Přeskočit na obsah

Nord Stream

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Nord Stream (označovaný též rusky Северный поток – Severnyj potok a německy Ostsee-Pipeline, česky se někdy nazývá Severní proud) je soustava podmořských plynovodů, kterou je po dně Baltského moře přiváděn zemní plyn z Ruska do Německa. Sestává ze dvou plynovodů – Nord Stream 1 (označovaný též prostě Nord Stream, dříve anglicky North European Gas Pipeline, NEGP) a Nord Stream 2 – z nichž každý má po dvou trubkách. Nord Stream 1 na ruské straně začíná ve Vyborgu nedaleko hranic s Finskem, Nord Stream 2 vede z osady Usť-Luga u estonských hranic. Z moře oba plynovody vycházejí v německém letovisku Lubmin na západním okraji Pomořanského zálivu.

Motivací pro výstavbu plynovodů bylo umožnění dodávek zemního plynu bez tranzitních rizik (dříve vybudované pozemní plynovody prochází územím třetích zemí). Nord Stream 1 byl spuštěn v roce 2011, zprovoznění postaveného Nord Stream 2 bylo v roce 2022 odloženo v souvislosti s vrcholící rusko-ukrajinskou krizí. Již předtím byl Nord Stream terčem kritiky zejména ze strany Spojených států a Ukrajiny, ale též zemí střední a východní Evropy, z důvodu obav o energetickou bezpečnost a ohrožení politické stability v Evropě posilováním ruského vlivu.

Název plynovodu je inspirován anglickými názvy jiných významných podmořských plynovodů, jako jsou Blue Stream pod Černým mořem a Greenstream pod mořem Středozemním. Německé slovo nord (česky severní) v názvu pochází z původního německého názvu projektu Nordeuropäische Gaspipeline (NEGP).[1][2]

Nord Stream 1

Trasa plynovodu Nord Stream 1
Prokázané rezervy zásob zemního plynu na základě The World Factbook (2014). Rusko má největší zásoby plynu na světě.
Část potrubí plynovodu Nord Stream k vidění v Kotce ve Finsku
Castoro Sei, speciální loď pro pokládání potrubí na mořské dno při práci jihovýchodně od švédského ostrova Gotland koncem března 2011

Vlastníkem a provozovatelem plynovodu je Nord Stream AG, která sídlí ve Švýcarsku.

Historie

Původní projekt plynovodu pochází z roku 1997, kdy Gazprom a finská společnost Neste (později Fortum) založily společně společnost North Transgas, která později začala spolupracovat s německou plynárenskou společností Ruhrgas (později EON). Průzkum trasy a studie proveditelnosti byla provedena v roce 1998. Dne 8. září 2005 Gazprom, německý chemický koncern BASF a EON podepsaly základní dohodu o vybudování tohoto plynovodu. Za financování úvěru ve výši jedné miliardy euro, nabídnutého Gazpromu bankami Deutsche Bank a KfW, se zaručila německá vláda Gerharda Schrödera. Krátce poté, co nastoupila vláda Angely Merkelové, se stal Schröder předsedou dozorčí rady německo-ruského konsorcia pro výstavbu plynovodu, v němž Gazprom má podíl 51 %.

Po plynové krizi v roce 2009 se zvýšily i politické nátlaky, a jak Rusko, tak Německo začaly využívat naplno politický tlak s cílem realizovat stavbu plynovodu Nord Stream. Podle analytiků je z německého pohledu důležité, že podmořská přeprava plynu z Ruska posiluje energetickou bezpečnost Německa i jiných zemí jako jsou Česko a Rakousko.[3]

9. dubna 2010 Rusko oficiálně zahájilo výstavbu plynovodu Nord Stream. Slavnostního ceremoniálu se zúčastnili ruský prezident Dmitrij Medveděv a německá kancléřka Angela Merkelová.[4]

Plynovod Nord Stream byl do roku 2012 plně zprovozněn. První linka byla pomocí speciálních lodí položena do května 2011 a otevřena kancléřkou Merkelovou a tehdejším ruským prezidentem Medveděvem 8. listopadu 2011.[5] Slavnostního ceremoniálu se zúčastnili také člen Evropské komise Günther Oettinger (komisař pro energetické otázky), premiéři Francie a Nizozemska, François Fillon a Mark Rutte a předseda představenstva Gazpromu Alexej Miller. Zprovoznění druhé linky, postavené v letech 2011–2012, se uskutečnilo 8. října 2012. Svou celkovou délkou 1224 km se Nord Stream 1 stal nejdelším podmořským plynovodem světa.[6] V plánu je dále dobudování druhého dvojitého potrubí pro zdvojnásobení stávající kapacity.[7] Také plynovody OPAL a NEL byly již dostavěny.

Problémy a kontroverze

Slavnostní otevření plynovodu Nord Stream 8. listopadu 2011. Zleva François Fillon, Angela Merkelová, Mark Rutte, Dmitrij Medveděv, Alexej Miller, Günther Oettinger a další osobnosti.

Proti výstavbě plynovodu měly kromě Ukrajiny námitky také země v Pobaltí a Polsko, které Nord Stream 1 obchází, a proto se obávaly, že by mohly zůstat odříznuty od zdrojů plynu. Navíc přicházejí o zisk z tranzitních poplatků. Námitky těchto zemí ale nebyly vyslyšeny, protože souhlas těchto zemí nebyl zapotřebí. Plynovod vede po mořském dnu na výsostných územích Ruska, Finska, Švédska, Dánska a Německa. Nord Stream 1 byl také kritizován kvůli ekologickým dopadům, mj. na mořské dno. Odpůrci z řad ekologů tvrdili, že projekt porušuje zavedené ekologické normy, což je podle nich v rozporu s evropskou legislativou. Dalším důvodem kritiky bylo to, že Evropa je příliš závislá na Rusku a na jeho ochotě dodávat plyn do Evropy. Často se mluvilo o tom, zda Rusko nevyužívá plyn jako politickou zbraň.

Evropská unie požadovala, aby Rusko získalo kompletní souhlas všech zúčastněných zemí ještě před započetím stavby.[8] Nord Stream 1 také konkuroval projektu Nabucco, který se nakonec neuskutečnil. Polští politici žádali, aby se raději postavil nový plynovod Jamal II, který by vedl přes Bělorusko a Polsko, a tak by obcházel Ukrajinu.[9]

S projektem nakonec souhlasily všechny zúčastněné státy: Dánsko (22. října 2009), Finsko (5. listopadu 2009) a Švédsko (5. listopadu 2009).[10] Rusko (18. prosince 2009) a Německo (21. prosince 2009) poté daly svůj definitivní souhlas.[11] Některé protesty ekologů byly vyslyšeny, takže Finsko odminovalo své pobřeží, aby se plynovod mohl stavět.[12]

První část plynovodu Nord Stream má kapacitu 55 miliard krychlových metrů za rok. Na Nord Stream 1 navazují v Německu plynovod OPAL, vedoucí do Česka, a plynovod NEL. Oba tyto plynovody by neměly bez projektu Nord Stream 1 smysl.[13]

Nord Stream 2

Hlavní stávající a plánované plynovody dodávající ruský plyn do Střední Evropy. Německo z Ruska dováží 50% až 75% zemního plynu.[14]

Druhý plynovod s názvem Nord Stream 2 se začal realizovat roku 2015 kvůli rostoucí spotřebě zemního plynu v Německu a očekávaným výpadkům produkce v Nizozemsku.

Historie

Dne 18. června 2015 podepsali zástupci rakouské společnosti OMV a ruského Gazpromu memorandum, podle kterého se Rakušané podílejí na výstavbě dvou dalších potrubí pod Baltickým mořem, tzv. projektu Nord Stream 2.[15] Rozšíření plynovodu kopíruje již existující trasu plynovodu Nord Stream 1, odbočuje však do moře nedaleko pobřeží u ruského města Usť-Luga.

Na okraji hospodářské konference v Petrohradě bylo také oznámeno, že k uskupení firem, které se měly na této stavbě podílet, se připojily německá společnost EON a nizozemsko-britská společnost Shell. První z dvou potrubí mělo být postaveno a uvedeno do provozu do roku 2019. Téměř ve stejnou dobu bylo stavěno také druhé (celkově čtvrté) potrubí. Náklady projektu Nord Stream 2 velmi pravděpodobně přesáhnou náklady na jeho první fázi, které činily 7,4 miliardy eur.[16] Obě nová potrubí mají přepravovat dalších 55 miliard m³ zemního plynu ročně do Evropské unie (EU). Existovaly domněnky, že od roku 2020 nemá být již žádný plyn z Ruska, určený pro Západní Evropu, přepravován přes dosavadní tranzitní Ukrajinu.[17] Tyto eventuální následky výstavby plynovodu Nord Stream 2 byly předmětem intenzívních vyjednávání ze strany Evropské unie, především však mezi německou vládou a vládou Ruské federace o smluvním zabezpečení tranzitu plynu přes Ukrajinu. Jednání byla komplikovaná také proto, že platnost dosavadní smlouvy o dodávkách plynu ruskou společností Gazprom ukrajinské společnosti Naftogaz vypršela koncem roku 2019. Nakonec byla tato vyjednávání úspěšná a Ukrajině byl Ruskem smluvně zajištěn tranzit plynu do EU do roku 2024. V roce 2019 bylo přes Ukrajinu do EU dodáno 90 miliard m³ ruského plynu, což zajistilo Ukrajině ročně cca 3 miliardy eur tranzitních poplatků. Ukrajinské plynovody jsou však odborníky považovány za zastaralé.

Odhaduje se, že ruský plyn by byl díky potrubí Nord Stream 2 pro Německo levnější než od jiných dodavatelů. Gergely Molnar, analytik společnosti Wood Mackenzie v Londýně podle citace agentury Bloomberg odhadl, že přeprava Nord Streamem je pro Německo dokonce o 40 procent levnější než přes Ukrajinu.[3] Jedním z argumentů pro podmořský plynovod z Ruska je také předpoklad, že lze očekávat pokles těžby plynu v Norsku a Nizozemsku. V době „velké energetické změny“ – tzv. Energiewende – a boje proti znečišťování ovzduší je zemní plyn pro Německo důležitý jako palivo pro moderní elektrárny.[3]

Sankce proti projektu

V roce 2017 odsouhlasil Kongres Spojených států amerických zavedení sankcí proti Rusku, které postihovaly i evropské firmy spolupracující na zdvojení plynovodu Nord Stream. Tyto americké sankce kritizovali německá kancléřka Angela Merkelová a tehdejší předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, kteří se obávali jejich negativního vlivu na energetické zásobování Evropské unie.[18][19]

Začátkem roku 2019 bylo v orgánech Evropské unie dohodnuto řešení, které mělo urovnat spory o plynovod Nord Stream 2 v rámci EU a umožnit tento plynovod dostavět. Těmito opatřeními byl do určité míry omezen vliv ruského plynařského koncernu Gazprom na provoz plynovodu a naopak posílen vliv německé vlády a institucí EU. Stavba těchto dvou rour měla být původně dokončena do konce roku 2019.[20] Určité zdržení stavby vzniklo zprvu kvůli stanovisku dánské vlády, která nesouhlasila s trasou plynovodu v blízkosti ostrova Bornholm, avšak koncem října 2019 po změně této trasy dala potřebné povolení.

V listopadu 2019 byla velká část potřebných prací, zvláště pokládání potrubí na mořské dno pomocí speciálních lodí (patřících nizozemským podnikatelům), už dokončena. Všechny státy, které leží na březích Baltického moře, daly potřebná zásadní povolení. Jako poslední to bylo Dánsko, které souhlasilo s tímto projektem v říjnu 2019. S ohledem na jisté aspekty ochrany přírody požadovalo Dánsko určitou změnu trasy (její prodloužení), což znamenalo další zdržení a prodražení stavby plynovodu.[21] Nizozemská společnost Allseas pak krátkou dobu, pouze do prosince 2019, pokládala potrubí do hloubky 30 m a více pomocí speciálních lodí Pioneering Spirit a Solitaire. K dokončení plynovodu chybělo k tomuto datu jen asi 130 až 150 km rour, podle jiných údajů maximálně 160 km (tedy pouze 65 až 80 km trasy). V prosinci 2019 však pohrozily Spojené státy nizozemské společnosti Allseas silnými sankcemi, načež se její majitelé rozhodli obě lodě ze stavby odvolat.[22]

Na jaře 2020 vyplula relativně malá ruská speciální loď Akademik Čerskij z přístavu Nachodka u Japonského moře. Začátkem května 2020 se dostala do území Baltského moře severovýchodně od německého ostrova Rügen, kde musela zakotvit. Poté připlula také druhá ruská loď Fortuna určená k pokládání potrubí v mělkých vodách, která zakotvila v Rostocku. Účelem případného nasazení obou lodí je dokončit zbývající část plynovodu od území jižně od dánského ostrova Bornholm do přístavního města Lubmin ve spolkové zemi Meklenbursko-Přední Pomořansko,[23] práce však ani v prosinci 2020 nemohly kvůli americkým sankcím pokračovat.

Projekt Nord Stream 2 měl být podle změněného očekávání z roku 2019 dokončen v druhé polovině roku 2020.[21] Kvůli rozsáhlým sankcím ze strany Spojených států to však nebylo možné. V lednu 2020 se vycházelo ze zpoždění až o jeden rok.[24] V srpnu 2020 se Evropská komise ohradila proti sankcím USA a vzniklo očekávání, že by potrubím Nord Stream 2 mohl být již začátkem roku 2021 přepravován zemní plyn z Ruska.[25][26] K 6. prosinci 2020 bylo však potrubí položeno na mořské dno jen na 94 % celé trasy.[27] Ruské ministerstvo zahraničí protestovalo toho dne proti trvajícím snahám USA projekt Nord Stream 2 zcela zastavit.[27] Ačkoliv německá spolková vláda tento projekt nadále podporovala a Rusko mĕlo v úmyslu pokračovat v pokládání potrubí pomocí vlastních lodí, byl termín dokončení projektu a tím jeho uvedení do provozu stále velmi nejistý.[27] V prosinci 2020 bylo oznámeno, že ruská loď Akademik Čerskij zahájila práce na dokončení potrubí Nord Stream 2.[28]

Certifikaci projektu Nord Stream 2 měla provést norská společnost Det Norske Veritas (DNV GL), která od roku 2012 pravidelně prověřuje i starší plynovod Nord Stream. Prověrky mĕly za cíl minimalizovat rizika projektu z hlediska bezpečnosti pro lidi a životní prostředí. Kvůli trvajícím americkým sankcím společnost prohlásila v listopadu 2020, že nemůže testovat ani ověřovat zařízení na plavidlech používaných ke stavbě plynovodu. Vzhledem k situaci, která trvala na počátku roku 2021, nebyla DNV GL schopna po dokončení výstavby potrubí vydat certifikát.[29] Německá spolková země Meklenbursko-Přední Pomořansko, která má zájem na dokončení plynovodu Nord Stream 2, se poté rozhodla působit proti americkým sankcím a také přesvědčovat veřejné mínění prostřednictvím ekologické nadace, kterou zřídila spolu s Nord Stream AG.

Podle odhadů měl být Nord Stream 2 dokončen v první polovině roku 2021. Jednu ze dvou linek podmořského potrubí bylo možno připojit k zařízením na souši koncem června 2021.[30] Avšak teprve po v zásadě úspěšném jednání německé kancléřky Angely Merkelové s prezidentem Spojených států Joem Bidenem v červenci 2021 ve Washingtonu byly (jak se zdá jen předběžně) odstraněny politické překážky dokončení tohoto projektu. Tehdy bylo dohodnuto, že USA tomu již nebudou aktivně bránit. Německo a Rusko měly splnit určité podmínky, které mají umožnit Ukrajině, aby Nord Stream 2 rovněž akceptovala.[31] Patřilo k tomu smluvní ujištění, že Rusko bude Ukrajině platit zhruba 2-3 miliardy dolarů jako roční poplatek za průtok plynu do EU přes její území do určité míry nezávisle na jeho objemu. To se již v zásadě stalo, koncem roku však ohledně Ukrajiny vznikla nová mezinárodní krize a plynovod Nord Stream 2 nadále není v provozu. Pozorovatelé mají za to, že by jeho uvedení do provozu mohlo vést ke snížení cen zemního plynu na trzích zemí Evropské unie.[32]

Dne 10. září 2021 firma Gazprom oznámila, že výstavba plynovodu Nord Stream 2 byla dokončena.[33] Zahájení komerčních dodávek plynu však ještě blokovalo chybějící rozhodnutí německého regulátora.[34] Dne 22. února 2022 oznámil německý kancléř Olaf Scholz odložení schvalovacího procesu plynovodu Nord Stream 2, vzhledem ke změněné bezpečnostní situaci po vstupu ruských vojsk na území východní Ukrajiny.[35]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Erste offizielle Sitzung des Aktionärsausschusses [online]. Nord Stream AG, 30. März 2006 [cit. 2022-03-08]. Dostupné online. 
  2. ↑ NDR. Ostsee-Pipeline Nord Stream: Als Russland den Gashahn aufdrehte. www.ndr.de [online]. [cit. 2022-03-08]. Dostupné online. (německy) 
  3. ↑ a b c ŽIŽKA, Jan: Bitva o plynovod Nord Stream 2: Němci, Rakušané a Češi na jedné lodi. O energetice, [1], 24. července 2017.
  4. ↑ Rusko zahájilo výstavbu plynovodu Nord Stream, který obejde Ukrajinu, [2]
  5. ↑ Controversial Project Launched Merkel and Medvedev Open Baltic Gas Pipeline. Der Spiegel International, [3], 8. listopadu 2011 (anglicky).
  6. ↑ Nord Stream Passes Ships and Bombs. The Moscow Times, [4], 5. května 2011 (anglicky).
  7. ↑ Ruské plynové vítězství. Merkelová otevřela plynovod Nord Stream. Hospodářské noviny, [5], 8. listopadu 2011.
  8. ↑ Nord Stream: Putin zve po tvrdém vyjednávání Evropu k spoluúčasti, [6]
  9. ↑ Jamal nebo Nordstream? Německo a Polsko bojují o cestu ruského plynu. [7]
  10. ↑ [8]
  11. ↑ [9]
  12. ↑ [10][nedostupný zdroj]
  13. ↑ [11]
  14. ↑ Trump: How much of Germany's gas comes from Russia?. BBC News. 11. července 2018. Dostupné online. 
  15. ↑ Gazprom se dohodl na rozšíření plynovodu Nord Stream. oEnergetice.cz, [12]
  16. ↑ Russen planen zweite Gaspipeline durch die Ostsee (Rusové plánují druhý plynovod přes Baltické moře), Frankfurter Allgemeine Zeitung, 19. června 2015, s. 20 (německy).
  17. ↑ Trotz Wirtschaftsembargo: Russen und Europäer bauen Ostseepipeline aus (Přes hospodářské embargo: Rusové a Evropané budují dále plynovod pod Baltickým mořem), Frankfurter Allgemeine Zeitung, http://www.faz.net/aktuell/wirtschaft/energiepolitik/trotz-wirtschaftsembargo-russen-und-europaeer-bauen-ostseepipeline-aus-13654463.html, 18. června 2015 (německy).
  18. ↑ Americké sankce vůči Rusku mohou poškodit Evropu, obává se Merkelová. Idnes.cz, [13], 16. června 2017.
  19. ↑ Protiruské sankce škodí EU, zaveďme opatření proti USA, žádá německá ministryně. Lidovky.cz, [14], 31. července 2017.
  20. ↑ Zeitplan auf der Betreiberseite, [15] Archivováno 21. 7. 2017 na Wayback Machine., staženo 9. května 2017 (německy).
  21. ↑ a b WETZEL, Daniel: Russland zieht bei Nord Stream 2 den Kürzeren. Die Welt, [16], 31. října 2019 (německy).
  22. ↑ Wer baut Nord Stream 2 weiter? Russland.capital, [17] 23. prosince 2019, (německy).
  23. ↑ NDR. Nord Stream 2: Russisches Spezialschiff erreicht Rügen. www.ndr.de [online]. 2020-05-27. Dostupné online. (německy) 
  24. ↑ Termín dokončení plynovodu Nord Stream 2 je kvůli sankcím nejistý. Hovoří se až o ročním zpoždění. oEnergetice.cz [online]. 2020-01-02. Dostupné online. 
  25. ↑ EU se ohradila proti sankcím USA za Nord Stream 2. Euroskop.cz [online]. 2020-08-18. Dostupné online. 
  26. ↑ Gazprom still eyeing Nord Stream 2 completion by end-2020/start-2021. S&P Global Platts [online]. 2020-06-22. Dostupné online. 
  27. ↑ a b c Russland verschärft Ton im Pipeline-Streit (Rusko zostřuje tón ve sporu o plynovod). T-online.de, [18], 6. prosince 2020 (německy).
  28. ↑ Bau von Gaspipeline Nord Stream 2 geht wieder los. derStandard.at [online]. 2020-12-09. Dostupné online. 
  29. ↑ HORÁK, David: Kreml se svým plynovodem opět narazil. Norové odmítli certifikovat Nord Stream 2. Forum 24, [19], 3. ledna 2021
  30. ↑ Nord Stream 2 Set to Finish Bulk of Work on One Line in June. Bloomberg.com [online]. 2021-01-14. Dostupné online. 
  31. ↑ RUF, Renzo: Einigung im Streit um die Gaspipeline Nord Stream 2. Die Regierung von Präsident Joe Biden lässt ihre Fundamentalopposition fallen. (Dohoda ve sporu o plynovod Nord Stream 2. Vláda prezidenta Joea Bidena nechává svoji zásadní opozici padnout.) Neue Zürcher Zeitung, [20], 21. července 2021 (německy).
  32. ↑ Ceny plynu sníží otevření plynovodu z Ruska. Dostupné online, 5. listopadu 2021.
  33. ↑ Plynovod Nord Stream 2 je hotov, oznámil Gazprom. ČT24 [online]. [cit. 2021-09-10]. Dostupné online. 
  34. ↑ Plynovod Nord Stream 2 je hotov, oznámil Gazprom. ČT24 [online]. Česká televize, 2021-09-10 [cit. 2021-09-10]. Dostupné online. 
  35. ↑ WEISE, Zia. Germany shelves Nord Stream 2 pipeline. Politico.eu [online]. 2022-02-22 [cit. 2022-02-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Nord_Stream&oldid=21013439“