Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Plzeň)
| Kostel Nanebevzetí Panny Marie | |
|---|---|
 | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Plzeňský |
| Okres | Plzeň-město |
| Obec | Plzeň |
| Souřadnice | 49°44′44,16″ s. š., 13°22′43,68″ v. d. |
  | |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Diecéze | plzeňská |
| Vikariát | Plzeň-město |
| Farnost | Plzeň u katedrály sv. Bartoloměje |
| Status | filiální kostel |
| Zasvěcení | Nanebevzetí Panny Marie |
| Datum posvěcení | 6. června 1636 |
| Architektonický popis | |
| Stavební sloh | gotický, barokní |
| Typ stavby | trojlodní |
| Výstavba | 1300-1350 |
| Specifikace | |
| Délka | 44 m |
| Šířka | 18 m |
| Stavební materiál | zděný |
| Další informace | |
| Adresa | Františkánská 11, Plzeň |
| Ulice | Františkánská |
| Kód památky | 31219/4-187 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky Františkánský klášter v Plzni) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kostel Nanebevzetí Panny Marie je součástí bývalého františkánského kláštera a patří mezi nejstarší v Plzni. Dnes je spolu se zmiňovaným bývalým františkánským klášterem chráněn jako nemovitá kulturní památka[1].
Historie kostela
[editovat | editovat zdroj]Přesná doba vzniku kláštera a s ním historicky i stavebně spojeného kostela není známa. S výstavbou areálu bylo započato patrně krátce po založení Nové Plzně, tedy po roce 1295, a to v jihovýchodní části nově založeného města. První písemná zmínka o klášteru je však až z roku 1336[2], kdy již bylo zbudováno presbyterium a pokračovala stavba lodí. Kolem roku 1340 vznikají mezilodní arkády. Prostor trojlodí byl zaklenut kolem roku 1350 a tím výstavba kostela víceméně dokončena[3].
Při obléhání Plzně husity, naposledy v roce 1434, byl areál kláštera přiléhající k hradbám a s ním nevyhnutelně i kostel poničen. Opravy byly prováděny zejména až po roce 1460, kdy byl klášter předán observantům. Obnoveny byly původní klenby, později rozšířena okna presbyteria a do nich osazeny nové kružby[4]. Avšak postup byl velmi pozvolný a práce byly dokončeny až v závěru 15. století. Na konci 16. století pak dochází k úpravě věže a v roce 1611 je k severní stěně presbyteria přistavěna kaple Nejsvětější Trojice. Při obléhání Plzně vojsky Arnošta Mansfelda dochází opět k poškození areálu, neboť právě jihovýchodní část opevnění, kde se klášter s kostelem nalézají, čelila největšímu náporu dobyvatelů, kteří nedaleko odsud do města nakonec pronikli. Následovalo drancování a ničení jak kláštera, tak i kostela, ale i celé Plzně.
S opravou zdevastovaného areálu mohlo být započato až roku 1621 po odchodu Mansfeldových vojsk. Opravy však s ohledem na probíhající třicetiletou válku a další obtíže probíhaly opět velmi pomalu a tak k vysvěcení kostela po opravě dochází až 6. června 1636[5]. V dalších letech jsou prováděny četné úpravy jak kostela např. roku 1676 byla dokončena barokní úprava věže kostela, tak i kláštera (např. přístavba noviciátu). Z konce 17. století pochází i k severní lodi přistavěná oktogonální kaple sv. Antonína Paduánského. Na prováděných barokních úpravách se v letech 1723 až 1724 podílel i Jakub Auguston, konkrétně barokní přestavbou západního průčelí kostela. Barokní přestavba byla dokončena roku 1740. Při josefínských reformách byl klášter ušetřen zrušení díky zdejšímu kostelu, neboť bylo v roce 1786 rozhodnuto, že se zde budou sloužit mše svaté pro početné německé plzeňské obyvatelstvo. Na začátku srpna roku 2021 byl do věže zavěšen zvon Anna, který byl ulit v roce 1994 a byl tak prvně ulitým zvonem v plzeňské diecézi po komunistickém převratu.
Program záchrany architektonického dědictví
[editovat | editovat zdroj]V rámci Programu záchrany architektonického dědictví bylo v letech 1995-2014 na opravu památky čerpáno 19 250 000 Kč.[6]
| rok | 1995 | 1996 | 1997 | 1998 | 1999 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| částka | 900 | 2 850 | 1 800 | 1 600 | 800 | 1 800 | 1 800 | 1 600 | 705 | 1 150 | 434 | 1 166 | 425 | 630 | 600 | 400 | 590 |
Popis kostela
[editovat | editovat zdroj]Kostel Nanebevzetí Panny Marie tvoří 21 metrů dlouhé trojlodí a na něj navazující 23 metrů dlouhé presbyterium. Oba prostory jsou zaklenuty dochovanou gotickou křížovou klenbou. Klenební žebra presbytáře vychází z prostých oblých přípor zakončených hlavici s tesanou rostlinnou a figurální výzdobou[7] . Klenby arkád nasedají na válcové sloupy[8] přímo, bez hlavic.
Presbyterium osvětlovalo původně devět gotických oken. V souvislosti s výstavbou kaple Nejsvětější Trojice v roce 1611 přiléhající k severní části presbyteria, byla tři okna zazděna. Dominantou presbyteria je hlavní raně barokní oltář z roku 1696 s kopií obrazu Petera Paula Rubense Nanebevzetí Panny Marie zhotovenou Františkem Juliem Luxem kolem roku 1700. Nad ním je umístěn oválný obraz Nejsvětější Trojice. Nad svatostánek byla v roce 1692 umístěna gotická dřevěná tzv. Františkánská madona[9], která napodobuje kamennou Plzeňskou Madonu v katedrále sv. Bartoloměje. Oltář zdobí i další sochy sv. Kláry, sv. Alžběty, sv. Františka, sv. Bernardina Sienského, svatého Bartoloměje a svatého Marka. V roce 1696 byl oltář doplněn o obrazy s ostatky svatých. Na epištolní straně presbyteria poblíž vítězného oblouku se dochovalo drobné renesanční okénko z roku 1543.[10]
Podlaha trojlodí byla původně umístěna asi o metr níže oproti presbyteriu, později však byla zvýšena. K severní lodi byla na východním konci přistavěna osmiboká kaple sv. Antonína Paduánského, na západním konci dnes již zrušená kaple sv. Anny. V čele severní lodi se na oltáři nachází barokní sousoší Piety z druhé poloviny 17. století.
Ve střední lodi je na epištolní straně rokoková kazatelna od Lazara Widmana z roku 1740. Na stříšce kazatelny se nachází sv. František v ohnivém voze, pod stříškou dřevoryt sv. Františka a sv. Antonína Paduánského, držící v ruce Nejsvětější svátost a postavy sv. Bonaventury a sv. Jana Kapistrána. Vnější strana kazatelny je ozdobena třemi obrazy ze života sv. Františka a to sycení napravených hladových loupežníků sv. Františkem, kteří poté vstupují do řádu, prostřední zkrocení zuřivého vlka ohrožujícího obyvatele městečka Gubbio sv. Františkem, a na posledním pokorného a přírodu obdivujícího sv. Františka.
V čele jižní lodi se nachází rokokový oltář sv. Jana Nepomuckého, který spolu se sochou světce nechal zhotovit v roce 1698 plzeňský měšťan Tomáš Riebenecker. Na západním konci jižní lodě se nachází reliéf z původního norimberského oltáře sv. Anny, který vznikl kolem roku 1525. Znázorňuje sv. Annu Samotřetí přijímající Ježíška od Panny Marie. Původně tento reliéf tvořil patrně střed skládacího oltáře [11]. Autorem reliéfu je Hans Suess z Kulmbachu.
Na kůru se nacházejí třímanuálové varhany o 40 hlasech s koncertní dispozicí, které byly zhotoveny v roce 1935 firmou Rieger z Krnova a to vestavbou nových varhan do původní barokní skříně. Původní varhany, které sloužily do roku 1905, postavil roku 1730 významný barokní varhanář Antonín Gartner z Tachova. V současné době jsou varhany ve velmi špatném technickém stavu.
Vchod do kostela je řešen prostřednictvím brány s tepanou mříží z roku 1925 a s nápisem "OFM". Za branou se nachází ulička s výklenky, kde byly původně umístěny sochy Čtrnácti svatých pomocníků. Některé z nich jsou nyní umístěny v kapli sv. Antonína Paduánského. Při rekonstrukci areálu bývalého kláštera a kostela byla dne 20. srpna 1996 objevena vzácná freska ze 17. století[12].
Fotogalerie
[editovat | editovat zdroj]-
Západní průčelí kostela -
Pohled o východu -
Presbyterium kostela -
Hlavní loď z presbyteria -
Hlavní oltář -
Pohled na kostel s klášterem -
Reliéf sv. Anny Samotřetí -
Oltář sv. Jana Nepomuckého -
Rokoková kazatelna -
Hlavní loď kostela -
Vstupní brána
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2012-12-16]. Identifikátor záznamu 142720 : Klášter františkánský. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ Budilová, s. 12
- ↑ Bělohlávek, s. 64
- ↑ Bělohlávek, s. 127
- ↑ Martinovský, s.80
- ↑ MATOUŠKOVÁ, Kamila. 20 let Programu záchrany architektonického dědictví. Praha: Min. kultury, Národní památkový ústav, 2015. 134 s. ISBN 9788074800238, ISBN 8074800237. OCLC 935878025 S. 102–103.
- ↑ Bělohlávek, s. 60
- ↑ Původně, stejně jako v případě sloupů katedrály sv. Bartoloměje, byly zamýšleny sloupy čtverhranné, o čemž svědčí jejich zbytky v čelech lodí (Bělohlávek, s. 65)
- ↑ Zhotovena někdy kolem roku 1420
- ↑ Bělohlávek, s. 170
- ↑ Bělohlávek, s. 129-130
- ↑ Martinovský, s. 558
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Františkáni v Plzni: 1293-2010. Editor Pavla Budilová. Plzeň: Římskokatolická farnost Plzeň-Severní předměstí, 2011, 141 s. ISBN 978-80-254-8800-3.
- BĚLOHLÁVEK, Miloslav, Jaromír KOVÁŘ, Miloslav ŠVÁB a Adolf ZEMAN. Dějiny Plzně I: Od počátků do roku 1788. Plzeň: Západočeské nakladatelství v Plzni, 1965. ISBN nepřiděleno.
- DOUŠA, Jaroslav; MARTINOVSKÝ, Ivan, et al. Dějiny Plzně v datech : od prvních stop osídlení až po současnost. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 788 s. (Dějiny českých měst). ISBN 80-7106-723-7.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu kostel Nanebevzetí Panny Marie na Wikimedia Commons - Oficiální stránky Římskokatolické farnosti u katedrály
