Běh na 400 metrů
Běh na 400 metrů (lidově též čtvrtka, neboť jde o běh na jednu čtvrtinu anglické míle) je nejdelší atletický sprint, který se běží téměř maximálním úsilím od startu do cíle. Běžec musí spojit základní rychlost ze 100 metrového sprintu s běžeckou technikou, která mu dovolí vypořádat se s odstředivými silami při běhu v zatáčce. Při této délce trati však musí běžec alespoň částečně šetřit vytrvalostní síly. Běžecká trať na 400 m se běhá v oddělených drahách širokých 122–125 cm. Start běhu na 400 m je umístěn na cílové pásce (standardní délka oválné dráhy stadiónu je 400 m).[1] Závodník musí startovat z nízkého startu a ze startovních bloků. Startovní bloky jsou posunuty úměrně poloměru zatáček tak, že závodník, který běží po vnitřním oblouku je na startu opticky nejdál a všechny soupeře má před sebou. Při náběhu do cílové rovinky se všichni běžci dostanou na stejnou úroveň. Rychlost větru se neměří, neboť závodník běží celý okruh, a tedy v obou směrech větru.
Významné milníky a osobnosti
[editovat | editovat zdroj]Historicky nejúspěšnějším běžcem na 400 metrů je Američan Michael Johnson, který v této disciplíně získal 4 tituly mistra světa a od roku 1999 do roku 2016 byl držitelem světového rekordu. Jako jediný atlet dokázal tuto trať běžet více než dvacetkrát pod hranici 44 sekund. V letmém štafetovém úseku také jako zatím jediný člověk na světě dokázal tuto vzdálenost běžet i pod 43 sekund (42,94 s v roce 1995).
V prvním desetiletí 21. století vládli na 400metrové trati téměř výhradně Američané LaShawn Merritt a Jeremy Wariner. Američané této trati suverénně vévodí i co se týče historicky nejlepších časů. Také desetibojařský světový rekord na této trati, který má hodnotu 45,00 s., zaběhl v roce 2015 Američan Ashton Eaton.[2]
V září roku 2016 se stal držitelem světového rekordu Jihoafričan Wayde van Niekerk, který 14. srpna 2016 na Letních olympijských hrách v Rio de Janeiru zaběhl časem 43,03 s nejrychlejší čas v historii (a to i přesto, že běžel v nevýhodné osmé dráze).
Světový rekord mezi ženami drží dlouhodobě Němka Marita Kochová, která v roce 1985 překonala československou závodnici Jarmilu Kratochvílovou časem 47,60 sekundy. Obě byly až do září roku 2025 jedinými ženami, které v historii běžely pod 48 sekund.[3] Další úspěšné ženy jsou Francouzka Marie-José Pérecová a Australanka Cathy Freemanová, které získaly dva tituly z mistrovství světa.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Běh na 400 m vznikl metrickým zaokrouhlením z anglosaského běhu na čtvrt míle, což je 440 yardů neboli 402,34 m. Běžci musí mít dobrou základní rychlost, musí být schopní zkoordinovat rychlost a sprinterskou vytrvalost a musí se naučit ignorovat bolest, protože v důsledku kyslíkového dluhu se ve svalech tvoří kyselina mléčná. Někteří běžci tuto trať kombinovali zároveň s během na 200 metrů (např. Michael Johnson), jiní s během na 800 metrů (např. Jarmila Kratochvílová). Častá kombinace je také s tratí na 400 metrů překážek.
Fyziologická náročnost běhu na 400 metrů
[editovat | editovat zdroj]Běh na 400 metrů patří z hlediska sportovní fyziologie mezi vysoce intenzivní výkony, které významně zatěžují anaerobní energetické systémy organismu. Výkon je typicky vykonáván v blízkosti maximální intenzity, což znamená, že tělo není schopno plně pokrýt energetické nároky prostřednictvím aerobního metabolismu.[4]
Na začátku závodu je hlavním zdrojem energie systém ATP–CP (adenosintrifosfát a kreatinfosfát), který umožňuje velmi rychlý, ale krátkodobý přísun energie. Tento systém se vyčerpává během prvních sekund maximálního výkonu.[5]
Po jeho vyčerpání přechází organismus převážně na anaerobní glykolýzu, při které dochází ke štěpení svalového glykogenu za účelem získání energie. Vedle produkce ATP vznikají také metabolity, zejména vodíkové ionty, které přispívají ke snížení pH ve svalovém prostředí. Tento stav je spojován s omezením svalové kontrakce a postupným poklesem výkonu.[6] Aerobní systém se na energetickém krytí podílí také, avšak jeho role je spíše podpůrná a stoupá zejména ve druhé polovině závodu, kdy dochází k postupnému zpomalování tempa.
Významným faktorem výkonu na 400 metrů je schopnost odolávat metabolické únavě. Ta se projevuje zhoršením koordinace pohybu, poklesem frekvence a délky kroku a celkovým snížením běžecké efektivity. Závěrečná část závodu je proto často rozhodující a klade vysoké nároky na kombinaci rychlosti, silové vytrvalosti a psychické odolnosti.[7]
Z fyziologického hlediska je výkon na této trati úzce spojen s vysokým podílem rychlých svalových vláken typu IIa, která umožňují kombinaci vysoké síly a relativně lepší odolnosti vůči únavě ve srovnání s čistě rychlými vlákny typu IIx.[8]
Tréninkové aspekty
[editovat | editovat zdroj]Příprava běžců na 400 metrů zahrnuje rozvoj několika pohybových schopností současně. Vedle maximální rychlosti je důležitá také rychlostní vytrvalost, která umožňuje udržet vysokou intenzitu běhu i v závěrečné části závodu. Trénink proto často kombinuje krátké sprinty zaměřené na akceleraci s delšími úseky v délce přibližně 200 až 500 metrů. Součástí přípravy bývá rovněž silový trénink zaměřený především na dolní končetiny a střed těla, které se podílejí na efektivním přenosu síly během běhu. [9]
Regenerace po výkonu
[editovat | editovat zdroj]Po ukončení běhu na 400 metrů přetrvává zvýšená spotřeba kyslíku, označovaná jako kyslíkový dluh. Organismus v této fázi obnovuje zásoby kreatinfosfátu, doplňuje kyslík ve svalech a postupně odstraňuje metabolity vzniklé během intenzivního zatížení. Rychlost regenerace je ovlivněna úrovní trénovanosti sportovce, jeho aerobní kapacitou a celkovým stavem organismu. Efektivní regenerace je důležitou součástí přípravy, protože umožňuje zvládat opakované tréninkové zatížení a podporuje dlouhodobý sportovní výkon. [10]
Zapojení svalových partií
[editovat | editovat zdroj]Běh na 400 metrů výrazně zatěžuje především svaly dolních končetin, které zajišťují hlavní pohybovou složku běhu. Klíčovou roli hrají stehenní svaly, zejména kvadricepsy při odrazu a tlumení dopadu a hamstringy při švihové fázi kroku. Významně se zapojují také hýžďové svaly, které se podílejí na generování síly při odrazu a stabilizaci pánve. [11]
Dále jsou aktivovány lýtkové svaly, které pomáhají při finální fázi odrazu a udržení frekvence kroků. Nezanedbatelnou roli hraje také svalstvo středu těla (core), které zajišťuje stabilitu trupu, efektivní přenos síly mezi horní a dolní částí těla a udržení běžecké techniky i při narůstající únavě. Při maximálním zatížení dochází ke zhoršení koordinace a aktivace svalů je méně ekonomická, což se projevuje poklesem délky a frekvence kroku v závěru závodu. [12]
Současné rekordy – dráha
[editovat | editovat zdroj]| Muži | |||||
| Rekord | Čas (s) | Atlet | Stát | Město | Datum rekordu |
|---|---|---|---|---|---|
| Světový rekord | 43,03 | Wayde van Niekerk |  Jižní Afrika | Rio de Janeiro | 14. 8. 2016 |
| Olympijský rekord | 43,03 | Wayde van Niekerk | Jižní Afrika | Rio de Janeiro | 14. 8. 2016 |
| Rekord MS | 43,18 | Michael Johnson |  USA | Sevilla | 26. 8. 1999 |
| Český rekord | 44,79 | Pavel Maslák |  Česko | Dauhá | 9. 5. 2014 |
| Ženy | |||||
| Rekord | Čas (s) | Atletka | Stát | Město | Datum rekordu |
|---|---|---|---|---|---|
| Světový rekord | 47,60 | Marita Kochová |  Východní Německo | Canberra | 6. 9. 1985 |
| Olympijský rekord | 48,17 | Marileidy Paulinová |  Dominikánská republika | Paříž | 9. 8. 2024 |
| Rekord MS | 47,78 | Sydney McLaughlinová-Levroneová | Spojené státy americké | Tokio | 18. 9. 2025 |
| Český rekord | 47,99 | Jarmila Kratochvílová | Československo | Helsinky | 10. 8. 1983 |
Současní světoví rekordmani
[editovat | editovat zdroj]
Současné rekordy podle kontinentů
[editovat | editovat zdroj]| Rekord | Kategorie | Výkon (s) | Atlet | Stát | Město | Datum |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Afrika | Muži | 43,03  | Wayde van Niekerk | Jižní Afrika | Rio de Janeiro | 14. 8. 2016 |
| Ženy | 49,10 | Falilat Ogunkoya |  Nigérie | Atlanta | 29. 7. 1996 | |
| Asie | Muži | 43,93 | Youssef Ahmed Masrahi |  Saúdská Arábie | Peking | 23. 8. 2015 |
| Ženy | 48,14 | Salvá Ajd Násirová |  Bahrajn | Dauhá | 3. 10. 2019 | |
| Evropa | Muži | 43,44 | Matthew Hudson-Smith |  Spojené království | Paříž | 7. 8. 2024 |
| Ženy | 47,60 | Marita Kochová | Východní Německo | Canberra | 6. 9. 1985 | |
| Severní a střední Amerika | Muži | 43,18 | Michael Johnson | USA | Sevilla | 26. 8. 1999 |
| Ženy | 47,78 | Sydney McLaughlinová-Levroneová | USA | Tokio | 18. 9. 2025 | |
| Oceánie | Muži | 44,38 | Darren Clark |  Austrálie | Soul | 26. 9. 1988 |
| Ženy | 48,63 | Cathy Freemanová | Austrálie | Atlanta | 29. 7. 1996 | |
| Jižní Amerika | Muži | 43,93 | Anthony Zambrano |  Kolumbie | Tokio | 2. 8. 2021 |
| Ženy | 49,64 | Ximena Restrepo | Kolumbie | Barcelona | 5. 8. 1992 | |
| Muži na iaaf.org Ženy na iaaf.org | ||||||
Současné rekordy – hala
[editovat | editovat zdroj]| Muži | ||||||
| Rekord | Výkon (s) | Atlet | Stát | Město | Datum rekordu | |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Světový rekord | 44,49 | Morales Williams |  Kanada | Fayetteville | 24. 2. 2024 | |
| Evropský rekord | 45,05 | Thomas Schönlebe Karsten Warholm | Východní Německo  Norsko | Sindelfingen Glasgow | 5. 2. 1988 2. 2. 2019 | |
| Rekord MS | 44,76 | Christopher Morales Williams | Kanada | Toruň | 2026 | |
| Český rekord | 45,24 | Pavel Maslák | Česko | Sopoty | 8. 3. 2014 | |
| Muži na iaaf.org | ||||||
| Ženy | ||||||
| Rekord | Výkon (s) | Atletka | Stát | Město | Datum rekordu | |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Světový rekord | 49,17 | Femke Bolová |  Nizozemsko | Glasgow | 2. 3. 2024 | |
| Evropský rekord | 49,17 | Femke Bolová | Nizozemsko | Glasgow | 2. 3. 2024 | |
| Rekord MS | 50,04 | Olesja Forševová |  Rusko | Moskva | 12. 3. 2006 | |
| Český rekord | 49,59 | Jarmila Kratochvílová | Československo | Milán | 7. 3. 1982 | |
| Ženy na iaaf.org | ||||||
Současní světoví rekordmani v hale
[editovat | editovat zdroj]
10 nejlepších mužů historie dle časů
[editovat | editovat zdroj]| Pořadí | Výkon (s) | Atlet | Národnost | Datum | Místo |
|---|---|---|---|---|---|
| 1. | 43,03 | Wayde van Niekerk | Jižní Afrika | 14. srpna 2016 | Rio de Janeiro |
| 2. | 43,18 | Michael Johnson | USA | 26. srpna 1999 | Sevilla |
| 3. | 43,29 | Butch Reynolds | USA | 17. srpna 1988 | Curych |
| 4. | 43,38 | Samuel Ogazi | Nigérie | 12. června 2026 | Eugene |
| 5. | 43,40 | Quincy Hall | USA |
7. srpna 2024 | Paříž |
| 6. | 43,44 | Matthew Hudson-Smith | Spojené království |
7. srpna 2024 | Paříž |
| 7. | 43,45 | Jeremy Wariner | USA | 31. srpen 2007 | Ósaka |
| 7. | 43,45 | Michael Norman | USA | 20. duben 2019 | Torrance |
| 9. | 43,48 | Steven Gardiner |  Bahamy | 4. října 2019 | Dauhá |
| 10. | 43,50 | Quincy Watts | USA | 5. srpna 1992 | Barcelona |
| Muži na iaaf.org | |||||
10 nejlepších žen historie dle časů
[editovat | editovat zdroj]| Pořadí | Výkon (s) | Atletka | Národnost | Datum | Místo |
|---|---|---|---|---|---|
| 1. | 47,60 | Marita Kochová | Východní Německo | 6. říjen 1985 | Canberra |
| 2. | 47,78 | Sydney McLaughlinová-Levroneová | USA |
18. září 2025 | Tokio |
| 3. | 47,98 | Marileidy Paulinová | Dominikánská republika |
18. září 2025 | Tokio |
| 4. | 47,99 | Jarmila Kratochvílová | Československo | 10. srpen 1983 | Helsinky |
| 5. | 48,14 | Salvá Ajd Násirová | Bahrajn | 3. říjen 2019 | Dauhá |
| 6. | 48,25 | Marie-José Pérecová |  Francie |
29. července 1996 | Atlanta |
| 7. | 48,27 | Olga Bryzginová |  Sovětský svaz | 6. říjen 1985 | Canberra |
| 8. | 48,36 | Shaunae Millerová | Bahamy | 6. srpen 2021 | Tokio |
| 9. | 48,57 | Nickisha Pryceová |  Jamajka |
20. červenec 2024 | Londýn |
| 10. | 48,59 | Taťána Kocembová | Československo | 10. srpen 1983 | Helsinky |
| Ženy na iaaf.org | |||||
Vývoj světového rekordu
[editovat | editovat zdroj]Muži
[editovat | editovat zdroj]- 47,8 Maxie Long (USA) New York 29. 9. 1900
- 47,7 Ted Meredith (USA) Cambridge,US 27. 5. 1916
- 47,0 Emerson Spencer (USA) Palo Alto 12. 5. 1928
- 46,4 Ben Eastman (USA) Palo Alto 26. 3. 1932
- 46,2 Bill Carr (USA) Los Angeles 05. 8. 1932
- 46,1 Archie Williams (USA) Chicago 19. 6. 1936
- 46,0 Rudolf Harbig (Německo) Frankfurt 12. 8. 1939
- 46,0 Grover Klemmer (USA) Filadelfie 29. 6. 1941
- 46,0 Herb McKenley (Jamajka) Berkeley, USA 5. 6. 1948
- 45,9 Herb McKenley (Jamajka) Milwaukee 2. 7. 1948
- 45,8 George Rhoden (Jamajka) Eskilstuna 22. 8. 1950
- 45,4 Lou Jones (USA) Ciudad de México 18. 3. 1955
- 45,2 Lou Jones (USA Los Angeles 30. 6. 1956
- 44,9 Otis Davis (USA) Řím 6. 9. 1960
- 44,9 Carl Kaufmann (Německo) Řím 6. 9. 1960
- 44,9 Adolph Plummer (USA) Tempe 25. 5. 1963
- 44,9 Mike Larrabee (USA) Los Angeles 12. 9. 1964
- 44,5 Tommie Smith (USA) San José 20. 5. 1967
- 44,1 Larry James (USA) Echo Summit 14. 9. 1968
- 43,8 Lee Evans (USA) Ciudad de México 18. 10. 1968
- 43,86 Lee Evans (USA) Ciudad de México 18. 10. 1968
- 43,29 Butch Reynolds (USA) Curych 17. 8. 1988
- 43,18 Michael Johnson (USA) Sevilla 26. 8. 1999
- 43,03 Wayde van Niekerk (Jihoafrická republika) Rio de Janeiro 14. 8. 2016[13]
Ženy
[editovat | editovat zdroj]- 51,02 Marylin Neufvilleová (Jamajka) Edinburgh 23. 7. 1970
- 50,98 Jelica Pavličićová (Jugoslávie) 3. 8. 1974
- 50,78 Riitta Salinová (Finsko) 17. 8. 1974
- 50,14 Riitta Salinová (Finsko) Řím 4. 9. 1974
- 49,77 Christina Brehmerová (Německo) Drážďany 9. 5. 1976
- 49,75 Irena Szewińská (Polsko) Bydhošť 22. 6. 1976
- 49,28 Irena Szewińská (Polsko) Montréal 29. 7. 1976
- 49,19 Marita Kochová (NDR) Lipsko 2. 7. 1978
- 49,03 Marita Kochová (NDR) Postupim 19. 8. 1978
- 48,94 Marita Kochová (NDR) Praha 31. 8. 1978
- 48,89 Marita Kochová (NDR) Postupim 29. 7. 1979
- 48,60 Marita Kochová (NDR) Turín 4. 8. 1979
- 48,16 Marita Kochová (NDR) Athény 8. 9. 1982
- 47,99 Jarmila Kratochvílová (Československo) Helsinky 10. 8. 1983
- 47,60 Marita Kochová (NDR) Canberra 6. 10. 1985
Zajímavost
[editovat | editovat zdroj]Průměrná rychlost běhu světového rekordmana van Niekerka (při rekordním čase 43,03 s.) činí téměř 9,30 m/s (33,47 km/h), v průměru tak zvládl každý stometrový úsek trati za necelých 10,76 s.[14] Ženská světová rekordmanka Kochová při zaběhnutí času 47,60 s. běžela průměrnou rychlostí 8,40 m/s (30,25 km/h) a každý stometrový úsek zvládla průměrně za 11,90 s.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Pravidla pro atletiku. www.vysspa.cz [online]. [cit. 2026-01-25]. Dostupné online.
- ↑ https://worldathletics.org/news/report/beijing-2015-decathlon-400m
- ↑ https://www.usatf.org/news/2025/mclaughlin-levrone-breaks-american-record-in-400-a
- ↑ atletika - běhy. is.muni.cz [online]. [cit. 2026-06-09]. Dostupné online.
- ↑ atletika - běhy. is.muni.cz [online]. [cit. 2026-06-09]. Dostupné online.
- ↑ KRÁLÍK, Ondřej. Běh na 400 metrů je atletické peklo na hranici fyziologických limitů. Sprint, který trvá příliš dlouho. VTM.cz [online]. 2024-08-07 [cit. 2026-06-09]. Dostupné online.
- ↑ KRÁLÍK, Ondřej. Běh na 400 metrů je atletické peklo na hranici fyziologických limitů. Sprint, který trvá příliš dlouho. VTM.cz [online]. 2024-08-07 [cit. 2026-06-09]. Dostupné online.
- ↑ Kapitola 3. Typy svalových vláken. is.muni.cz [online]. [cit. 2026-06-09]. Dostupné online.
- ↑ 400 Meter Training Workouts for Sprinters. www.trackandfieldcoach.com [online]. [cit. 2026-06-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-09-04. (anglicky)
- ↑ Ujišťujeme se, že nejste robot!. top4running.cz [online]. [cit. 2026-06-09]. Dostupné online.
- ↑ Ujišťujeme se, že nejste robot!. www.koloshop.cz [online]. [cit. 2026-06-09]. Dostupné online.
- ↑ atletika - běhy. is.muni.cz [online]. [cit. 2026-06-09]. Dostupné online.
- ↑ https://www.flotrack.org/articles/5054535-wayde-van-niekerk-runs-4303-breaks-400m-world-record
- ↑ https://track-stats.com/how-van-niekerk-broke-the-400m-world-record/
Související články
[editovat | editovat zdroj]- Seznam medailistů na letních olympijských hrách v běhu na 400 m
- Seznam medailistů na mistrovství světa v běhu na 400 m
- Seznam medailistů na mistrovství Evropy v běhu na 400 m
- Seznam medailistů na halovém mistrovství světa v běhu na 400 m
- Seznam medailistů na halovém mistrovství Evropy v běhu na 400 m
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu běh na 400 m na Wikimedia Commons - Oficiální stránky Mezinárodní asociace atletických federací (IAAF) (anglicky)
