Přeskočit na obsah

Anna Netrebko

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Anna Netrebko
Anna Netrebko na udílení cen Romy 2013
Anna Netrebko na udílení cen Romy 2013
Narození18. září 1971 (53 let)
Krasnodar
Alma materPetrohradská konzervatoř
Povoláníoperní pěvkyně, herečka a nahrávající umělkyně
Manžel(ka)Jusif Ejvazov (2015–2024)
Partner(ka)Simone Alberghini (1999–2007)         
Erwin Schrott (2007–2013)
OceněníCasta diva (1998)
Echo Klassik – pěvkyně roku (2004)
Státní cena Ruské federace (2004)
Echo Klassik – pěvkyně roku (2005)
Německé mediální ocenění (2006)
Zlaté pírko (2007)
národní umělec Ruské federace (2008)
… více na Wikidatech
Webová stránkaannanetrebko.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anna Jurjevna Netrebko (přechýleně Netrebková, rusky Анна Юрьевна Нетребко; * 18. září 1971 Krasnodar) je ruská operní pěvkyně, sopranistka, spojená především s účinkováním na scénách Salcburského festivalu, Metropolitní opery, Vídeňské státní opery a londýnské Královské opery. Kariéru zahájila v Mariinském divadle, kam ji uvedl Valerij Gergijev. S dirigentem poté dlouhodobě spolupracovala. Světovou známost jí přinesla role Donny Anny v Mozartově Donu Giovannim na Salcburském festivalu 2002. Na jevištích vystupovala v lyrických a koloraturních sopránových rolích. Nevyhýbala se ani náročnějším romantickým partům 19. století, jakými se staly Leonora v Trubadúrovi či Lady Macbeth v Macbethovi. Od roku 2016 se začala orientovat na veristický repertoár. V roce 2015 se vdala za ázerbájdžánského tenora Jusifa Ejvazova, s nímž začala intenzivně koncertovat.

V roce 2002 se stala exkluzivní umělkyní vydavatelství Deutsche Grammophon. Za své výkony opakovaně vyhrála cenu Echo Klassik a časopis Time ji roku 2007 zařadil na seznam 100 nejvlivnějších lidí světa. V roce 2008 přijala titul lidová umělkyně Ruska.

Po ruské invazi na Ukrajinu koncem února 2022 sice slovně válku odsoudila, ale od ruského prezidenta Vladimira Putina se odmítla distancovat. Její plánované koncerty v Metropolitní opeře nebo Bavorské státní opeře v Mnichově pak byly jednostranně zrušeny. Svá další vystoupení se Netrebko sama rozhodla do odvolání odložit.[1][2]

Soukromý život

Anna Netrebko obdržela v roce 2008 v Petrohradu titul lidová umělkyně Ruska

Narodila se a vyrůstala v Krasnodaru, městě na jihozápadě dnešní Ruské federace, kde se začala věnovat hudbě a zpěvu. Její matka Larisa Netrebko byla inženýrkou, otec Jurij Netrebko je povoláním geolog.

Do roku 2007 udržovala partnerský vztah s italským barytonistou Simonem Alberghinim. V prosinci 2007 se zasnoubila s uruguayským basbarytonistou Erwinem Schrottem, s nímž poprvé spolupracovala již v roce 2003.[3] Během dubna 2008 oznámila sňatek,[4] k němuž ve skutečnosti nikdy nedošlo.[5] Syn Tiago Aruã Schrott se jim narodil 5. září 2008 ve Vídni.[6][7] Druhé jméno „Aruã“ bylo odvozeno z řeči uruguayského indiánského kmene Charrúa, a znamená „cenný“ nebo „pokojný“. Během vztahu společně koncertovali, zvláště v Německu. V listopadu 2013 v ruské televizní show Pusť govorjat oznámila, že již se Schrottem žijí odděleně, když se kvůli mnoha angažmá na rozdílných místech světa vzájemně odcizili.[8][9] Zároveň poprvé otevřeně promluvila o lehké formě synovy poruchy autistického spektra.[10]

V únoru 2014 se při zkouškách před uvedením Pucciniho opery Manon Lescaut v Římě seznámila s ázerbájdžánským tenoristou Jusifem Ejvazovem, poté co byli obsazeni do hlavních rolí Manon Lescaut a rytíře des Grieux. Pět měsíců poté na Facebooku ohlásili své zasnoubení. Svatba se konala dne 29. prosince 2015 ve vídeňském paláci Coburg za přítomnosti otce Jurije Netrebka, její sestry Natalji a tenoristů Plácida Dominga s Piotrem Beczałou.[pozn. 1]

Netrebko žila v Petrohradě a poté v New Yorku. Následně se přestěhovala do Vídně. Vedle ruského občanství získala 1. srpna 2006 v Salcburku i rakouské občanství.

Operní dráha

Již v Krasnodaru se projevilo její výrazné pěvecké nadání. Byla sólistkou sboru Kubánští pionýři (Кубанская пионерия) při Paláci pionýrů a žáků Krasnodarského kraje. V mládí se věnovala také gymnastice a basketbalu. Na konzervatoři v Petrohradě, kterou nedokončila, ji vedla profesorka zpěvu Tamara Novičenková. V hlasové technice se posléze zdokonalovala také u italské sopranistky Renaty Scottové.

S polským tenoristou Piotrem Beczałou v Pucciniho opeře Bohéma, hudební festival v Salcburku 2012

Aby se obeznámila s divadelním prostředím, pracovala nejdříve jako uklízečka v Mariinském divadle v Petrohradu. V roce 1993 vyhrála pěvecký konkurs M. I. Glinky a byla dirigentem a uměleckým ředitelem divadla Valerijem Gergijevem angažována jako sólistka. Zde poté ovládla obšírný repertoár. Již ve svých 23 letech zpívala titulní ženskou roli v Glinkově opeře Ruslan a Ludmila. V roce 1994 debutovala v Petrohradě jako Zuzana v Mozartově opeře Figarova svatba, v tomtéž roce pak v Rize zpívala Královnu noci v Mozartově Kouzelné flétně.

V roce 1995 debutovala v San Francisku rolí Ludmily v opeře Ruslan a Ludmila. I na ostatních světových operních scénách se stala známou jako interpretka ruských operních postav, vedle Ludmily např. jako Nataša z Prokofjevovy Vojny a míru.

Brzy velmi úspěšná byla především jako představitelka rolí ve stylu belcanto, a to jako Gilda ve Verdiho stěžejním díle Rigoletto, Mimì (nejprve Musette) v Pucciniho Bohémě a Julie v Gounodově opeře Romeo a Julie.

V roce 2002 debutovala v Metropolitní opeře jako Nataša v opeře Vojna a mír a na newyorské scéně začala pravidelně vystupovat. Významným milníkem její kariéry se stala role Donny Anny v Mozartově opeře Don Giovanni v rámci hudebního Salcburského festivalu 2002, díky níž se stala světově známou. Tutéž roli následující sezónu zpívala na scéně Královské opery v londýnském Covent Garden. V roce 2003 také vytvořila titulní postavu opery Gaetana Donizettiho Lucie z Lammermooru v Los Angeles a Violettu ve Verdiho opeře La traviata. Její album Opera Arias, z roku 2003 se zařadilo k nejprodávanějším nahrávkám klasické hudby.

Po krátké přestávce v důsledku mateřství v roce 2008 se vrátila do operního dění. Velký ohlas získala především její interpretace dramatické hlavní role v Donizettiho opeře Anna Bolena na scéně Vídeňské státní opery. Spolu s ní zde vystoupila její přítelkyně, lotyšská mezzosopranistka Elīna Garanča jako Giovanna Seymourová. Následně byla tato inscenace uvedena také v Metropolitní opeře.

Jako Leonora v opeře Giuseppe Verdiho Il Trovatore, Salcburk 2014

V prosinci 2015 vystupovala v hlavní roli Verdiho opery Johanka z Arku na scéně divadla La Scala v Miláně. Tato opera je hrána poměrně zřídka, ve Scale byla dávána naposledy před 150 lety. Netrebko zde zaznamenala mimořádný úspěch.[13]

V srpnu 2017 se poprvé představila v titulní roli Verdiho opery Aida, a to v rámci Salcburského festivalu. V této souvislosti (avšak nikoliv poprvé) byl zaznamenán posun jejích hlasových schopností směrem k rolím pro dramatický soprán.[pozn. 2]

Přerušení pěvecké dráhy po ruské invazi na Ukrajinu

Netrebko je známá jako přítelkyně a podporovatelka ruského prezidenta Vladimira Putina. Podílela se na kampani za jeho znovuzvolení. V roce 2014 podpořila anexi ukrajinského Krymu. Téhož roku se v okupovaném Doněcku vyfotila s lídrem proruských separatistů a předala mu šek na milion rublů. Své 50. narozeniny oslavila v Kremlu.

Krátce po zahájení ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022 válku odsoudila: „Mám na Ukrajině mnoho přátel a ta bolest a utrpení mi trhají srdce. Chci, aby tato válka skončila a lidé žili v míru.“ Když však newyorská Metropolitní opera Annu Netrebko vyzvala, aby se od Putina distancovala, umělkyně se v tomto smyslu odmítla vyjádřit. Podle deníku The New York Times tak bylo vyloučené, že by se objevila v programu Metropolitní opery během nejbližších sezon. „Těžko si představit okolnosti, za kterých by se do Metropolitní opery mohla kdykoliv vrátit,“ řekl ředitel opery Peter Gelb. V chystané inscenaci Pucciniho opery Turandot ji nahradila ukrajinská sopranistka Ljudmila Monastyrská. Vystoupení ruské umělkyni zrušil i ředitel Bavorské státní opery v Mnichově. Svá další koncertní vystoupení, např. v milánské La Scale, pak do odvolání zrušila sama Netrebko.[1][2]

Ohlas v médiích

V roce 2007 zařadil americký časopis Time Annu Netrebko na třetí místo mezi 100 nejvýraznějšími lidmi z oblasti umění a zábavy. Zdůvodnil to jejím velkým ohlasem v médiích, která neúnavně mapovala její zálibu ve vysoké módě (haute couture), ale především ohromující plností a silou jejího hlasu i hereckými schopnostmi.[15]

S poukazem na nádheru hlasu a dramatickou intenzitu pěveckého výrazu ji Christopher Porterfield v časopise Time přirovnal k Marii Callasové.[15]

Ocenění

Ruský prezident Vladimir Putin předává Anně Netrebko Státní cenu Ruské federace (2004)

Anna Netrebko je nositelkou řady cen a titulů. V roce 2004 jí prezident Vladimir Putin udělil Státní cenu Ruské federace, v roce 2008 obdržela titul lidové umělkyně Ruské federace při příležitosti oslav 225. výročí založení Mariinského divadla.

Diskografie

CD

  • 2003: Opera Arias
  • 2004: Sempre Libera
  • 2005: Violetta – árie a duety z opery La traviata
  • 2005: La traviata. Celá opera (Verdi). Dt. Grammophon.
  • 2006: Das Mozart – album
  • 2006: The Russian – album
  • 2007: Duety – s Rolandem Villazónem
  • 2007: Figarova svatba – celá opera, živá nahrávka z Salcburského festivalu 2006
  • 2007: Opera
  • 2008: Souvenirs – album
  • 2008: Bohéma – celá opera (Puccini), koncertní nahrávka s Rolandem Villazónem, Mnichov 2007
  • 2009: I Capuleti e i Montecchi – celá opera (Bellini), s Elīnou Garanča, live Wiener Konzerthaus 2008
  • 2009: Anna - The best of Anna Netrebko[16]
  • 2010: In the Still of Night – Netrebko, dirigent Daniel Barenboim
  • 2010: Rossini: Stabat Mater – Netrebko, Joyce DiDonato, Brownlee, d'Arcangelo
  • 2013: Verdi: Anna Netrebko, dirigent Gianandrea Noseda, Orchestra Del Teatro Regio Di Torino[17]

DVD

Filmografie

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Anna Netrebko byla oděna v bílých svatebních šatech a na hlavě měla zlatou čelenku posetou diamanty v hodnotě jednoho milionu eur.[11] Po obřadu byli svatebčané odvezeni v 16 bílých kočárech do Lichtenštejnského paláce na Fürstengasse v Rossau v 9. vídeňském okrese (Alsergrund), u kterého se na počest novomanželů konal ohňostroj. Oslava s tancem v Herkulesově sále paláce trvala až do pozdní noci.[12]
  2. ↑ Německý hudební kritik S. Martens vysoce ocenil muzikalitu Anny Netrebko, „luxusní“ střední a vysokou hlasovou polohu i její tzv. piani.[14]

Reference

  1. ↑ a b Nedistancovala se od Putina. Nětrebková zřejmě navždy končí v Metropolitní opeře. Aktualne.cz [online]. 2022-03-04. Dostupné online. 
  2. ↑ a b CHALUPA, Vít. Fotka se separatisty i padesátiny v Kremlu. Ruská operní hvězda odkládá vystoupení. CNN Prima News [online]. 2022-03-01. Dostupné online. 
  3. ↑ Anna Netrebko: Liebe am Arbeitsplatz. www.stern.de. Stern, 2007-12-17. Dostupné online. (německy) 
  4. ↑ JEFFRIES, Stuart. I conquered the critics. www.theguardian.com. The Guardian, 2008-04-26. Dostupné online [cit. 2009-02-09]. 
  5. ↑ FINN, Robin. Breakfast Eggs (15 Ways) by a Soprano. www.nytimes.com. The New York Times, 2011-01-14. Dostupné online [cit. 2012-08-24]. 
  6. ↑ Opera Singer Anna Netrebko and Erwin Schrott Welcome a Son. people.com. People Magazine, 2008-09-05. Dostupné online. 
  7. ↑ Anna Netrebko: Sohn heißt "friedlicher Jakob". www.focus.de. Focus, 2008-09-08. Dostupné online. 
  8. ↑ Netrebko says she has split with Schrott. news.yahoo.com. Yahoo! News, 2013-11-25. Dostupné online [cit. 2019-09-29]. 
  9. ↑ Anna Netrebko und Erwin Schrott haben sich getrennt. www.welt.de. Die Welt, 2013-11-25. Dostupné online [cit. 2019-09-29]. 
  10. ↑ Anna Netrebko und Erwin Schrott offiziell getrennt [Anna Netrebko a Erwin Schrott oficiálně odděleni]. Kurier [online]. 2013-11-25 [cit. 2022-03-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-01-30. (německy) 
  11. ↑ Opera star Anna Netrebko marries in splendor. DW.COM [online]. Deutsche Welle (www.dw.com), 2015-12-29 [cit. 2022-03-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Das Opernglas, č. 2/2016, s. 38 (německy).
  13. ↑ BÜNING, Eleonore: Krieg im Schlafzimmer. Anna Netrebko triumphiert in Giuseppe Verdis „Giovanna d'Arco“ an der Scala. [Válka v ložnici. Anna Netrebko triumfuje v opeře „Johanka z Arku“ od Giuseppe Verdiho na Scale.] Frankfurter Allgemeine Zeitung, 9. prosince 2015, s. 9.
  14. ↑ MARTENS, S.: Salzburger Festspiele – Aida. Das Opernglas, č. 9/2017, s. 15-16 (německy).
  15. ↑ a b PORTERFIELD, Christopher. The 2007 TIME 100 - TIME. Time [online]. 2007-05-03 [cit. 2022-03-13]. Dostupné online. ISSN 0040-781X. (anglicky) 
  16. ↑ www.musikindustrie.de [online]. [cit. 13-12-2013]. Dostupné v archivu pořízeném dne 02-12-2013. 
  17. ↑ Archivovaná kopie. www.deutschegrammophon.com [online]. [cit. 2019-06-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-11-09. 

Externí odkazy

Držitelé Polar Music Prize
1992–1999
2000–2009
2010–2019
2020–dodnes
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Anna_Netrebko&oldid=21222830“