Toužetín (zámek)
| Toužetín | |
|---|---|
 Jihovýchodní průčelí | |
| Základní informace | |
| Sloh | barokní |
| Architekti | Giacomo Maggi, Pietro Maggi |
| Další majitelé | Žerotínové Haugvicové z Biskupic páni z Klinštejna Pětipeští z Chýš a Egerberka Sekerkové ze Sedčic Hruškové z Března Sinzendorfové Schwarzenbergové |
| Poloha | |
| Adresa | Toužetín 1, Toužetín,  Česko |
| Souřadnice | 50°18′56,88″ s. š., 13°53′15,72″ v. d. |
  Toužetín | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 43661/5-1452 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Toužetín je zámek ve stejnojmenné obci osm kilometrů jihovýchodně od Loun. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.[1] Zámek stojí v zemědělském areálu a není přístupný veřejnosti.[2]
Předchůdcem zámku byla gotická tvrz doložená ve druhé polovině čtrnáctého století. V jejím vlastnictví se vystřídali příslušníci řady šlechtických rodů, ke kterým patřili Žerotínové, Klinštejnové nebo Pětipeští z Chýš. Dochovanou podobu zámek získal při barokní přestavbě, kterou na konci sedmnáctého století realizoval kníže Ferdinand ze Schwarzenbergu.
Historie
[editovat | editovat zdroj]První písemná zmínka o toužetínské tvrzi pochází z roku 1372, kdy na ní sídlil Přešek z Toužetína. Po něm vesnici podle Rudolfa Anděla získal Albrecht z Kolovrat, po němž jako majitelé následovali Vlastibor z Kladna a Markvart z Kralovic.[3] August Sedláček však Albrechta z Kolovrat v Toužetíně nezmínil. Vlastibor a Markvart podle něj statek roku 1409 prodali Oldřichovi z Hazmburka a ten o pět let později klášteru v Panenském Týnci.[4] Od kláštera vesnici, tvrz a dvůr se třemi poplužími neznámým způsobem získal Jaroslav ze Žerotína, který se roku 1434 psal s přídomkem „seděním na Toužetíně“. Potvrzení vlastnictví od kláštera získal se svým synem Janem za příslib náhrady až v roce 1443.[5] Náhradu v podobě luk, lesů, Týnce, Týnečku a platu v Úhercích klášteru přenechal až po dlouhém sporu v roce 1465.[6] Sám však Toužetín okolo roku 1455 prodal Jindřichu Míčanovi z Klinštejna. Proti prodeji neúspěšně u zemského soudu protestoval Zbyněk Zajíc z Hazmburka.[5]
Toužetín zůstal hlavním Jindřichovým sídlem až do roku 1478, kdy přikoupil Pátek. Jindřich zemřel před rokem 1480 a jeho synové Jan, Jindřich a Čeněk z Klinštejna Toužetín nejspíše zastavili Jindřichovi z Vřesovic, který byl toužetínským pánem v roce 1489. Nakonec zůstal jediným držitelem Jan Míčan z Klinštejna, který zemřel před rokem 1519 a jeho sestra Kristýna Toužetín roku 1523 prodala.[5] Podle Rudolfa Anděla však všichni tři bratři z rodu pánů z Klinštejna majetek spravovali společně a prodali jej oni.[3] Kupcem byl Václav Haugvic z Biskupic, který si statek ponechal jen do roku 1529, kdy jej prodal Václavovi Pětipeskému z Chýš a Egerberka. Po jeho smrti v roce 1538 Toužetín spravovala jeho manželka[3] Magdaléna z Klinštejna, která se panství vzdala ve prospěch Václavova bratra Jindřicha Pětipeského (Rudolf Anděl uvedl Jindřicha z Klinštejna.[3]).[5] Roku 1539 Toužetín koupil Jaroslav Sekerka ze Sedčic.[5] Sám Jindřich však nadále bydlel na tvrzi, kde si vymínil užívání malované světnice, komory a páru koní s kočím ve chlévě. Panství v té době patřilo k velmi výnosným. Pěstovala se na něm pšenice (výnos 2,5 tuny na hektar), chmel a na výměře odpovídající 2,3 hektarům také šafrán.[3]
Jaroslav Sekerka vedl mnoho nákladných sporů, které vedly k zadlužení panství. Když roku 1543 pobýval v cizině, kde se skrýval před morem, rozhodly krajské úřady, aby se správy statku ujal Beneš ze Sendražic.[5] Jaroslav Sekerka se s ním soudil[5] a v roce 1544 Toužetín prodal Jeronýmu Šlikovi za 2 000 kop českých grošů.[3] Od Jeronýma statek následujícího roku koupil Hynek Krabice z Veitmile (August Sedláček tento prodej nezmínil.[7]) a v roce 1548 jej za 12 300 kop českých grošů prodal Elišce z Krajku,[3] která byla manželkou Jana z Valdštejna na Točníku. Roku 1555 od Elišky Toužetín koupil Jan ze Sovince a Doubravice, známý ve své době jako násilník, který vedl spory se svými sousedy i poddanými. V roce 1567 zapsal Toužetín k dědičnému držení své manželce Veronice Šlikové.[7]
Neznámým způsobem Toužetín získal zemský soudce Jan z Šelmberka a z Kosti, který jej roku 1590 zapsal své manželce Kateřině z Veitmile. Jan zemřel okolo roku 1598 a Kateřina se podruhé vdala za Petra z Liebenthalu, na kterého toužetínský statek v roce 1606 převedla. Petr jej poté ještě téhož roku prodal Janu Hruškovi z Března († 1610). Z jeho synů Adama, Jindřicha a Bedřicha Toužetín dostal Bedřich. K panství tehdy patřila Nová Ves, části vsí Donín, Smolnice a dvůr Březí. Za svou účast na stavovském povstání byl Bedřich odsouzen ke konfiskaci třetiny majetku. Zabavený Toužetín tak roku 1623 koupil císařský rada a komorník Adam z Herbersdorfu. Po Adamově smrti vdova Marie Salomena z Herbersdorfu, rozená z Prejsinku, roku 1630 prodala své české statky Pavlu Michnovi z Vacínova.[7] Ten za Toužetín, Bitozeves, Seménkovice, Tatinnou a Lišany[7] zaplatil 75 000 zlatých a připojil je k Postoloprtům.[3] U postoloprtského panství Toužetín zůstal až do zrušení patrimoniální správy.[7] Roku 1692 Postoloprty koupil Ferdinand ze Schwarzenbergu. Ze Schwarzenbergů byly z Toužetína spravovány také vsi Donín, Nová Ves, Knovíz, Smilovice, Vlčí a od roku 1796 nově založená ves Sulec.[3]
Během třicetileté války tvrz v Toužetíně zpustla a částečně vyhořela. Ferdinand ze Schwarzenbergu ji proto v roce 1696 (1697–1698[8]) nechal přestavět v barokním slohu. Stavbu projektoval architekt Giacomo de Maggi. Vysoká hladina podzemní vody komplikovala stavbu základů, a proto byly do podloží zaraženy stovky dubových pilot. Rozestavěný projekt dokončil Pietro de Maggi. Kamenické práce vedl Ambrosio Waldi, který je autorem hlavního portálu a ostění oken. Kámen byl těžen v lomech u Smolnice a Lipna.[3]
Za sedmileté války se před zámkem odehrála bitva mezi pruskými husary a císařskými dragouny a samotný zámek byl několikrát obsazen pruským vojskem. Po bitvě u Chlumce v roce 1813 bylo na zámku internováno přes 900 zajatých francouzských vojáků.[3]
Při pozemkové reformě v roce 1924 se zámek v Toužetíně, ke kterému patřil dvůr s 85 hektary půdy, stal soukromým majetkem. Od roku 1950 jej využívalo Jednotné zemědělské družstvo Vrbno, které budovu v roce 1967 pronajalo jako skladiště oděvnímu obchodu. V témže roce byla opravena střecha.[3]
Stavební podoba
[editovat | editovat zdroj]Podle popisu z roku 1669, kdy Postoprty s Toužetínem koupil Jiří Ludvík ze Sinzendorfu, tvrz obklopoval vodní příkop, před nímž stála samostatná brána. Budovy vlastní tvrze stály okolo čtvercového nádvoří. V areálu bývaly také pivovar, vinopalna, pekárna, ovčín, kovárna a další budovy dvora.[3]
Toužetínský zámek je obdélníková patrová budova s dvorem stejného tvaru. Je obklopena příkopem, přes který vede ke vstupní bráně kamenný most. Na něm jsou umístěny sochy svatého Václava a svatého Jana Nepomuckého.[3] Hlavní průčelí zdůrazňuje pětiosý rizalit zdobený pilastry. V rizalitu se nachází vstupní portál, nad nímž je umísten schwarzenberský erb. Do nádvoří vede průjezd zaklenutý valenou klenbou s lunetami. Nádvorní stěnu vstupního křídla člení trojice arkád sklenutých plackovými klenbami a pásy. Trojice valeně klenutých přízemních prostorů protějšího jižního křídla se v celé šířce otevírá do nádvoří oblouky. Fasády prvního patra obou křídel zdobí lizény. Vnitřní prostory prvního patra v západním, jižním a části východního křídla jsou rozděleny do dvou podlaží. Hlavní schodiště má valené a křížové klenby.[8]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-04-20]. Identifikátor záznamu 155982 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ FABIÁN, Petr. Toužetín [online]. [cit. 2021-10-23]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Toužetín – zámek, s. 472–473.
- ↑ SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek VIII. Rakovnicko a Slánsko. Praha: František Šimáček, 1891. 353 s. Dostupné online. Kapitola Toužetín zámek, s. 224. Dále jen Sedláček (1891).
- ↑ a b c d e f g Sedláček (1891), s. 225.
- ↑ Sedláček (1891), s. 222.
- ↑ a b c d e Sedláček (1891), s. 226.
- ↑ a b Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek IV. T/Ž. Praha: Academia, 1982. 640 s. Heslo Toužetín, s. 69.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ÚLOVEC, Jiří. Ohrožené hrady, zámky a tvrze Čech. Díl 2. N–Ž. Praha: Libri, 2005. 768 s. ISBN 80-7277-208-2. Kapitola Toužetín, s. 507–510.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Toužetín na Wikimedia Commons
