Mistrovství světa silničních motocyklů 2022

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mistrovství světa silničních motocyklů 2022

Mistrovství světa silničních motocyklů 2022 bylo 74. sezonou Mistrovství světa silničních motocyklů F. I. M., běžně označovaného jako MotoGP.

Jeho součástí byly tradičně kategorie Moto3, Moto2 a MotoGP, počtvrté se jel také světový pohár elektromotocyklů MotoE, a to o vybraných závodních víkendech.

První závod se uskutečnil tradičně v Kataru, a to 6. března, sezonu pak zakončila tradičně Velká cena Valencie, která se uskutečnila 6. listopadu. V kalendáři sezony 2022 bylo v plánu rekordních 21 závodních víkendů, ale 25. května 2022 bylo oznámeno zrušení návratu finské GP do kalendáře mistrovství světa, kvůli pokračujícím homologačním pracím a geopolitické situaci v regionu v souvislosti s pokračujícím válečným konfliktem.[1][2]. I tak byla ale sezona 2022 s 20 závody do tohoto roku nejdelší v historii MotoGP.

Tím, že první závod sezony připadl již na 6. března, se začátek sezony stal nejčasnějším od roku 1964, kdy se Velká cena Spojených států amerických na okruhu Daytona Speedway uskutečnila již 2. února.

Kalendář Mistrovství světa[editovat | editovat zdroj]

Kalendář Mistrovství světa silničních motocyklů 2022
pořadí datum název Grand Prix okruh země poznámky
1 6. března Grand Prix of Qatar Losail International Circuit (Doha) KatarKatar Katar večerní závod
2 20. března Pertamina Grand Prix of Indonesia Pertamina Mandalika Circuit (Mandalika) IndonésieIndonésie Indonésie nový okruh
3 3. dubna Gran Premio Michelin® de la República Argentina Autodrómo Termas de Río Hondo (Termas de Río Hondo) ArgentinaArgentina Argentina
4 10. dubna Red Bull Grand Prix of the Americas Circuit of The Americas (Austin) Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
5 24. dubna Grande Prémio Tissot de Portugal Autódromo Internacional do Algarve (Portimão) PortugalskoPortugalsko Portugalsko
6 1. května Gran Premio Red Bull de España Circuito de Jerez – Angel Nieto (Jerez de la Frontera) ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko MotoE
7 15. května SHARK Grand Prix de France Circuit Bugatti (Le Mans) FrancieFrancie Francie MotoE
8 29. května Gran Premio d'Italia Oakley Autodromo Internazionale del Mugello (Scarperie e San Piero) ItálieItálie Itálie MotoE
9 5. června Gran Premi Monster Energy de Catalunya Circuit de Barcelona-Catalunya (Montmeló) KatalánskoKatalánsko Katalánsko
10 19. června Liqui Moly Motorrad Grand Prix Deutschland Sachsenring (Hohenstein-Ernstthal) NěmeckoNěmecko Německo
11 26. června Motul TT Assen TT Circuit Assen (Assen) NizozemskoNizozemsko Nizozemsko MotoE
12 7. srpna Monster Energy British Grand Prix Silverstone Circuit (Silverstone) Spojené královstvíSpojené království Spojené království
13 21. srpna CryptoDATA Motorrad Grand Prix von Österreich Red Bull Ring (Spielberg) RakouskoRakousko Rakousko MotoE
14 4. září Gran Premio di San Marino e della Riviera di Rimini Misano World Circuit Marco Simoncelli (Misano Adriatico) San MarinoSan Marino San Marino MotoE
15 18. září Gran Premio Animoca Brands de Aragón MotorLand Aragón (Alcañiz) AragonieAragonie Aragonie
16 25. září Motul Grand Prix of Japan Twin Ring Motegi (Motegi) JaponskoJaponsko Japonsko
17 2. října OR Thailand Grand Prix Chang International Circuit (Buriram) ThajskoThajsko Thajsko
18 16. října Animoca Brands Australian Motorcycle Grand Prix Phillip Island (Ventnor) AustrálieAustrálie Austrálie
19 23. října PETRONAS Grand Prix of Malaysia Sepang International Circuit (Sepang) MalajsieMalajsie Malajsie
20 6. listopadu Gran Premio Motul de la Comunitat Valenciana Circuit Ricardo Tormo (Valencia) Valencijské společenství Valencie
Zrušené Grand Prix
× 10. července Grand Prix of Finland KymiRing (Iitti) FinskoFinsko Finsko GP zrušena

Jezdci a týmy[editovat | editovat zdroj]

Legenda[editovat | editovat zdroj]

Legenda
regulérní jezdec
mistr světa 2021
mistr světa 2022
náhradní jezdec
jezdec na divokou kartu
T tovární tým
S satelitní tým

Týmy a jezdci MotoGP[editovat | editovat zdroj]

Konstruktér tým motocykl jezdci účast v závodech počet
pole position pódiových umístění vítězství
Aprilia Itálie Aprilia Racing T RS-GP 12 Španělsko Maverick Viñales 1–20 3
41 Španělsko Aleix Espargaró 1–20 2 6 1
32 Itálie Lorenzo Savadori 5–6, 8, 11, 13
Ducati Itálie Ducati Lenovo Team T Desmosedici GP22 43 Austrálie Jack Miller 1–20 1 7 1
63 Itálie Francesco Bagnaia 1–20 5 10 7
Itálie Aruba.it Racing T 51 Itálie Michele Pirro 8–9, 14
Itálie Gresini Racing MotoGP S Desmosedici GP21 23 Itálie Enea Bastianini 1–20 1 6 4
49 Itálie Fabio Di Giannantonio 1–20 1
Itálie Mooney VR46 Racing Team S Desmosedici GP22 10 Itálie Luca Marini 1–20
Desmosedici GP21 72 Itálie Marco Bezzecchi 1–20 1 1
Itálie Pramac Racing S Desmosedici GP22 5 Francie Johann Zarco 1–20 2 4
89 Španělsko Jorge Martín 1–20 5 4
Honda Indonésie LCR Honda Idemitsu S RC213V 30 Japonsko Takaaki Nakagami 1–16, 20
45 Japonsko Tetsuta Nagashima 17–19
LCR Honda Castrol 73 Španělsko Álex Márquez 1–20
Japonsko Repsol Honda Team T 44 Španělsko Pol Espargaró 1–20 1
93 Španělsko Marc Márquez 1, 4–8, 15–20 1 1
6 Německo Stefan Bradl 3, 9–14
Japonsko Team HRC T 6 Německo Stefan Bradl 6
Japonsko HRC Team T 45 Japonsko Tetsuta Nagashima 16
KTM Rakousko Red Bull KTM Factory Racing T RC16 33 Jižní Afrika Brad Binder 1–20 3
88 Portugalsko Miguel Oliveira 1–20 2 2
Francie Tech3 KTM Factory Racing S 25 Španělsko Raúl Fernández 1–4, 7–20
87 Španělsko Remy Gardner 1–20
Suzuki Japonsko Team Suzuki Ecstar T GSX-RR 36 Španělsko Joan Mir 1–13, 18–20
42 Španělsko Álex Rins 1–9, 11–20 4 2
92 Japonsko Kazuki Watanabe 14
85 Japonsko Takuya Tsuda 16
9 Itálie Danilo Petrucci 17
Yamaha Japonsko Monster Energy Yamaha MotoGP T YZR-M1 20 Francie Fabio Quartararo 1–20 1 8 3
21 Itálie Franco Morbidelli 1–20
Malajsie WithU Yamaha RNF MotoGP Team S 04 Itálie Andrea Dovizioso 1–14
40 Jižní Afrika Darryn Binder 1–20
35 Spojené království Cal Crutchlow 15–20

České zastoupení[editovat | editovat zdroj]

Jediným zástupcem České republiky je v rámci 74. sezony Mistrovství světa silničních motocyklů Filip Salač. Oproti roku 2021 ale bude startovat ve střední kubatuře Moto2, když přestoupil z kategorie Moto3 k týmu Gresini Racing Moto2, ve kterém je mu týmovým kolegou Alessandro Zaccone.

Tabulky vítězů[editovat | editovat zdroj]

Legenda k tabulkám vítězů
vítězství
2. místo
3. místo
bodované umístění (4.–15. místo)
nebodované umístění (16. a horší)
neklasifikován (NC)
nedokončil (DNF)
odstoupil (Ret.)
nestartoval (DNS)
diskvalifikován (DSQ)

Moto3[editovat | editovat zdroj]

Seznam jezdců na pódiových umístěních v kategorii Moto3 Archivováno 21. 8. 2020 na Wayback Machine.

Grand Prix vítězství 2. místo 3. místo
1 KatarKatar Katar Itálie Andrea Migno Španělsko Sergio García Japonsko Kaito Toba
2 IndonésieIndonésie Indonésie Itálie Dennis Foggia Španělsko Izan Guevara Španělsko Carlos Tatay
3 ArgentinaArgentina Argentina Španělsko Sergio García Itálie Dennis Foggia Japonsko Ayumu Sasaki
4 Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké Španělsko Jaume Masià Itálie Dennis Foggia Itálie Andrea Migno
5 PortugalskoPortugalsko Portugalsko Španělsko Sergio García Španělsko Jaume Masià Japonsko Ayumu Sasaki
6 ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko Španělsko Izan Guevara Španělsko Sergio García Španělsko Jaume Masià
7 FrancieFrancie Francie Španělsko Jaume Masià Japonsko Ayumu Sasaki Španělsko Izan Guevara
8 ItálieItálie Itálie Španělsko Sergio García Španělsko Izan Guevara Japonsko Tatsuki Suzuki
9 KatalánskoKatalánsko Katalánsko Španělsko Izan Guevara Španělsko David Muñoz Japonsko Tatsuki Suzuki
10 NěmeckoNěmecko Německo Španělsko Izan Guevara Itálie Dennis Foggia Španělsko Sergio García
11 NizozemskoNizozemsko Nizozemsko Japonsko Ayumu Sasaki Španělsko Izan Guevara Španělsko Sergio García
12 Spojené královstvíSpojené království Spojené království Itálie Dennis Foggia Španělsko Jaume Masià Turecko Deniz Öncü
13 RakouskoRakousko Rakousko Japonsko Ayumu Sasaki Japonsko Tatsuki Suzuki Španělsko David Muñoz
14 San MarinoSan Marino San Marino Itálie Dennis Foggia Španělsko Jaume Masià Španělsko Izan Guevara
15 AragonieAragonie Aragonie Španělsko Izan Guevara Japonsko Ayumu Sasaki Španělsko Daniel Holgado
16 JaponskoJaponsko Japonsko Španělsko Izan Guevara Itálie Dennis Foggia Japonsko Ayumu Sasaki
17 ThajskoThajsko Thajsko Itálie Dennis Foggia Japonsko Ayumu Sasaki Itálie Riccardo Rossi
18 AustrálieAustrálie Austrálie Španělsko Izan Guevara Turecko Deniz Öncü Španělsko Sergio García
19 MalajsieMalajsie Malajsie Spojené království John McPhee Japonsko Ayumu Sasaki Španělsko Sergio García
20 Valencijské společenství Valencie Španělsko Izan Guevara Turecko Deniz Öncü Španělsko Sergio García
Grand Prix vítězství 2. místo 3. místo

Moto2[editovat | editovat zdroj]

Seznam jezdců na pódiových umístěních v kategorii Moto2 Archivováno 21. 8. 2020 na Wayback Machine.

Grand Prix vítězství 2. místo 3. místo Filip Salač Česko
1 KatarKatar Katar Itálie Celestino Vietti Španělsko Arón Canet Spojené království Sam Lowes DNF
2 IndonésieIndonésie Indonésie Thajsko Somkiat Chantra Itálie Celestino Vietti Španělsko Arón Canet 21. místo
3 ArgentinaArgentina Argentina Itálie Celestino Vietti Thajsko Somkiat Chantra Japonsko Ai Ogura DNF
4 Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké Itálie Tony Arbolino Japonsko Ai Ogura Spojené království Jake Dixon 14. místo
5 PortugalskoPortugalsko Portugalsko Spojené státy americké Joe Roberts Itálie Celestino Vietti Španělsko Jorge Navarro 14. místo
6 ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko Japonsko Ai Ogura Španělsko Arón Canet Itálie Tony Arbolino 21. místo
7 FrancieFrancie Francie Španělsko Augusto Fernández Španělsko Arón Canet Thajsko Somkiat Chantra 15. místo
8 ItálieItálie Itálie Španělsko Pedro Acosta Spojené státy americké Joe Roberts Japonsko Ai Ogura 13. místo
9 KatalánskoKatalánsko Katalánsko Itálie Celestino Vietti Španělsko Arón Canet Španělsko Augusto Fernández DNF
10 NěmeckoNěmecko Německo Španělsko Augusto Fernández Španělsko Pedro Acosta Spojené království Sam Lowes DNF
11 NizozemskoNizozemsko Nizozemsko Španělsko Augusto Fernández Japonsko Ai Ogura Spojené království Jake Dixon 10. místo
12 Spojené královstvíSpojené království Spojené království Španělsko Augusto Fernández Španělsko Alonso López Spojené království Jake Dixon 9. místo
13 RakouskoRakousko Rakousko Japonsko Ai Ogura Thajsko Somkiat Chantra Spojené království Jake Dixon DNF
14 San MarinoSan Marino San Marino Španělsko Alonso López Španělsko Arón Canet Španělsko Augusto Fernández DNF
15 AragonieAragonie Aragonie Španělsko Pedro Acosta Španělsko Arón Canet Španělsko Augusto Fernández 17. místo
16 JaponskoJaponsko Japonsko Japonsko Ai Ogura Španělsko Augusto Fernández Španělsko Alonso López 10. místo
17 ThajskoThajsko Thajsko Itálie Tony Arbolino Česko Filip Salač Španělsko Arón Canet 2. místo
18 AustrálieAustrálie Austrálie Španělsko Alonso López Španělsko Pedro Acosta Spojené království Jake Dixon DNF
19 MalajsieMalajsie Malajsie Itálie Tony Arbolino Španělsko Alonso López Spojené království Jake Dixon 11. místo
20 Valencijské společenství Valencie Španělsko Pedro Acosta Španělsko Augusto Fernández Itálie Tony Arbolino 13. místo
Grand Prix vítězství 2. místo 3. místo Filip Salač Česko

MotoGP[editovat | editovat zdroj]

Seznam jezdců na pódiových umístěních v kategorii MotoGP Archivováno 21. 8. 2020 na Wayback Machine.

Grand Prix vítězství 2. místo 3. místo
1 KatarKatar Katar Itálie Enea Bastianini Jižní Afrika Brad Binder Španělsko Pol Espargaró
2 IndonésieIndonésie Indonésie Portugalsko Miguel Oliveira Francie Fabio Quartararo Francie Johann Zarco
3 ArgentinaArgentina Argentina Španělsko Aleix Espargaró Španělsko Jorge Martín Španělsko Álex Rins
4 Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké Itálie Enea Bastianini Španělsko Álex Rins Austrálie Jack Miller
5 PortugalskoPortugalsko Portugalsko Francie Fabio Quartararo Francie Johann Zarco Španělsko Aleix Espargaró
6 ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko Itálie Francesco Bagnaia Francie Fabio Quartararo Španělsko Aleix Espargaró
7 FrancieFrancie Francie Itálie Enea Bastianini Austrálie Jack Miller Španělsko Aleix Espargaró
8 ItálieItálie Itálie Itálie Francesco Bagnaia Francie Fabio Quartararo Španělsko Aleix Espargaró
9 KatalánskoKatalánsko Katalánsko Francie Fabio Quartararo Španělsko Jorge Martín Francie Johann Zarco
10 NěmeckoNěmecko Německo Francie Fabio Quartararo Francie Johann Zarco Austrálie Jack Miller
11 NizozemskoNizozemsko Nizozemsko Itálie Francesco Bagnaia Itálie Marco Bezzecchi Španělsko Maverick Viñales
12 Spojené královstvíSpojené království Spojené království Itálie Francesco Bagnaia Španělsko Maverick Viñales Austrálie Jack Miller
13 RakouskoRakousko Rakousko Itálie Francesco Bagnaia Francie Fabio Quartararo Austrálie Jack Miller
14 San MarinoSan Marino San Marino Itálie Francesco Bagnaia Itálie Enea Bastianini Španělsko Maverick Viñales
15 AragonieAragonie Aragonie Itálie Enea Bastianini Itálie Francesco Bagnaia Španělsko Aleix Espargaró
16 JaponskoJaponsko Japonsko Austrálie Jack Miller Jižní Afrika Brad Binder Španělsko Jorge Martín
17 ThajskoThajsko Thajsko Portugalsko Miguel Oliveira Austrálie Jack Miller Itálie Francesco Bagnaia
18 AustrálieAustrálie Austrálie Španělsko Álex Rins Španělsko Marc Márquez Itálie Francesco Bagnaia
19 MalajsieMalajsie Malajsie Itálie Francesco Bagnaia Itálie Enea Bastianini Francie Fabio Quartararo
20 Valencijské společenství Valencie Španělsko Álex Rins Jižní Afrika Brad Binder Španělsko Jorge Martín
Grand Prix vítězství 2. místo 3. místo

MotoE[editovat | editovat zdroj]

Seznam jezdců na pódiových umístěních v kategorii světového poháru elektromotocyklů Archivováno 21. 8. 2020 na Wayback Machine.

Grand Prix vítězství 2. místo 3. místo
6 ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko R1 Brazílie Eric Granado Švýcarsko Dominique Aegerter Itálie Matteo Ferrari
R2 Brazílie Eric Granado Španělsko Miquel Pons Itálie Mattia Casadei
7 FrancieFrancie Francie R1 Itálie Mattia Casadei Švýcarsko Dominique Aegerter Japonsko Hikari Okubo
R2 Švýcarsko Dominique Aegerter Itálie Mattia Casadei Itálie Niccolò Canepa
8 ItálieItálie Itálie R1 Švýcarsko Dominique Aegerter Itálie Matteo Ferrari Brazílie Eric Granado
R2 Itálie Matteo Ferrari Švýcarsko Dominique Aegerter Španělsko Miquel Pons
11 NizozemskoNizozemsko Nizozemsko R1 Švýcarsko Dominique Aegerter Brazílie Eric Granado Itálie Mattia Casadei
R2 Brazílie Eric Granado Švýcarsko Dominique Aegerter Itálie Mattia Casadei
13 RakouskoRakousko Rakousko R1 Brazílie Eric Granado Švýcarsko Dominique Aegerter Španělsko Miquel Pons
R2 Brazílie Eric Granado Španělsko Miquel Pons Švýcarsko Dominique Aegerter
14 San MarinoSan Marino San Marino R1 Itálie Mattia Casadei Švýcarsko Dominique Aegerter Itálie Matteo Ferrari
R2 Itálie Matteo Ferrari Itálie Mattia Casadei Brazílie Eric Granado
Grand Prix vítězství 2. místo 3. místo

Bodovací systém Mistrovství světa[editovat | editovat zdroj]

První až patnáctý jezdec konečného pořadí každého závodu obdrží body, jejichž součet je primárním kritériem pro určení celkového pořadí šampionátu. Jezdec, který má na konci sezony nejvíce bodů, získá titul mistra světa silničních motocyklů příslušné kategorie. Nastane-li shoda bodů, rozhoduje vyšší počet lepších umístění v sezoně.[3]

umístění body
vítězství 25
2. místo 20
3. místo 16
4. místo 13
5. místo 11
6. místo 10
7. místo 9
8. místo 8
9. místo 7
10. místo 6
11. místo 5
12. místo 4
13. místo 3
14. místo 2
15. místo 1

Mistři světa 2022[editovat | editovat zdroj]

Tabulky s předními třemi jezdci každé z kubatur podle počtu získaných bodů na konci sezony.

Výsledky kubatury Moto3[editovat | editovat zdroj]

Moto3 nár. jméno body
mistr světa Španělsko Izan Guevara 319
vicemistr světa Španělsko Sergio García 257 –62
II. vicemistr světa Itálie Dennis Foggia 246 –73

Výsledky kubatury Moto2[editovat | editovat zdroj]

Moto2 nár. jméno body
mistr světa Španělsko Augusto Fernández 271,5
vicemistr světa Japonsko Ai Ogura 242 –29,5
II. vicemistr světa Itálie Celestino Vietti 200 –71,5

Výsledky kubatury MotoGP[editovat | editovat zdroj]

MotoGP nár. jméno body
mistr světa Itálie Francesco Bagnaia 265
vicemistr světa Francie Fabio Quartararo 248 –17
II. vicemistr světa Itálie Enea Bastianini 219 –46

Výsledky Světového poháru elektromotocyklů MotoE[editovat | editovat zdroj]

MotoE nár. jméno body
1. místo Švýcarsko Dominique Aegerter 227
2. místo Brazílie Eric Granado 192,5 –34,5
3. místo Itálie Matteo Ferrari 162,5 –64,5

Zajímavosti sezony 2022[editovat | editovat zdroj]

  • Do kalendáře se vrací po 25 letech Velká cena Indonésie, která se pojede na novém okruhu Mandalika International Street Circuit. Naposled se v této zemi závodilo v roce 1997, a to na okruhu Sentul International Circuit. Po 40 letech se do kalendáře měla vrátit také GP Finska, která se měla konat na novém okruhu KymiRing, kde se dle původních plánů mělo závodit již v letech 2020 a 2021, oba ročníky byly ale kvůli pandemii koronaviru zrušeny, zrušení toho letošního bylo uveřejněno 25. května z důvodu pokračujících homologačních prací a kvůli geopolitické situaci související s pokračující válkou na Ukrajině. Naposled se ve Finsku závodilo v roce 1982 na okruhu v Imatře.
  • Enea Bastianini (Gresini Racing MotoGP / Ducati) se stal v GP Kataru prvním vítězem v týmu Gresini MotoGP od Estorilu 2006, kdy tehdy o 0,002 sekundy před druhým Valentinem Rossim zvítězil ve Velké ceně Portugalska na motocyklu Honda Španěl Toni Elías. Čekání na další vítězství tohoto týmu se tak protáhlo na 5621 dní. Zároveň se díky tomuto vítězství stala Nadia Padovani první majitelkou týmu ženského pohlaví, která si kdy připsala vítězství, a to poté, co tým převzala po svém manželu, Faustu Gresinim, který zemřel po onemocnění Covidem-19 23. února 2021.
  • Somkiat Chantra se vítězstvím ve Velké ceně Indonésie kategorie Moto2 stal historicky nejúspěšnějším thajským motocyklovým závodníkem, když tímto úspěchem překonal Ratthaparka Wilairota, který v závodě Moto2 v rámci Dutch TT 2010 skončil těsně pod stupni vítězů na 4. místě.
  • Aleix Espargaró se ve věku 32 let a 247 dní stal poprvé vítězem závodu na úrovni mistrovství světa, a to ve svém 200. závodě v MotoGP a 283. napříč všemi kategoriemi (125 ccm, 250 ccm, Moto2, MotoGP)[4]. Díky tomuto vítězství se poprvé v životě rovněž dostal do čela průběžné klasifikace, když po 3 závodech vedl tabulku mistrovství světa se 45 body. Zároveň poprvé od GP Katalánska 2015 stanul na pole position. Oba tyto úspěchy znamenaly rovněž premiéru pro značku Aprilia, neboť od svého návratu do královské kubatury v roce 2012 tento stroj nikdy nestál na čele startovního roštu, ani nevyhrál závod.
  • Po třech závodech MotoGP se na pódiu vystřídalo 9 různých jezdců.
  • Joe Roberts se vítězstvím v GP Portugalska v kategorii Moto2 stal prvním Američanem, který vyhrál závod ve střední třídě mistrovství světa, od roku 1990. Tehdy se to podařilo Johnu Kocinskému při závěrečném závodě sezony na australském okruhu Phillip Island.
  • Jako 33. závodník historie byl v rámci sobotního programu při GP Španělska uveden do motocyklové síně slávy 5násobný mistr světa, Španěl Jorge Lorenzo (2× 250 ccm, 3× MotoGP).[5]
  • V rámci GP Itálie, Katalánska a San Marina bude na startovním roštu hned 9 strojů Ducati, kdy k 8 stálým jezdcům přibude ještě tovární stroj týmu Aruba.it Racing, který bude vodit na divokou kartu jedoucí testovací jezdec Ducati, Ital Michele Pirro.[6]
  • V rámci italské GP bylo před sobotním kvalifikačním programem ze seznamu čísel MotoGP slavnostně vyňato číslo 46, které po 26 sezon vozil na své kapotě 9násobný mistr světa Valentino Rossi (1× 125 ccm, 1× 250 ccm, 1× 500 ccm, 6× MotoGP). V historii byla v královské kategorii vyřazena čísla 34 (Kevin Schwantz), 58 (Marco Simoncelli) 65 (Loris Capirossi), 69 (Nicky Hayden) a 74 (Daijiro Kato).
  • Při GP Itálie kategorie Moto2 se po 2leté pauze do sedla motocyklu na úrovni mistrovství světa vrátil Ital Mattia Pasini. Na divokou kartu v týmu Aspar Team se do závodu kvalifikoval 5. místem a závod dokončil na 15. místě.[7]
  • Při Velké ceně Itálie poprvé od GP Kataru v roce 2008 stanuli v kvalifikaci MotoGP na 1. a 2. místě dva nováčci: Do závodu startoval z pole position Ital Fabio Di Giannantonio (Ducati) a z 2. místa Ital Marco Bezzecchi (Ducati). V roce 2008 byli nováčkovskou dvojicí Španěl Jorge Lorenzo na pole position (Yamaha) a Brit James Toseland (Yamaha) na 2. místě.
  • V průběhu pátečního dne v rámci italské GP byl jako 34. v historii do motocyklové síně slávy uveden Ital Max Biaggi.[8] Během své kariéry získal 4× titul mistra světa kategorie do 250 ccm (1994–1997) a 2× titul mistra světa superbiků WorldSBK (2010, 2012). Mimo to získal v královské kubatuře 500 ccm / MotoGP 3× titul vicemistra světa (1998, 2001 a 2002) a 3× obsadil v celkovém pořadí 3. místo (2000, 2003, 2004).
  • Úřadující mistr světa Moto3, Španěl Pedro Acosta (Red Bull KTM Ajo), se vítězstvím v GP Itálie Moto2 stal nejmladším jezdcem, který zvítězil ve střední kategorii mistrovství světa (250 ccm / Moto2), když se mu toto podařilo ve věku 18 let a 4 dní.[9] Dosud držel tento primát 8násobný mistr světa Márc Márquez, když svůj první závod Moto2 ve francouzském Le Mans (2011) vyhrál v 18 letech a 57 dnech.
  • V rámci italského závodu královské kategorie MotoGP zaznamenal Španěl Jorge Martín novou nejrychlejší maximální rychlost, jakou kdy jezdec MotoGP jel: 363,6 km/h.[10]
  • V rámci sobotního programu při GP Itálie oznámil 8násobný mistr světa, Španěl Marc Márquez, že po italské Velké ceně přeruší sezonu a odebere se do Spojených států k v pořadí již celkem čtvrté operaci pravé ruky, jíž si zlomil v rámci GP Španělska 2020. Zda ještě do probíhající sezony 2022 ještě zasáhne, není jisté.[11]
  • Při GP Katalánska, teprve při svém druhém startu v Moto3 na úrovni mistrovství světa, dokončil David Muñoz na 2. místě.[12]
  • Aleix Espargaró po průjezdu do posledního kola GP Katalánska zvolnil, když začal předčasně oslavovat svoje druhé místo v závodě. Ve chvíli, kdy zjistil, že do konce závodu ještě zbývá poslední kolo, vrátil se do závodního tempa a nakonec dokončil na pátém místě.[13] Obdobná chyba se na témže okruhu přihodila v roce 2009 v závodě do 125 ccm Španělovi Julianu Simonovi, který ztratil 1. místo a skončil následně těsně čtvrtý.[14]
  • Filip Salač musel v průběhu závodu Moto2 při GP Německa odstoupit ze závodu kvůli problémům se zády.[15]
  • Fabio Quartararo svým triumfem v GP Německa získal své první vítězství na okruhu, na kterém se jezdí proti směru hodinových ručiček. Zároveň poprvé od roku 2010 zvítězil na tomto okruhu jezdec jiného týmu, než týmu Repsol Honda, jejíž jediný jezdec v tomto ročníku německé GP dokončil až za body na posledním 16. místě.
  • Johann Zarco je jezdcem s nejvyšším počtem pódiových umístění v MotoGP, aniž by vyhrál závod (15, z toho 10× 2. místo a 5× 3. místo). Překonal dosavadního rekordmana Colina Edwardse (12, z toho 5× 2. místo, 7× 3. místo).[16][nedostupný zdroj]
  • Francesco Bagnaia se vítězstvím v GP Nizozemska stal prvním vítězem pro značku Ducati na tomto okruhu od r. 2008, kdy zde zvítězil Casey Stoner.
  • Marco Bezzecchi získal v GP Nizozemska své první podium v královské kubatuře, když dokončil 2., čímž připsal první pódiový výsledek i pro tým Valentina Rossiho v MotoGP.[17]
  • Aleix Espargaró poté, co pod jeho kola v GP Nizozemska upadl Francouz Fabio Quartararo, se dokázal ve stíhací jízdě z 15. místa probojovat až na čtvrté, když v posledním kole v závěrečné šikaně Geerta Timmera předjel Brada Bindera i Jacka Millera.[18]
  • Maverick Viñales získal v GP Nizozemska své první pódium na značce Aprilia.[19]
  • V rámci GP na okruhu v Silverstonu nezvítězil od roku 2013 tentýž jezdec dvakrát a v posledních 10 letech má tak trať 8 různých vítězů (přičemž v r. 2018 se nezávodilo pro déšť a v r. 2020 pro koronavirovou pandemii).
  • Brazilský závodník Diogo Moreira získal v rámci britské GP svou první pole position v životě a zároveň se stal prvním Brazilcem od Alexe Barrose (GP Portugalska 2005), který získal pole position do závodu Grand Prix.
  • Italský motocyklový závodník Andrea Dovizioso oznámil před startem britské GP, že po závodě v rámci GP San Marina na okruhu Marca Simoncelliho v Misanu ukončí kariéru profesionálního závodníka MotoGP. Dovizioso se v průběhu své kariéry stihl stát 1× mistrem světa (125 ccm, 2004), pětinásobným vicemistrem světa (2006–2007 ve třídě do 250 ccm, 2017–2019 ve třídě MotoGP) a 2× skončil v celkovém hodnocení třetí (2005 ve třídě do 250 ccm a 2011 ve třídě MotoGP). Celkem stanul 103× na pódiovém umístění, z toho 24× v závodech GP zvítězil. Ve zbytku sezony jej nahradí testovací jezdec Yamahy Cal Crutchlow.
  • Španělský motocyklový závodník a mistr světa Moto3 za rok 2022, Izan Guevarra, zvítězil ve všech čtyřech závodech na domácí půdě.
  • Švýcarský jezdec Dominique Aegerter zvítězil v celkovém pořadí kategorie MotoE a zároveň se stal mistrem světa kategorie WorldSSP.[20]
  • Filip Salač se v rámci GP Thajska dosáhl na největší úspěch kariéry v kategorii Moto2, kdy získal v předčasně ukončeném závodě 2. místo. Proto že byl závod kvůli povětrnostním podmínkám předčasně ukončen byly uděleny pouze poloviční body.[21]
  • Po GP San Marina ukončil svou kariéru předčasně italský jezdec Andrea Dovizioso. Po zbytek sezony jej nahradil britský testovací jezdec Yamahy Cal Crutchlow.[22] V únoru 2023 byl následně Andrea Dovozioso uveden do síně slávy MotoGP.[23]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]