Mezina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mezina
Kostel Nejsvětější Trojice

Kostel Nejsvětější Trojice

znak obce Mezinavlajka obce Mezinaznakvlajka

status: obec
NUTS 5 (obec): CZ0801 551724
kraj (NUTS 3): Moravskoslezský (CZ080)
okres (NUTS 4): Bruntál (CZ0801)
obec s rozšířenou působností: Bruntál
pověřená obec:
historická země: Slezsko + Morava
katastrální výměra: 11,38 km²
počet obyvatel: 297 (25. 3. 2010)
nadmořská výška: 575 m
PSČ: 792 01
zákl. sídelní jednotky: 1
části obce: 1
katastrální území: 1
adresa obecního úřadu: Mezina 2
792 01 Bruntál 1
starosta / starostka: Stanislava Slováková
Oficiální web: http://www.mezina.cz
E-mail: obec.mezina@tiscali.cz

Mezina (Česko)
Red pog.png
Mezina, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce

Mezina je obec ležící v okrese Bruntál. Má 297 obyvatel (2010) a její katastrální území má rozlohu 1 138 ha. Téměř celé katastrální území obce včetně celé zástavby leží ve Slezsku, ale ze srovnání historických map a současných katastrálních map vyplývá, že lesní a zemědělské pozemky na západě (parcely 1642/1, 1642/2, 1643, 1644/1, 1644/2, 1644/3, 1644/4, 1646, 1647/1, 1647/2, 1647/3, 1650, 1651, 1652) byly původně součástí katastru Moravského Kočova, a tudíž leží na Moravě.

Členění obce[editovat | editovat zdroj]

Části obce[editovat | editovat zdroj]

  • Mezina

Katastrální území[editovat | editovat zdroj]

  • Mezina

Název[editovat | editovat zdroj]

Česky Mezina, německy Messendorf,[1] polsky Mezyna.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Obec Mezina byla založena v roce 1258 poblíž hranice Moravy a dnešního českého, kdysi rakouského Slezska, za vlády českého krále Přemysla Otakara II., krále železného a zlatého, markraběte moravského. Královský místodržící, olomoucký biskup, Sas Bruno ze Schauenburka, spolehlivá opora královské moci, nechal kromě jiných založit i Mezinu a to již patrně podruhé. Původní kolonisté ovládali těžbu a zpracování hornin, železa, zlata a stříbra.

Lokátor založil Mezinu klasicky, tj. páteřním způsobem kolem potoka, s možností mlýna v dolní části obce a dvory, k nimž posléze náležely šňůry polí a lesa. První písemná zmínka o obci Mezina je z roku 1334.

Osud Meziny byl vždy spjat s městem Bruntál, mnohdy byla obec i jeho součástí jako šosovní. Příznivá poloha obce vzhledem k Bruntálu znamenala i relativní bezpečnost obyvatel a možnost prosperity obce.

V obci vznikla v roce 1830 továrna na kovové zboží a strojírna J. Schenk, která měla k roku 1910 160 zaměstnanců. V roce 1831 vynikla papírna, která po roce 1850 zanikla. Roku 1851 vynikla prádelna lnu a roku 1888 výroba výšivek, dámského prádla a zástěr. Byla zde i továrna na klobouky. Od roku 1930 až do 70. let byl v Mezině provozován čedičový lom. V obci se k roku 1900 připomíná i záložna. Od roku 1894 zde byl hasičský spolek a k roku 1925 se připomíná zemědělský spolek. K roku 1880 se připomíná obecná škola, která měla roku 1900 jednu třídu. [2] Obec byla obsazena Rudou armádou 7. května 1945 [2], a poté následoval odsun německého obyvatelstva. Až do té doby šlo prakticky o čistě německou obec. V období normalizace byla obec Mezina zařazena mezi obce tzv. ostatního významu a funkci střediskové obce plnila obec Moravský Kočov. Následně pak byla Mezina 1. ledna 1979 přičleněna k městu Bruntál.

V roce 1974 byla na území obce vyhlášena stavební uzávěra. Výstavba v obci byla obnovena v roce 1985 až v souvislosti s vysídlováním obcí v zátopě vodní nádrže Slezská Harta. Administrativní částí města Bruntálu byla obec do 23. listopadu 1990.

Rodáci[editovat | editovat zdroj]

  • Alois Fischer (1880-1945): malíř Jesenicka.

Vývoj počtu obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel Meziny podle sčítání nebo jiných úředních záznamů[3]:

Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 613 578 672 668 621 559 551[p 1] 287 278 316 286 215 237[p 2]
  1. z toho: 4 Čechoslováci, 543 Němců; 544 řím. kat., 4 evang.
  2. z toho: 214 Čechů, Moravanů a Slezanů, 5 Slováků, 1 Němec; 26 řím. kat., 3 evang., 132 bez vyzn.

V Mezině je evidováno 120 adres : 107 čísel popisných (trvalé objekty) a 13 čísel evidenčních (dočasné či rekreační objekty).[4] Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 80 domů, z toho 56 trvale obydlených.

Pamětihodnosti a zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha : Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 850.  
  2. a b BARTOŠ, Josef aj. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960, XIII. 1.. vyd. Olomouc : Vydavatelství Univerzity Palackého, 1994.  
  3. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha : Český statistický úřad, 2006. (760 s.) ISBN 80-250-1311-1. S. 708-709.   Statistický lexikon obcí v zemi Moravskoslezské. Praha : Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1935. S. 18.   Český statistický úřad. Sčítání lidu, domů a bytů 2001 [online]. 2010-03-16, [cit. 2010-03-16]. Dostupné online.   Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2005. Příprava vydání Růžková, Jiřina; Morávková, Štěpánka; Škrabal, Josef; Jungová, Galina; Pavlíková, Marie. Svazek 1. Praha : Ottovo nakladatelství s.r.o., 2005. 1360 s. ISBN 80-7360-287-3. S. 1078-1079.  
  4. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2010-03-19, [cit. 2010-03-19]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]