Tupolev ANT-20

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tupolev ANT-20
První Tupolev ANT-20 z roku 1935
První Tupolev ANT-20 z roku 1935
Určení dopravní letoun
Výrobce Tupolev
Šéfkonstruktér Andrej Nikolajevič Tupolev
První let 17. června 1934 (ANT-20)
15. května 1939 (ANT-20bis)
Zařazeno 1934
Uživatel SSSR
Vyrobeno kusů 2

Tupolev ANT-20 Maxim Gorkij byl sovětský obří dopravní letoun, "div techniky", postavený z výtěžku celonárodní sbírky, který měl reprezentovat úspěchy Sovětského svazu. Prototyp byl pojmenován po světoznámém rusko-sovětském literátovi, Maximu Gorkému, v té době velmi oslavovanému, snad i proto, že se po letech života na Západě vrátil zpět do SSSR.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Prototyp[editovat | editovat zdroj]

První prototypová osmimotorová verze, vycházející ze stroje Tupolev ANT-4, vzlétla 17. června 1934. Za řídící pákou seděl osvědčený Tupolevův zalétávač M.M.Gromov. Stroj sloužil zejména k propagandistickým účelům, proto byla na palubě stroje, který létal nad celým Sovětským svazem, jídelna, filmová laboratoř, lékárna, tiskařský lis, reproduktorová soustava i prádelna.

Sériový ANT-20bis Aeroflotu

Po necelém roce provozu, 18. května 1935 však byl tento letoun zničen při jednom z agitačních letů, na kterém byl doprovázen dvěma tréninkovými stíhacími letouny Polikarpov I-4. Pilot jednoho z nich, šlechtický potomek N. P. Bladin, hrubě porušil letovou kázeň, když se pokusil se svým strojem předvést na výšce 700 m salto kolem křídla Maxima Gorkého. Po nárazu do křídla došlo k porušení konstrukce ANT-20 a letoun dopadl nedaleko moskevského letiště. Zahynula jedenáctičlenná posádka včetně pilota I.S.Žurova a druhého pilota I.V.Michejeva i 36 vybraných pracovníků a úderníků z aerodynamického institutu, včetně několika rodinných příslušníků. [1]

Sériový stroj[editovat | editovat zdroj]

Po této havárii byl postaven první "sériový", tentokráte šestimotorový stroj typu ANT-20bis, který poprvé vzlétl 15. května 1939 opět s pilotem Gromovem. Nesl označení PS-124 (пассажирский самолет завода №124) a po vykonání zkoušek byl přidělen k Aeroflotu s imatrikulací CCCP L-760, kde do konce roku 1940 létal na trase Moskva - Mineralnyje Vody. Následuící rok se stroj stal součástí letky zvláštního určení moskevského letiště a po přestavbě zajišťoval v roce 1942 přepravu osob i nákladů pro uzbecký GVF na tratích ve střední Asii. Letoun byl zničen při nehodě, která se odehrála 14. prosince 1942 asi 90 km od Taškentu. Příčinnou byla chyba pilota.[2]

Protože v té době už v SSSR existovaly modernější stroje, k další výrobě plánovaných ANT-20 už nedošlo, stejně jako na stavbu ještě větších ANT-26 a ANT-28.

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Počet cestujících: 75
  • Rozpětí: 63,00 m
  • Délka: 35,46 m
  • Výška: 10,25 m
  • Nosná plocha: 486 m²
  • Vzletová hmotnost: 44 000 kg
  • Maximální rychlost: 275 km/h
  • Pohon:
    • 8× kapalinou chlazené dvanáctiválce Mikulin M-34FRN o výkonu 900 k (1. stroj)
    • 6× Mikulin M-34FRNV o výkonu 1000 k (2. stroj), při přestavbě vyměněny za AM-35
  • Cestovní rychlost: 225 km/h
  • Dostup: 4 500 metrů
  • Dolet: 900 km

Reference[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu článku nabízí Wikimedia Commons

  1. (rusky) Katastrofa letounu ANT-20
  2. (rusky) ANT-20 na stránkách Tupolevovy kanceláře

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DUFFY, Paul, KANDALOV, Andrej. Tupolev, muž a jeho letadla. Překlad PhDr. Jiří Chodil. 1. vyd. Praha : Jan Vašut, 1999. ISBN 80-7236-051-5. S. 232. (česky)