Maříž
Šablona:Infobox - sídlo Maříž (německy Maires)[1] je vesnice na samém jihozápadě Moravy při hranicích s Čechami a rakouskou spolkovou zemí Dolní Rakousy. V roce 2011 zde trvale žilo sedm obyvatel.[2] Maříž je místní částí Slavonic, rozkládající se asi 3 km západně od vlastního města. Vedle katastru Maříže bývala ještě pohraniční vesnice Léštnice, dnes již v důsledku událostí minulého století neexistující, ale jako katastrální území součástí Maříže.
Historie a vývoj obce do současnosti
Vesnice se nachází na okraji České Kanady v překrásném kraji lesů, rybníků, malebných vesniček, kulturních památek a historických skvostů. První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1372.[3] kdy markrabě Jan Jindřich udělil tvrz a ves Maříž Oldřichovi a Ješkovi bratřím z Olešné. Podle vceňovacího operátu žilo v Maříži v roce 1843 194 mužů a 235 žen v 64 domech a 99 domácnostech. Desátky byly odváděny statku Maříž a faře ve Starém Městě v Čechách. Na týdenní pondělní trhy se jezdilo z Maříže do Slavonic. Byl zde vrchnostenský pivovar, do kterého se chmel a ječmen dovážel ze Žatce. Byla zde i palírna, ve které se vyráběla pálenka z brambor. Z tehdejších živností jsou uváděny 1 šenkýř, 1 pekař, 1 kolář, 1 kovář, 1 krejčí a 1 kameník. Po okupaci pohraničí byla vesnice od října 1938 do května 1945 podřízena Landratu ve Waidhofenu a.d. Thaya.
Podle statistiky počtu domů v Maříži bylo v roce 1880 68 domů a 340 obyvatel, v roce 1921 65 domů a 267 obyvatel, roku 1930 64 domů a 216 obyvatel, roku 1947 46 domů a 182 obyvatel, v roce 1950 48 domů a 189 obyvatel, roku 1970 24 domů a 77 obyvatel, a v roce 1982 15 domů a 45 obyvatel. Obec byla elektrifikována připojením na síť ZME Brno v roce 1931.
V době po druhé světové válce se stala součástí pohraničního pásma, kdy se ves takřka vylidnila; v roce 1989 zde zůstala jen jedna cikánská rodina a pár starších lidí. Obec Maříž byla určena k likvidaci, proto byla obehnána kolem dokola dráty. Z většiny domů zde byly na počátku 90. let dvacátého století pouze ruiny. Dnes jsou dva domy znovu postaveny, některé opraveny a jiné chátrají dál. Do vesnice se velmi pomalu začal v jarních a letních měsících vracet život. Dnešní Maříž je známa především díky proslulé mařížské keramice, která lidem umožňuje namalovat si svůj hrníček. Přes všechno úsilí odsuzovatelů postupného vylidnění Maříže před rokem 1989 není už v současné době v Maříži ani ta jedna cikánská rodina a pár starších lidí. Domy, které ještě v obci zůstaly, si přestavěli movití umělci většinou z Prahy, navrátivší se z daleké ciziny po roce 1989, na rekreační chalupy a ve vsi bylo v roce 2016 hlášeno k trvalému pobytu pouze osm obyvatel v pěti usedlostech. Přičemž domů s čísly popisnými je ve vesnici evidováno 28 (od čísla 2 do 71). Restaurace s penzionem, která byla při keramické dílně nově vybudována, funguje alespoň v létě. Maříž leží na mnoha cyklistických okruzích, které okolo Slavonic v roce 2013 vznikly.
Správní začlenění obce od roku 1850
Do roku 1849 byla Maříž součástí panství Dačice v Jihlavském kraji. V letech 1850 až 1855 byla ves podřízena politické pravomoci Podkrajského úřadu v Dačicích. Po vzniku smíšených okresních úřadů s politickou a soudní pravomocí byla v letech 1855 až 1868 podřízena Okresnímu úřadu v Dačicích. Když byly v roce 1868 veřejná správa a soudnictví opět odděleny, vrátila se pod politickou pravomoc Okresního hejtmanství v Dačicích, od roku 1919 okresní správy politické a od roku 1928 okresního úřadu v Dačicích. Od roku 1911 do roku 1938 byla podřízena Okresnímu soudu ve Slavonicích. Po okupaci pohraničí nacistickým Německem byla od října 1938 do května 1945 podřízena Landratu ve Waidhofenu a. d. T., říšská župa Dolní Dunaj a v soudnictví Amtsgerichtu ve Slavonicích. Po osvobození v květnu 1945 náležela pod Okresní národní výbor v Dačicích a v jeho rámci od roku 1949 pod nově zřízený Jihlavský kraj. Po územní reorganizaci v polovině roku 1960 byla Maříž s moravským Slavonickem začleněna pod správní okres Jindřichův Hradec. V roce 1964 byla Maříž v rámci integrace obcí sloučena se Slavonicemi. Po zrušení Okresního úřadu v Jindřichově Hradci spadá od roku 2003 pod pověřený Městský úřad v Dačicích.
Škola
Škola se v Maříži stala veřejnou v roce 1820. Vyučování probíhalo dlouho pouze po domech, posléze v provizorní školní budově, až v roce 1893 byla postavena nová jednotřídní škola. Až do roku 1945 se ve škole vyučovalo německy, neboť v Maříži převažovalo německé obyvatelstvo. Po osvobození bylo ve škole obnoveno vyučování, ale již v češtině, neboť německé obyvatelstvo bylo v roce 1945 a 1946 odsunuto. Ke zrušení školy z důvodu malého počtu žáků došlo v roce 1965 a žactvo bylo převedeno do Slavonic.
Drobné zajímavosti ze vsi
- Kovárna z roku 1930 bývala v současné stodole u čp. 53.
- Hospoda v roce 1936 bývala v čp. 24.
- Znovuobnoveny rybníky Mlýnský (dnes Zámecký) a rybník na levém přítoku Za statkem se do map dostaly až v roce 1921.
- První transformátor je z roku 1934 a stál v zatáčce při cestě na Léštnici.
- Kravín se silážní jámou byl postaven do roku 1961, ale vepřín zde byl již v roce 1959.
Pamětihodnosti
Zámek
V parku na konci vesnice se dříve nacházel zámek, přestavěný z původní barokní tvrze. Původní tvrz vznikla ve 14. století spolu se šlechtickým statkem, který byl v držení od roku 1353 Děpolta z Maříže. Později byl statek s tvrzí a okolím v majetku markraběte Jana, který jej roku 1372 dal v léno Oldřichu a Jaškovi z Olešné a od roku 1494 přešel do rodu Řečických. V letech 1717 byla tvrz přestavěna na barokní zámek Matyášem Jindřichem Butzem z Rolsberka, včetně založení parku. V polovině 19. století byl zámek novogoticky upraven. Za druhé světové války zde krátce byla umístěna Rudá armáda a poté finanční úřad. Následně byl zámek využíván jako kulturní zařízení. Po odsunu německého obyvatelstva a zřízení hraničního pásma zámek chátral a byl devastován. Ještě nějakou dobu sloužil jako garáže a sklad hnojiva slavonického statku, ale po rozšíření hraničního pásma v 70. letech byl postupně bourán.
Podle dochovaných fotografií z roku 1920 měl zámek nepravidelný obdélníkový tvar s polygonálními věžemi v severozápadním a jihozápadním rohu. V protilehlých rozích byly věže okrouhlého tvaru. Dnes je torzo zámku obklopeno parkem. Péče o původní anglický park byla více než 50 roků zanedbávaná. Díky občanské iniciativě se podařilo park revitalizovat. Na základě veřejného plánování byla realizována záchrana parku respektující, jak jeho historickou podobu, tak jeho současnou přírodní hodnotu . Staré stromy, keřové a bylinné patro jsou významným biotopem v krajině Slavonicka, park tvoří ostrov v krajině ohraničený čtyřmi rybníky, dvěma potoky a mokřadem. Impozantní modřínová alej, skupina 300 let starých dubů a upravená kašna jsou místem, které opět slouží nejenom obyvatelům, ale i návštěvníkům Maříže a Slavonic k procházkám, k setkávání... Romantická součást parku torzo zámku je však oploceno, není zakonzervováno a jeho budoucnost je nejistá.
Mlýnský zámeček
Jihovýchodně od zámku pod hrází Mlýnského, dnes Zámeckého, rybníka stával asi do poloviny 20. století bývalý mlýn a nedaleko něj i Mlýnský zámeček. Původně měl čp. 11a (čp. 11 měl sousedící mlýn), ale od roku 1936 dostal vlastní čp. 70. Jednalo se zřejmě o budovu obdélníkového tvaru cca 23 m × 12 m. Posledním majitelem před zestátněním byl Julius Hofmann. Zámeček zanikl zřejmě společně s mlýnem někdy v období po roce 1950, protože byl v tzv. nepřístupném pohraničním pásmu ("za drátama").[4]
Další zajímavosti
- západně od Maříže (2 km) je významný zeměpisný bod - Trojmezí Čechy, Morava, Rakousko
- myslivna, zvaná též Lovecký zámeček byla severozápadně od vsi
- Boží muka na cestě z Maříže do Slavonic
Fotogalerie
-
Budova bývalé školy -
Obnovený rybník na návsi -
Kaple -
Usedlost uprostřed vsi -
Boží muka na cestě z Maříže do Slavonic -
Mařížské lovecké sídlo -
Bývalý Mařížský zámek -
Trojmezí
Odkazy
Reference
- ↑ HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 35.
- ↑ Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 185.
- ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 218.
- ↑ DAVID, Richard. Dačický vlastivědný sborník VII.. Dačice: Spolek přátel muzea v Dačicích, 2013. 254 s. ISBN 978-80-904501-2-7. Kapitola Mlýnský zámeček v Maříži, s. 224. (cz)
Literatura
- NEKUDA, Vladimír. Vlastivěda moravská Dačicko Slavonicko Telčsko. Brno: Muzejní spolek Brno, 2005. ISBN 80-7275-059-3. S. 751–754.
- JANÁČ, Marek; TUMLÍŘ, Pavel; HARVALÍK, Milan. Divnopis. Praha: Radioservis, 2006. 214 s. ISBN 80-86212-47-5. Kapitola Maříž, s. 122-123.
Externí odkazy
Slovníkové heslo Maříž ve Wikislovníku
Obrázky, zvuky či videa k tématu Maříž na Wikimedia Commons - Foto zaniklé oblasti
- Tip na výlet
