Tupolev Tu-128

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tu-28 / Tu-128
Určení stíhací letoun
Výrobce Tupolev
První let 18. března 1961
Zařazeno 1965
Vyřazeno 1992
Uživatel SSSR
Výroba 19631970
Vyrobeno kusů 188

Tupolev Tu-128 (kód NATO "Fiddler") byl sovětský stíhací letoun z 60. let 20. století, který zůstal dodnes nejtěžším stíhacím letounem na světě.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Letoun vznikl jako reakce na nebezpečí, které hrozilo SSSR od amerického bombardovacího letectva operujícího ze severního a dálněvýchodního směru. V roce 1958 byl zadán požadavek na těžký stíhací letoun, který má dostatečně dlouhý dolet a který je schopen nést výkonný radiolokátor a rakety, které měly americké bombardéry sestřelit. Konstrukčně typ vychází z do služby nepřijatých experimentálních nadzvukových bombardérů Tupolev Tu-98. První prototyp poprvé vzlétl 18. března 1961 (posádka M. V. Kozlov a K. I. Malchasjan) a o šest dní později překonal rychlost zvuku výkonem 1,06 M. Dva stroje byly poprvé předvedeny veřejnosti v červnu 1961 na leteckém dnu v Tušinu.

V tomtéž roce začala sériová výroba, i když zkoušky nebyly řádně ukončeny. Ty začaly probíhat až v březnu roku následujícího. Letoun byl oficiálně zařazen do výzbroje 8. července 1965, přičemž u protivzdušné obrany byl označován jako Tu-28. Vzhledem k tomu, že měl bojovat především proti americkým strategickým bombardérům, byl dislokován především na dálném východě a v severských částech SSSR. Ve službě tento letoun nahrazoval především starší typy Jakovlev Jak-25 a MiG-19.

Celkem bylo v letech 19621971 vyrobeno 188 kusů a letoun neprovozoval žádný zahraniční uživatel. V sedmdesátých letech docházelo k postupné modernizaci již vyrobených letounů, kdy byl namísto původního radiolokátoru RP-S „Smršť“ instalován modernější radiolokátor verze RP-SM „Smršť-M“, nové bloky pro spojení s pozemními naváděcími stanicemi, zesílené závěsníky pro rakety a nová moderní radiostanice R-846. Pro modernizované Tu-128M byly vyvinuty vylepšené řízené střely R-4RM a R-4TM s větším dosahem. První kus modernizovaného Tu-128M vzlétl 15. října 1970 a modernizace postupně probíhaly až do roku 1979. V polovině 80. let začaly tento typ nahrazovat stroje typu MiG-31. Počátkem 90. let tvořilo několik desítek kusů zálohu sil protivzdušné obrany. Ze služby byl typ vyřazen v roce 1992.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Tu-128 v muzeu v Moninu v Rusku

Letoun měl velké šípové křídlo s tenkým profilem a negativním vzepětím. Ocasní plocha byla jednoduchá. Podvozek byl příďový, přičemž na každé z hlavních podvozkových nohou, které byly umístěny v křídelních gongolách, byla čtyři kola. Letoun poháněla dvojice motorů Ljulka AL-7F-2, jejichž nasávací otvory byly po stranách trupu před hranou křídla. Dvoučlenná posádka seděla v tandemu za sebou.

Pro letoun byly vyvinuty řízené střely vzduch-vzduch typu Bisnovat K-80, později přeznačené na R-4 (v kódu NATO AA-5 „Ash“). Střela existovala ve verzi R-4R s poloaktivní radarovou hlavicí a verzi R-4T s infračervenou naváděcí soustavou. Letoun jich nesl celkem čtyři kusy. Hlavňovou výzbroj typ neměl.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

  • Tu-102 - testovací prototyp (1 kus)
  • Tu-28P ('Fiddler-A') - první sériový typ
  • Tu-128 ('Fiddler-B') - finální verze pro sériovou výrobu
  • Tu-128UT - výcviková verze s dodatečným kokpitem instruktora v místě radaru (10 ks a 4 ks vzniklé přestavbou sériových strojů)
  • Tu-138 - projekt modernizované verze, nerealizován
  • Tu-148 - projekt modernizované verze s výkonnějšími motory RD-36-41, měnitelnou geometrií křídla a dvounásobným doletem. Nerealizován (byla dána přednost typu MiG-31)

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Tupoljev Tu-128.svg

Tupolev Tu-128 M

  • Délka: 30,06 m
  • Rozpětí: 17,53 m
  • Výška: 7,07 m
  • Nosná plocha: 96,94 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 25 850 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 43 620 kg

Pohonná jednotka[editovat | editovat zdroj]

  • 2× proudový motor Ljulka AL-7F-2
    • Tah motoru: 67 kN
    • Tah motoru s přídavným spalováním: 99 kN
  • Měrná spotřeba paliva: 0,94 kg/kN/h
    • S přídavným spalováním: 2,2 kg/kN/h

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost ve výšce 10 000 m: 1 910 km/h
  • Maximální rychlost ve výšce 10 000 m s výzbrojí 4× R4: 1 665 km/h
  • Dostup 15 600 m
  • Dolet: 2 565 km
  • Délka vzletu: 1 350 m
  • Dojezd po dosednutí: 1 050 m

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • 2× řízená střela Bisnovat R-4RM
  • 2× řízená střela Bisnovat R-4TM
  • Hmotnost jedné rakety: 512 kg

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Prameny[editovat | editovat zdroj]

  • NACHÁZEL, Libor. Tupolev Tu-128 („Fiddler“). HPM. 1993, roč. 3, čís. 9, s. 20–22. ISSN 1210-1427.