Sudička
Sudička je slovanský démon osudu, nejčastěji vystupující ve trojici, který určuje osud novorozence. Sudičky jsou známy především v západoslovanské a jihoslovanské kultuře, ve východoslovanské oblasti jejich místo zpravidla zaujímají Rožanice. Podobají se jim řecké Moiry, římské Parky a severské Norny.
Kromě Sudiček, případně Rožanic, mohly osud dítěti určovat víly, polské boginje, pomořanští kraśniacy, severoruští udělъnici či huculští sudci.[1] Slovanská lidová kultura další démony osudu, například zosobnění dobrého a zlého osudu.
Pojmenování
V různých slovanských jazycích je jejich pojmenování zpravidla odvozeno od osudu, příkladem jsou české Sudice, srbské a chorvatské Sudjenice nebo bulharské Sudženici. Další pojmenování jsou jako u východoslovanských Rožanic odvozena od rození či rodu, jedná se o polské Rodzanice, slovinské Rojenice a chorvatské Rodjenice. V bulharštině se také používá jméno narъčnici odvozené z narok „úděl“ nebo orisnici, urisnici či uresnici odvozené z řečtiny. Ve Slovinsku jsou pod vlivem němčiny nazývány bílé ženy (weisse Frauen), želkinje či želik žene (selige Weiber „požehnané ženy“) nebo aidovske deklice (heidnische Weiberl „pohanské ženy“).[2]
Česká lidová kultura
V českém prostředí jsou známy Sudičky, Sudice, Rodičky či Věštice a víra v ně je doložena již z 15. století. Mají zpravidla podobu bílých éterických panen či přívětivých babiček, jsou oděny v dlouhý šat a zahaleny plachetkou. Když určují osudu dítěte mají rukou svíce, které když vyřknou svůj výrok zhasnou. Člověk je může vidět jen zřídka a v případě že se tak přesto stane ochrne hrůzou.[3]
Zjevují se tradičně o půlnoci po narození dítěte a na rodičku sesílají hluboký spánek. V některých podáních nevstupují do světnice, ale zůstávají za okny nebo sedí na střeše a věští mu osud z hvězd. Jejich výroky se týkaly předevších třech okruhů života novorozence: věku kterého se dožije, chudoby či bohatství a způsobu smrti. Z tohoto důvodu byla třetí Sudička často ztotožňována se Smrtí. Typická byla také představa že Sudičky život člověka předou jako nit, jejíž délka určovala kolika let se dožije, a nejstarší z nich ji přestřihává. Aby byl dítěti zajištěn příznivý osudem tak se těmto bytostem obětovalo. Naopak nedodržení zvyků mohlo vést k tomu že Sudičky novorozence podvrhly.[4]
Odrazy v kultuře
- Sudičky se vyskytují v pohádce O Šípkové Růžence.
- Jaroslav Vrchlický napsal sbírku básní Kniha sudiček (1895) s částmi I. Klotho, II. Lachesis, III. Atropos
- Předeme, předeme zlatou nitku, československá filmová pohádka Vlasty Janečkové z roku 1981
- Sudičky jsou zmíněny v písni Píseň pro malou Lenku písničkáře Jaromíra Nohavici.
Související články
Reference
- ↑ VÁŇA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-187-6. S. 127.
- ↑ MÁCHAL, Jan. Bájesloví slovanské. Olomouc: Votobia, 1995. ISBN 80-85619-19-9. S. 70.
- ↑ NAVRÁTILOVÁ, Alexandra. Narození a smrt v české lidové kultuře. Praha: Vyšehrad, 2004. ISBN 80-7021-397-3. S. 52.
- ↑ NAVRÁTILOVÁ, Alexandra. Narození a smrt v české lidové kultuře. Praha: Vyšehrad, 2004. ISBN 80-7021-397-3. S. 53.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sudička na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo sudička ve Wikislovníku
