Tupolev Tu-22M

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tu-22M
Ruský Tu-22M3
Ruský Tu-22M3
Určení strategický bombardér a námořní letoun
Výrobce Tupolev
První let 30. srpna 1969
Zařazeno 1972
Charakter Ve službě
Uživatel Sovětské letectvo (dříve)
Ruské letectvo
Ukrajinské letectvo
Výroba 1967–1997[1]
Vyvinuto z typu Tupolev Tu-22

Tupolev Tu-22M (V kódu NATO "Backfire") je nadzvukový, strategický bombardér s měnitelnou geometrií křídel z konce 60. let 20. století, který byl průběžně modernizován. Na západě byl tento letoun označován i jako Tu-26.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Starší Tu-22M

Letoun vznikl dle požadavku na vysoce nadzvukový letoun, který by byl nosičem jaderných střel. Na počátku vývoje byl tzv. „Projekt 145,“ kterým se Tupolevova konstrukční kancelář zabývala od roku 1965. Letoun sice vycházel z typu Tupolev Tu-22, ovšem postupně se z něj stával zcela jiný stroj. Jednalo se o typ s měnitelnou geometrií křídel, která umožňovala operovat i z nezpevněných ploch. Letoun měl být schopen útočit z přízemního letu, což v podmínkách silné protivzdušné obrany bylo velkou výhodou. Postupně docházelo k dalším úpravám zejména v umístění motorů.

První prototyp letounu Tu-22M0 vzlétl 30. srpna 1969. Vzhledem k ne zcela uspokojivým výsledkům však byl v témže roce zahájen program modernizace letounu. Tento typ, nazvaný Tu-22M1 měl sníženou hmotnost, zlepšenou aerodynamiku, zvětšené rozpětí křídel a další změny. Ovšem ani tato verze zcela nevyhovovala, a tak vznikl další typ - Tu-22M2. Prototyp tohoto stroje s motorem NK-22 vzlétl 7. května 1973. Letové zkoušky probíhaly až do roku 1975 s uspokojivými výsledky. Stroj se sériově vyráběl až do roku 1983 a bylo celkem vyrobeno 211 kusů. Slabinou tohoto letadla však byly stále nízké výkony motoru, což bylo v rozporu s původním zadáním.

Proto pokračovala další modernizace a letoun dostal nový motor NK-25, který byl vybaven elektronikou a který byl schopen pracovat v různých provozních režimech. Současně s dalšími změnami tak vznikl typ Tu-22M3, který poprvé vzlétl 20. června 1977 a který se od roku 1978 souběžně vyráběl s typem Tu-22M2. Do roku 1993 bylo celkem vyrobeno 286 kusů typu Tu-22M3. Dále byly postaveny i Tupolevy ve verzích průzkumných či jako létající laboratoř.

Služba[editovat | editovat zdroj]

Letoun je uzpůsoben k nesení konvenční i atomové výzbroje. Může nést rakety na ničení námořních i pozemních cílů, pumová výzbroj činí až 24 000 kg munice. Tu-22M byly „naostro“ vojensky užity ve válce v Afghánistánu. Na strojích probíhají další modernizace včetně výzbroje a jsou v současné době ve výzbroji Ruska. Letouny Tu-22M nebyly nikdy vyváženy, ale po rozpadu SSSR se některé stroje nacházely na území nových republik. Bělorusko má 52 letounů. Ukrajina měla 29 strojů, ale ukrajinská vláda se vzdala jaderných zbraní a tak byla tato letadla vyřazena, poslední v roce 2004.

Tupolev se od roku 1992 snažil získat potenciální zákazníky pro letouny jako např. Írán, Indii a ČLR, ale žádný kontrakt zatím uzavřen nebyl. Během roku 2001 si Indie pronajala 4 stroje.[2].

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Rozebírání ukrajinských Tu-22M

Současní uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Rusko Rusko

Dřívější uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Ukrajina Ukrajina
SSSR SSSR

Specifikace (Tu-22M3)[editovat | editovat zdroj]

Tupolev Tu-26 BACKFIRE.png

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 4 (pilot, co-pilot, navigátor a obsluha zbraní)
  • Rozpětí:
    • Roztaženo (20°):: 34,28 m
    • Staženo (65°): 23,30 m
  • Délka: 42,4 m
  • Výška: 11,05 m
  • Nosná plocha: 55,2 m²
    • Roztaženo (20°):: 183,6 m²
    • Staženo (65°): 175,8 m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 54 000 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 124 400 kg
  • Pohonná jednotka: 2× dvouproudový motor Kuzněcov NK-25, každý o tahu 245,2 kN
  • Zásoba paliva: 11 100 kg

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 2,2M (2 300 km/h)
  • Akční rádius: 2 410 km
  • Dostup: 13 300 m
  • Počáteční stoupavost: 15 m/s
  • Plošné zatížení: 688 kg/m²
  • Poměr tah/hmotnost: 0,40

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • Kanóny: 1 × kanón GŠ-23 ráže 23 mm v ocasní věži ovládaný na dálku
  • Závěsy: pylony na trupu a křídlech a vnitřní pumovnice s kapacitou 24 000 kg
    • do tří raket Raduga Ch-22 v pumovnici a na křídlech nebo
    • 6 střel MKU-6-1 v pumovnici, plus čtyři střely na dvou pylonech na křídlech.
    • různé pumy - 69 × FAB-250 nebo 8 × FAB-1500

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://oaokapo.ru/about/history/planes/tu-22m.php
  2. Wirtz, James(2004). Balance of Power.Stanford:Stanford University Press, 332. ISBN 9780804750172. 
  3. a b "Directory: World Air Forces". Flight International, 14–20 December 2010.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DUFFY, Paul, KANDALOV, Andrej. Tupolev, muž a jeho letadla. Překlad PhDr. Jiří Chodil. 1. vyd. Praha : Jan Vašut, 1999. ISBN 80-7236-051-5. S. 232. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu