pustých lukách, je součástí Žerotínských údolí, které dříve byly velmi hojně využívány k rybníkářství a jako lesní školky.[9] Byla snaha o zalesnění smrkem ztepilým (Picea abies), borovicí lesní (Pinus sylvestris) a modřínem opadavým (Larix decidua) v této oblasti, ovšem neuspěla.[6] Po opakujících se neúspěšných pokusech se území využívalo jako pastviny.[6] Také zde byla těžena rašelina pro lázeňské účely a za první světové války za účelem topení.[10][11] Velký obrat v ochraně nastal díky Josefu Houdovi, který v roce 1969 popsal přírodu Džbánu ve své knize Džbán: Ochranářská studie. Kniha byla motivací k vyhlášení nejen přírodního parku Džbán, ale i ostatních chráněných území v oblasti Džbánska.[12]

Své jméno získala památka v 17. století. Bílichovské lesy a údolí často sloužily jako útočiště v období povstání. V historických povídkách je uváděno, že zde sídlil poustevník Gothard, který poskytoval úkryt ostatním. Poustevníkem, po kterém bylo místní údolí pojmenováno, byl kat Jan Mydlář, který měl sebou psa Cikána. [13]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Cikánský dolík se nachází v pohoří Džbán, které tvoří samostatný geomorfologický celek charakteristický svým tvarem a vývojem reliéfu. Nevysoká vrchovina je sevřena mezi Severočeskou hnědouhelnou pánví a Kladensko-rakovnickou pánví.[14] Pro tento geomorfologický celek jsou charakteristické rozsáhlé náhorní plošiny, které jsou od sebe odděleny širokými údolími.

Džbán se dělí v rámci českého geomorfologického členění na dva podcelky a čtyři okrsky, přičemž Cikánský dolík se nachází v okrsku Srbečská pahorkatina. [15]

Cikánský dolík se překrývá s dalšími významnými územími, těmi jsou evropsky významná lokalita Smradovna a přírodní park Džbán. [16]

Přírodní park Džbán je tvořen převážně lesní vegetací pozměněnou dlouhodobým lesním hospodařením. Pouze v některých částech se povedlo zachovat původní společenstva, jimiž jsou vápnomilné bučiny, acidofilní doubravy a údolní jasanovo-olšové luhy.

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Pěnovec z lučního prameniště

Oblast Džbánu ovlivňuje srážkový stín Krušných hor, který snižuje množství srážek skoro o 20 %.[17] Proto je oblast charakteristická mírně teplým a suchým klimatem. Průměrné srážky jsou relativně nízké v rozmezí 490–510 mm na rozdíl od průměrných teplot, které se pohybují v rozmezí 8,3–8,9 °C.[17] Hodnoty vycházejí z měření mezi lety 1901–1950.

Hydrologie[editovat | editovat zdroj]

Celé území Džbánu je velmi pramenité. Slatinou přímo protéká Samotínský potok, který tvoří spodní hranici území a dále se vlévá do Žerotínského potoka.[18] I přes značnou ochranu území a zákaz jakéhokoliv zásahu do vodního režimu došlo v devadesátých letech 20. století k prohloubení odvodňujících struh, díky čemuž se oblast pozměnila ve střídavě vlhké louky.[19] Větší odvodnění prostředí má negativní vliv na tvorbu pěnovců, které pro svůj vznik potřebují vodní toky.

Pedologie a geologie[editovat | editovat zdroj]

Geologickou stavbu území Džbánu tvoří křídové písčito-vápnité slínovce a silné opukové vrstvy.[20] V celém území převládá hnědozem, která místy může přecházet v podzol.[21] Půda je zde silně vápnitá a podmáčená.[8][nenalezeno v uvedeném zdroji] Díky styku slínovců a těmto dvěma aspektům dochází k vysrážení pěnovců.

V roce 1961 byl proveden rozbor rašeliny Výzkumným ústavem lesního hospodářství a myslivosti, který v ní zjistil velmi malý obsah živin, vyšší obsah uhlíku, dusíku a sulfidůželeza.[22] Tyto tři vlastnosti mají špatný vliv především na dřeviny a proto tato oblast nebyla nijak dále využívána.

Flora[editovat | editovat zdroj]

Poupě ocúnu jesenního na posekané louce
Pokosená louka

Díky špatným půdním vlastnostem se rezervace zachovala nepoškozená. Území je tvořeno slatinnou loukou, která je ze všech stran sevřená smrkovými monokulturami. V této lokalitě rostou velmi ohrožené a vzácné druhy, např. lněnka zobánkatá (Thesium rostratum), která v současné[kdy?] době roste pouze na této lokalitě v rámci Česka, [23] nebo šášina načernalá (Schoenus nigricans), která se v současné době vyskytuje jen na dvou lokalitách v Česku. [24]

Mezi další zajímavé a chráněné rostliny nacházející se na území patří např. bařička bahenní (Triglochin palustris), kohátka kalíškatá (Tofieldia calyculata), zimostrázek alpský (Polygala chamaebuxus), hadí jazyk obecný (Ophioglossum vulgatum), ostřice Davallova (Carex davalliana) a mnoho dalších.[25]

Dříve se zde vyskytovaly vzácné druhy jako hladýš pruský (Laserpitium prutenicum) nebo mečík bahenní (Gladiolus palustris), ale za poslední desetiletí[kdy?] nebyly v lokalitě zaznamenány a je pravděpodobné jejich vyhynutí.[19]

V dolní části slatiny, která je trvale zamokřená, se sporadicky nachází krušina olšová (Frangula alnus) a rákos obecný (Phragmites australis), který se nachází i v horní části, především v oblasti struh.

Fauna[editovat | editovat zdroj]

Hojně se zde vyskytují různé druhy obratlovců, což je dáno tím, že se národní přírodní památka nachází uvnitř velkého lesního komplexu. Vzhledem k trvale zamokřenému biotopu můžeme ve vodách spatřit čolka horského (Ichthyosaura alpestris), nebo ropuchu obecnou (Bufo bufo). [8] Také zde žijí vzácně se vyskytující ohrožené druhy hmyzu, např. vážka žlutoskvrnná (Orthetrum coerulescens) a páskovec kroužkovaný (Cordulegaster boltonii).[6]

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

Jižní část Cikánského dolíku zarostlá náletovými dřevinami

Území je chráněno kvůli zachování vzácných druhů a jejich biotopů. Ve 20. století se zavedlo pravidelné kácení dřevin, čímž se prosvětlily plochy.[26] Tímto zásahem se povedlo zachránit populace chráněných druhů. Prohloubením dvou struh došlo k odvodňování území, což má negativní vliv na tvorbu pěnovců. V roce 2010 byly vybudovány dřevěné přehrádky ve struhách a postupně přidávány další, díky čemuž došlo k většímu zadržování vody v prostředí a tím ke zlepšení vodního režimu v lokalitě.[26] Je nutné pokračovat v pravidelném každoročním kosení lokality k potlačení expanzních druhů. Spodní i vrchní část lokality je nejvíce postižena expanzí rákosu obecného (Phragmites australis), který se nedaří eliminovat a krušiny olšové (Frangula alnus). Tyto oblasti by bylo vhodné kosit vícekrát ročně. Musí se ale brát zřetel, aby nebyly posekány spolu s chráněnými druhy v období kvetení.

Také je důležité opravit, vyměnit nebo doplnit stávající dřevěné přehrádky pro zadržení odtoku vody z lokality.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b NPP Cikánský dolík [online]. Biolib.cz [cit. 2010-10-25]. Dostupné online. (česky) 
  2. Otevřená data AOPK ČR. Dostupné online. [cit. 2020-11-19]
  3. Nationally designated areas inventory. Dostupné online. [cit. 2021-06-26]
  4. a b HOUDA, Josef. Džbán. Ochranářská studie. Louny: Kulturní správa ONV v Lounech a Okresní pedagogické středisko v Lounech, 1969. 154 s. Kapitola Ochranářská kapitola: Chráněná naleziště, s. 118–119. Dále jen Houda (1969). 
  5. Národní přírodní památka Cikánský dolík [online]. Cittadella.cz [cit. 2010-10-25]. Dostupné online. 
  6. a b c d Plán péče 2014–2021, s. 7.
  7. Plán péče o národní přírodní památku Cikánský dolík na období 2014–2021 [PDF online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2014-01-01]. S. 4. Dále jen Plán péče 2014–2021. Dostupné online. 
  8. a b c Národní přírodní památka Cikánský dolík. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [online]. [cit. 2021-10-29]. Dostupné online. 
  9. Houda (1969), s. 136.
  10. Houda (1969), s. 25.
  11. Plán péče 2014–2021, s. 8.
  12. HERTL, David. Josef Houda sedmdesátiletý. Svobodný hlas. 2002-02-07, roč. 12, čís. 6, s. 4. Dostupné online. 
  13. DOBNER, Libor. O údolí zvaném "V Gothardě". Slánské listy. 31. říjen 2000, s. 15. Dostupné online. 
  14. Houda (1969), s. 12.
  15. BÍNA, Jan; DEMEK, Jaromír. Z nížin do hor. Geomorfologické jednotky České republiky. 1. vyd. [s.l.]: Praha: Academia, 2012. 344 s. ISBN 978-80-200-2026-0. S. 114–116. 
  16. Cikánský dolík [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2021-10-29]. Dostupné online. 
  17. a b Houda (1969), s. 14.
  18. Mapy.cz [online]. Seznam.cz [cit. 2021-10-29]. Dostupné online. 
  19. a b Plán péče 2014–2021, s. 5.
  20. Houda (1969), s. 33.
  21. Houda (1969), s. 23.
  22. Houda (1969), s. 137.
  23. Thesium rostratum – lněnka zobánkatá Natura Bohemica. www.naturabohemica.cz [online]. [cit. 2021-10-29]. Dostupné online. 
  24. Schoenus nigricans – šášina načernalá. www.naturabohemica.cz [online]. [cit. 2021-10-29]. Dostupné online. 
  25. Plán péče 2014–2021, s. 6.
  26. a b Plán péče 2014–2021, s. 10.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]