Korálovec ježatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxKorálovec ježatý
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Oddělenístopkovýtrusné (Basidiomycota)
PododděleníAgaricomycotina
Třídarouškaté (Agaricomycetes)
Řádholubinkotvaré (Russulales)
Čeleďkorálovcovité (Hericiaceae)
Rodkorálovec (Hericium)
Binomické jméno
Hericium erinaceus
(Bull.) Pers. 1797
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Korálovec ježatý

Korálovec ježatý (Hericium erinaceus (Bull.) Pers. 1797) je vzácná ježatá houba rostoucí na podzim na dřevu listnáčů, především buků a dubů. V České republice je navržena k zákonné ochraně.

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

česká jména
  • lošák ježatý[3]
  • lošák ježkovitý[2][3]

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Makroskopický[editovat | editovat zdroj]

Plodnice je kompaktního habitu, v obrysu nepravidelně kulovitá až vejčitá. Dosahuje 100–300 milimetrů v průměru, zbarvena je bíle až krémově, ve stáří žlutohnědě. Povrch plodnice shora pokrývají šupinovité nepravidelné sterilní ostny. K substrátu plodnice přirůstá zúženým bokem.[5]

Hymenofor je vyvinutý na spodní a přední straně v podobě dolů směřujících hustě uspořádaných ostnů, které dosahují 20–50 milimetrů délky.[5]

Dužnina má bělavé zbarvení, v masité části plodnice je dutinkatá, slabě vláknitá,[6] tuhá, s ovocnou vůní a chutí.[5]

Mikroskopický[editovat | editovat zdroj]

Výtrusy dosahují 5-7 × 4-6 μm, jsou široce elipsovité, hladké až jemně bradavčité, amyloidní.[5] Trama je monomitická, generativní hyfy záhy tlustostěnné, inflátní, přezkaté, amyloidní. Gloeocystidy jsou přítomny.[7] Výtrusný prach je bílý.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Korálovec ježatý roste vzácně až velmi vzácně na dřevu buků, v teplých oblastech i dubů, jen zřídka jiných listnáčů (Cejp uvádí sběr z javoru[2], Socha a Jegorov zmiňují habr, jasan, jabloň a ořešák[8], Hagara také břízu, topol, jeřáb a platan[6], Dvořák a Hrouda dále akát[7]). Objevuje se na živých i mrtvých kmenech (až do výšky několika metrů[8]), případně pařezech.[9] Pilát ho řadí k vzácným druhům kyselých doubrav a oligotrofních habrových doubrav.[10] Vyskytuje se v přirozených lesích a parcích, zejména v pahorkatině, v horském stupni vzácně. Je považován za saprotrofní druh, podle některých autorů může zprvu žít poloparaziticky.[6] Fruktifikuje od srpna do listopadu.[5]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Roste v Evropě a Asii. V Evropě se vyskytuje v následujících zemích: Arménie, Belgie, Bulharsko, Česko, Dánsko, Francie, Itálie[11], Německo, Nizozemsko, Polsko, Rakousko, Řecko, Severní Makedonie, Slovensko[11], Srbsko[12], Švédsko, Švýcarsko, Spojené království.[13]

První nález z území současné České republiky byl publikovaný v roce 1927, kdy časopis Vesmír zveřejnil fotografií doložený nález profesora E. Güttlera.[14][2] Velenovský jej v Českých houbách (1920-1922) ještě neuvádí.[2] Byly publikovány nálezy mimo jiné z oblasti následujících chráněných území České republiky:

Záměna[editovat | editovat zdroj]

Z hub rostoucích na dřevu, které mají ostnitý nebo jemu podobný hymenofor, hrozí záměna s následujícími druhy:

  • ježatec různozubý (Hericium cirrhatum) – kloboukovité plodnice (zřetelně odlišená spodní a svrchní strana)
  • korálovec bukový (Hericium coralloides) – korálovitě větvené plodnice, výrazně menší výtrusy
  • korálovec jedlový (Hericium alpestre) – korálovitě větvené plodnice, obvykle na dřevu jehličnanů
  • plstnatec tlustoostný (Sarcodontia pachyodon) – kloboukovité nebo rozlité plodnice s plochými ostny (roztrhané rourky)
  • šindelovník severský (Climacodon septentrionalis) – kloboukovité (deskovité) plodnice s krátkými ostny

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

Korálovec ježatý je uveden v Červeném seznamu hub (makromycetů) České republiky jako zranitelný druh (VU).[9] Jako silně ohrožený druh byl navržen k zákonné ochraně v rámci vyhlášky o zvláště chráněných druzích organismů.[24] Figuruje v kandidátní listině evropského červeného seznamu a mezi 33 druhy doporučenými k mezinárodní ochraně v rámci Bernské konvence.[25][26] V Evropě je ohrožený intenzivním lesním hospodařením, kácením starých buků a dubů a to i na synantropních stanovištích z bezpečnostních důvodů.[13] Vzácný výskyt je důsledkem absence starých vzrostlých listnatých lesů.[13]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
  2. ↑ a b c d e f g h CEJP, Karel. Dryodon erinaceus. In: Josef Velenovský. Mykologia. Praha: Československý Klub mykologický, 1928. Ročník 5. S. 101–102.
  3. ↑ a b c d e FREMR, Václav. Lošák ježatý. – Dryodon erinaceus (Bull.) Quél. In: SMOTLACHA, František. Časopis československých houbařů. Praha: Československá mykologická společnost, 1934. Ročník XIV. S. 84–85.
  4. ↑ a b c Index Fungorum. databáze Index Fungorum [online]. Index Fungorum [cit. 2017-02-03]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e BERAN, Miroslav; HOLEC, Jan. Přehled hub střední Evropy. Ilustrace Bielich. Praha: Academia, 2012. 624 s. ISBN 978-80-200-2077-2. Kapitola 353. Hericium erinaceus, s. 244. 
  6. ↑ a b c HAGARA, Ladislav. Ottova encyklopedie hub. Praha: Ottovo nakladatelství, 2014. 1152 s. ISBN 978-80-7451-407-4. S. 371. 
  7. ↑ a b DVOŘÁK, Daniel; HROUDA, Petr. Ježaté houby, lošáky a korálovce. 1.. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2005. 35 s. ISBN 80-210-3801-2. Kapitola Hericium erinaceus, s. 6–7. 
  8. ↑ a b SOCHA, Radomír; JEGOROV, Alexandr. Encyklopedie léčivých hub. Praha: Academia, 2014. 768 s. ISBN 978-80-200-2312-4. S. 182–185. 
  9. ↑ a b DANIEL, Dvořák. Hericium erinaceus (Bull.: Fr.) Pers.. In: HOLEC, Jan; BERAN, Miroslav. Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Praha: Příroda, 2006. Dostupné online. Archivováno 9. 1. 2021 na Wayback Machine.
  10. ↑ a b PILÁT, Albert. Houby Československa ve svém životním prostředí. Praha: Academia, 1969. 267 s. S. 74, p18/36. 
  11. ↑ a b Comments on the proposal to include 33 fungi species to the Appendix I [online]. wcd.coe.int, 2003 [cit. 2017-02-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ SADIKOVIĆ, Dušan; KUŠTERA, Marjan. Fungal conservation: Protected species of fungi in South Serbia region. In: Biologica Nyssana. Vlasina lake: [s.n.], 2013. S. 35–40. (anglicky)
  13. ↑ a b c The European Council for Conservation of Fungi (ECCF). Datasheets of threatened mushrooms of Europe, candidates for listing in Appendix I of the Convention [online]. The European Council for Conservation of Fungi (ECCF), 2001-06-13. (anglicky) 
  14. ↑ GÜTTLER, E. Lošák Hydnum erinaceus. In: Bohumil Němec. Vesmír. Praha: Nákladem vlastním, 1927. ISSN 0042-4544. Ročník/číslo VI./4. S. 178.
  15. ↑ a b ZÍBAROVÁ, Lucie. Hericium erinaceus (Korálovec ježatý) [online]. mykologie.net [cit. 2017-02-03]. Dostupné online. 
  16. ↑ kolektiv zaměstnanců Správy NP. Správa národního parku České Švýcarsko, Ročenka 2007. Krásná Lípa: Správa Národního parku České Švýcarsko, 2008. 84 s. Kapitola Mykologický průzkum v NP České Švýcarsko, s. 31. 
  17. ↑ Správa CHKO Český kras. Plán péče o Přírodní památku Krásná stráň na období 2011–2027 [online]. ochranaprirody.cz, 2010 [cit. 2012-10-26]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  18. ↑ AOPK ČR. Národní přírodní rezervace Kaluža - Přirozené bučiny a suťové lesy [online]. ochranaprirody.cz, 2016-09-21 [cit. 2017-02-03]. Dostupné online. 
  19. ↑ a b PŘÍHODA, Antonín; MACHULKOVÁ, Anna. Houby přírodních rezervací na Křivoklátsku v roce 1978. In: Bohemia centralis. Praha: Pražské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, 1980. ISSN 0231-5807. S. 43–61.
  20. ↑ REITEROVÁ, Lenka; ŠKORPÍK, Martin, a kol. Plán péče o národní park Podyjí a jeho ochranné pásmo 2012-2020 [online]. Správa národního parku Podyjí, Znojmo, 2012 [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. 
  21. ↑ DECKEROVÁ, Helena. Dřevokazné houby Poodří – část I.. In: JAROŠEK, Radim. Poodří. Ostrava: Společnost přátel Poodří, 2013. Dostupné online. ISSN 1803-2338. S. 4–10.
  22. ↑ ČERNÝ, Alois; ANTONÍN, Vladimír. Třetí mykologické dny na Moravě v r. 1981. In: URBAN, Zdeněk. Česká mykologie. Praha: Československá akademie věd, 1982. ISSN 0009-0476. Ročník 36. S. 186.
  23. ↑ LAZEBNÍČEK, Jiří; FRÉLICH, Zdeněk. Vytvoření komplexního monitorovacího systému přírodního prostředí Moravskoslezského kraje - 2.17 Mykologický inventarizační průzkum v PR Suchá Dora, Závěrečná zpráva. [s.l.]: Moravskoslezský kraj, 2011. 27 s. S. 11. 
  24. ↑ HOLEC, Jan; BERAN, Miroslav. Seznam druhů hub na doplnění vyhlášky o zvláště chráněných druzích organismů. In: ANTONÍN, Vladimír. Mykologické listy. Praha: ČVSM, 2004. Dostupné online. Číslo 87, 88. S. 4–14, 6–16.
  25. ↑ European Council for the Conservation of Fungi. European Red List of endangered macrofungi. Red List candidates [online]. European Council for the Conservation of Fungi, 2008 [cit. 2017-02-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ DAHLBERG, Anders; CRONEBORG, Hjalmar. 33 threatened fungi in Europe [online]. Swedish Species Information Centre, 2003 [cit. 2017-02-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-10-06. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Korálovcovité (Hericiaceae)
Korálovec (Hericium)
Ostnatec (Dentipellis)
Pevník (Laxitextum)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Korálovec_ježatý&oldid=23846513“