Přeskočit na obsah

Dizzy Gillespie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
John Birks Gillespie
foto: Carl Van Vechten
Základní informace
Jinak zvanýDizzy Gillespie
Narození21. října 1917
Cheraw, Jižní Karolína, USA
Úmrtí6. ledna 1993 (ve věku 75 let)
Englewood, New Jersey, USA
Příčina úmrtírakovina slinivky
Místo pohřbeníFlushing Cemetery
Žánryjazz, bebop
Nástrojetrumpeta
Aktivní roky19351993
VydavateléPablo Records, Verve, atd.
Členem skupinAmerická akademie umění a věd
OceněníNárodní medaile za umění (1989)
Cena Grammy za celoživotní dílo (1989)
komandér Řádu umění a literatury
Hvězda na Hollywoodském chodníku slávy
Vyznamenání Kennedyho centra
… více na Wikidatech
Webwww.dizzygillespie.com
Významný nástroj
Trumpeta, jejíž konec vyčnívá směrem vzhůru
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dizzy Gillespie, vlastním jménem John Birks Gillespie (21. října 1917, Cheraw, Jižní Karolína, USA6. ledna 1993, Englewood, New Jersey) byl americký jazzový trumpetista, kapelník, zpěvák a skladatel. Stál u zrodu bebopu a modern jazzu.

Gillespie byl trumpetový virtuos a nadaný improvizátor stavící na virtuózním stylu Roy Eldridge, ke kterému přidal vrstvy harmonické provázanosti, jež byla do té doby v jazzu neznámá. Svou hrou i jako učitel mladých muzikantů ovlivnil řadu trumpetistů.

Hrál na trubku ohnutou pod úhlem 45 stupňů. Podle jeho autobiografie byla trubka poškozena při nehodě v roce 1953. Gillespie si však pozměněný tón poškozeného nástroje oblíbil.

„Po Armstrongovi a Eldridgeovi je Gillespie představitelem dalšího stadia jazzové hry na trubku. Techniku střemhlavých šestnáctinových až dvaatřicetinových běhů spojil s rytmickou vynalézavostí a variabilitou ve frázování i s harmonickou bohatostí, odpovídající bopovému jazyku.“ [1]

Narodil se manželům Jamesi a Lottii Gillespie jako nejmladší z devíti dětí. Otec, který byl zedníkem, vedl místní amatérskou kapelu a děti měly přístup k většině hudebních nástrojů. Ve čtyřech letech začal John hrát na klavír, ve dvanácti letech na trombon a trubku. Když mu bylo deset let, otec zemřel. V roce 1933 získal John stipendium ke studiu hudby na afroamerické odborné škole Laurinburg Institute v Severní Karolíně, ale krátce před absolutoriem se rodina přestěhovala do Filadlfie (1935). Zde již byl schopen hrát v profesionálním orchestru Franka Fairfaxe po boku swingového trumpetisty Charlieho Shaverse. Tehdy mu kvůli jeho šaškování dal někdo přezdívku Dizzy, která mu zůstala. V roce 1937 odešel do New Yorku a nastoupil v orchestru Teddyho Hilla; v podstatě vystřídal svůj idol, Roye Eldridge. Když v roce 1939 odešel do big bandu Caba Callowaye, byl již renomovaným swingovým trumpetistou, ovšem s pověstí vtipálka, recesisty a muzikanta, který neustále zkouší nějaké hudební blázniviny.[2][3]

„Mezi návštěvníky schůzek u Mintonů byl Thelonious Monk, zachmuřený, vědecky se tvářící jedenadvacetiletý černoch s bopovým vousem, který hrál na piano, jako kdyby šlo o bohoslužbu, jako kdyby klávesnice byla oltář a on ministrant. »Líbil se nám Ravel, Stravinskij, Debussy, Prokofjev, Schönberg,« říká, [Gillespie] »a možná, že na nás trochu zapůsobili.« … nějaký čas tam [u Mintonů] hrál také trumpetista Joe Guy a bubeník Kenny Clarke. Ale snad největší vliv měl Yardbird Parker, který o Schönbergovi nikdy neslyšel a tvrdí, že většinu toho, co si myslí o bepopu, si vykoumal na saxofonu doma v matčině kůlně v Kansas City.“ [4]

V srpnu 1937 potkal tanečnici Lorraine Willisovou (*6. ledna 1920), která právě byla na turné s Apollo Theater, a 9. května 1940 se vzali. Manželství ukončila až Dizzyho smrt; Lorraine Willis Gillespie zemřela 13. ledna 2004. Gillespiho dcera Jeanie Bryson (*10. března 1958) je jazzovou zpěvačkou; jejím manželem byl jazzový kytarista Coleman Mellett (1974–2009).

V roce 1979 vyšla Dizzyho autobiografie To BE, or not … to BOP: memoirs.

Vybraná diskografie

[editovat | editovat zdroj]
  1. DORŮŽKA, Lubomír. Panoráma jazzu. Praha: Mladá fronta, 1990, s. 147. ISBN 80-204-0092-3.
  2. DORŮŽKA, Lubomír. Panoráma jazzu. Praha: Mladá fronta, 1990, s. 145–146. ISBN 80-204-0092-3.
  3. FEINSTEIN, Stephen. Incredible African-American Jazz Musicians. Berkeley Heights, NJ: Enslow, ©2013, s. 46–49. ISBN 9781598451375.
  4. DORŮŽKA, Lubomír, ed. Tvář jazzu: paměti, dokumenty, vzpomínky. Překlady Josef Škvorecký a L. Dorůžka. 1. vyd. Praha: Státní hudební vyd., 1964, s. 178.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • DORŮŽKA, Lubomír, ed. Tvář jazzu: paměti, dokumenty, vzpomínky. Překlady Josef Škvorecký a Lubomír Dorůžka. 1. vyd. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1964. 321, [2] s., [32] s. obr. příl. Obrazovou část sest. Zbyněk Mácha.
  • DORŮŽKA, Lubomír. Panoráma jazzu. 1. vyd. Ilustrace Jiří Šlitr. Praha: Mladá fronta, 1990. 350 s. Máj, sv. 539. ISBN 80-204-0092-3.
  • FEINSTEIN, Stephen. Incredible African-American Jazz Musicians. Berkeley Heights, NJ: Enslow, ©2013. 112 s. Edice Collective biographies of famous African Americans. ISBN 9781598451375.
  • GILLESPIE, John B. a Wilmot A. FRASER. To BE, or not ... to BOP: memoirs. Garden City, N. Y.: Doubleday, 1979. ISBN 0385120524.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]