Palác Pachtů z Rájova (Celetná 31)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Možná hledáte: Palác Pachtů z Rájova na Anenském náměstí, nebo Palác Pachtů z Rájova v Celetné ulici č. 36, zvaný Nová mincovna.
Palác Pachtů z Rájova (Langerův, Seebergův)
na nároží ulic Celetná
a Králodvorská
Palác Pachtů z Rájova na nároží ulic Celetná a Králodvorská
Palác Pachtů z Rájova
na nároží ulic Celetná
a Králodvorská
Základní informace
SlohPozdní baroko
ArchitektSnad Kilián Ignác Dientzenhofer
VýstavbaKolem roku 1740
MateriálZdivo
Další majiteléPachtové z Rájova
Současný majitelČeská republika
Pojmenováno poPachtové z Rájova
Poloha
AdresaCeletná 585/31
Králodvorská 585/2
Praha 1, Staré Město
110 00  Praha 1, ČeskoČesko Česko
UliceCeletná a Králodvorská
Souřadnice
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky38670/1-319 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Palác Pachtů z Rájova, či Pachtovský palác, zvaný též Seebergovský palác nebo Langerovský dům, je vrcholně barokní, částečně klasicistně upravený palác stojící na adrese Celetná 585/31, Králodvorská 585/2 na Starém Městě v městské části Praha 1. Je chráněn od roku 1964 jako kulturní památka České republiky.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Na místě dnešního paláce stávaly čtyři středověké domy. Ty byly nejprve v 15. století sjednoceny, prošly renesanční přestavbou a v roce 1666 byly majetkem pánů ze Seebergu.[2] Roku 1689 při tzv. francouzském požáru zcela vyhořely a byly pak spojeny do jednoho domu.

V roce 1737 palác zakoupil rytíř Josef Ignác von Langer, který si zřejmě u Kiliána Ignáce Dientzenhofera objednal projekt přestavby ve slohu vrcholného baroka, která byla dokončena v roce 1740.

V letech 1801–1822 vlastnili palác Pachtové z Rájova. Po roce 1840 připravil klasicistní úpravy stavitel Jan Ripota: dvorní křídla byla o patro zvýšena, byly vybudovány pavlače.[3]

Ve 30. letech 20. století byl palác sídlem banky, což si vyžádalo významné úpravy včetně zastřešení dvora. K dalším úpravám interiérů pak dále došlo v 80. letech 20. století. V současnosti je palác využíván jako administrativní budova pro Ministerstvo vnitra.

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Palác je čtyřkřídlý objekt téměř čtvercového půdorysu kolem novodobě zastřešeného dvora. Hlavní průčelí do Celetné ulice má 14 okenních os, středních osm zvýrazňuje rizalit. Ve středu tohoto průčelí je portál, který nese štukové medailony Marie TerezieFrantiška Štěpána Lotrinského. Nad profilovanou korunní římsou je nad portálem štítový vikýř s volutově stočenými křídly. Boční průčelí v Králodvorské ulici je jednodušší, má 9 os.

V přízemí jsou dodnes dochované barokní klenby a barokní schodiště s klasicistním zábradlím. V jedné místnosti 1. patra se dochoval strop s výzdobou z doby Dientzenhoferovy přestavby.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2012-09-09]. Identifikátor záznamu 150668 : Palác Seebergrovský. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. Ruth (1904), s. 113
  3. Vlček (1999), s. 391

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Díl 1. Praha: Pavel Körber, 1903. Dostupné online. S. 112–113. 
  • Nemovité kulturní památky hlavního města Prahy. Operativní příruční seznam ke Státnímu seznamu nemovitých kulturních památek. Praha: Pražské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, 1976. 332 s. S. 54. 
  • VLČEK, Pavel, et al. Umělecké památky Prahy. Staré Město a Josefov. 1. vyd. Praha: Academia, 1996. 639 s. ISBN 80-200-0563-3. S. 391–392. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]