Druhá bitva u Mazurských jezer
| Druhá bitva u Mazurských jezer | |||
|---|---|---|---|
 Mapa východní fronty během bitvy | |||
| Trvání | 7. – 22. února 1915 | ||
| Místo | okolí Mazurských jezer, Augustovský prales Východní Prusko | ||
| Souřadnice | 53°53′23″ s. š., 23°20′40″ v. d. | ||
| Výsledek | německé vítězství | ||
| Strany | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Druhá bitva u Mazurských jezer, známá též jako Zimní bitva u Mazurských jezer (německy Winterschlacht in Masuren), byla střetnutím německé a ruské armády, které se na východní frontě první světové války odehrálo od 7. do 22. února 1915. V bitvě u Mazurských jezer ve Východním Prusku došlo po prvním vítězství ke druhému úspěchu německých sil pod velením generálů Paula von Hindenburga a Ericha Ludendorffa.
Bitva
Po porážce ruských sil v první bitvě u Mazurských jezer a po obsazení Lodže naplánovali velitelé Ústředních mocností na východní frontě na počátku roku 1915 nové útoky. Rakousko-uherský nápor v prostoru Karpat, který měl za cíl vysvobodit obleženou pevnost Přemyšl, měly podpořit německé jednotky klamným výpadem ve směru na řeku Vislu a především novou ofenzívou v prostoru Mazurských jezer.[1]
Zimní bitvu u Mazurských jezer zahájily jednotky německé 8. armády vedené generálem Otto von Belowem, které 7. února ve sněhové vánici, zaútočily na nepřipravené ruské levé křídlo u Lötzenu a Johannisburgu. Zaskočení Rusové rychle ustupovali, načež útok podpořila i 10. německá armáda pod velením Hermanna von Eichhorna, která ve směru od Gumbinnenu napadla rovněž ruské pravé křídlo. Ruské pozice se pod tímto náporem začaly hroutit a část otřesené 10. armády prchala z Východního Pruska ke Kovnu a Grodnu. Z hrozícího obklíčení tří ruských armádních sborů se dvěma podařilo uniknout jen díky vytrvalému odporu třetího sboru, který německému útoku odolával v prostoru Augustovského pralesa. Obklíčení Rusové se zde statečně bránili do 21. února, avšak jejich ztráty dosáhli 50 000 padlých a raněných mužů, kteří nakonec museli kapitulovat. Přes tyto výrazné úspěchy se Němcům nepodařilo výrazněji postoupit na ruské území, neboť se v závěru bitvy museli soustředit na odražení protiútoku 12. ruské armády pod velením generála Pavla Adamoviče von Plehve.[2]
Důsledky bitvy
Ruské ztráty v druhé bitvy u Mazurských jezer se vyšplhaly na 200 000 mužů, z nichž přibližně 90 000 padlo do německého zajetí. Německá armáda však raději z části dobytého území ustoupila a v březnu se musela bránit vytrvalým ruským protiútokům. Rakouské neúspěchy v bitvě v Karpatech přinutili německé velení dále posílit ohroženou východní frontu a ve snaze vyřadit Rusko z války naplánovat i novou jarní ofenzívu.[2]
Odkazy
Reference
- ↑ WESTWELL, Ian. I. světová válka : vyčerpávající popis průběhu I. světové války, doplněný analýzami rozhodujících střetnutí a přelomových bitev. Praha: Fortuna Libri, 2009. 256 s. ISBN 978-80-7321-505-7. S. 82. [Dále jen: Westwell (2009)].
- ↑ a b Westwell (2009). Str. 82 – 83.
Literatura
- HINDENBURG, Paul von. Velká válka : paměti polního maršála Paula von Hindenburg. Příprava vydání Charles Messenger. Praha: Grada, 2014. 208 s. ISBN 978-80-247-5206-8.
- WESTWELL, Ian. I. světová válka : vyčerpávající popis průběhu I. světové války, doplněný analýzami rozhodujících střetnutí a přelomových bitev. Praha: Fortuna Libri, 2009. 256 s. ISBN 978-80-7321-505-7.
- WILLMOTT, H. P. První světová válka. Praha: Euromedia Group - Knižní klub, 2005. 319 s. ISBN 80-242-1228-5.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Druhá bitva u Mazurských jezer na Wikimedia Commons
