Julius Lébl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Julius Lébl
Narození10. května 1897
Peruc
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí22. prosince 1960 (ve věku 63 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Julius Lébl, křtěný Julius Jan (10. května 1897 Peruc[1] u Loun – 22. prosince 1960, Praha[2] ) byl český herec, scenárista, dramaturg, divadelní a filmový režisér.

Život[editovat | editovat zdroj]

Julius Lébl se psem Barykem v Peruci v listopadu roku 1926

Divadlo[editovat | editovat zdroj]

Již v mládí působil v ochotnickém spolku a režíroval. Později absolvoval seminář v herecké škole režiséra Maxe Reinhardta v Berlíně [3] a začal režírovat v pražském divadle Uranie.

V letech 19241928 působil jako režisér a dramaturg ve Švandově divadle na Smíchově [4]. Po odchodu ze Švandova divadla působil v letech 19291932 v pražském Intimním divadle v Umělecké besedě na Malé Straně jako ředitel a režisér [5][6].

Po roce 1931 byl dramaturgem a režisérem v Divadle Vlasty Buriana [7].

Od roku 1937 a za války byl současně předsedou návštěvnické organizace Lidové divadlo [8], kterou také spoluzakládal [9].

Od roku 1942 řídil divadlo v Olomouci (a to až do roku 1954) [10].

Od roku 1954 byl až do své smrti ředitelem Státního divadla v Karlíně.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Bratrem Julia Lébla byl herec Oldřich Lébl.

V roce 1924 se Julius Lébl oženil s divadelní a filmovou herečkou Marií Buddeusovou (18971978). Celá rodina žila v pražském Karlíně až do své smrti.

Pedagogická činnost[editovat | editovat zdroj]

Za války vyučoval na dramatickém oddělení Státní konzervatoře v Praze.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Divadelní režie, výběr[editovat | editovat zdroj]

  • 1917 Gabriela Preissová: Její pastorkyně, Ochotnický soubor ve Slavětíně
  • 1918 K. Leger: V zakletém zámku, Dramatický odbor Sokola ve Slavětíně
  • 1918 J. Beran, R. Robl: Srdce
  • 1919 J. Beran, R. Robl: Hastrman, představení obecné školy Peruc
  • 1925 František Spitzer: Rekovný čin, Švandovo divadlo
  • 1926 Pedro Calderon de la Barca: Veřejné tajemství, Švandovo divadlo
  • 1927 Ludvig Holberg: Proměněný sedlák, Švandovo divadlo
  • 1928 James Barrie: Malá Maggie, Švandovo divadlo
  • 1928 Václav Fryček: Gigi, Švandovo divadlo
  • 1928 Hans Rehfisch: Nickel a 36 spravedlivých, Švandovo divadlo
  • 1929 Louis Verneuil: A přece si mne vezmeš, Intimní divadlo
  • 1929 Marie Slavíková: Slečna Mňau, Intimní divadlo
  • 1941 F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání, Divadlo Vlasty Buriana
  • 1949 William Shakespeare: Večer tříkrálový, Krajské oblastní divadlo v Olomouci

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

  • 1920 Za čest vítězů, režie A. L. Havel a Julius Lébl
  • 1921 Cesty k výšinám, role: ?, režie Stanislav Šotek
  • 1930 Tajemství lékařovo, režie a spolupráce na scénáři Julius Lébl
  • 1931 Svět bez hranic, režie Julius Lébl
  • 1937 Tři vejce do skla, role: detektiv, režie Martin Frič
  • 1941 Provdám svou ženu, režie Miroslav Cikán (J. Lébl byl autorem námětu stejnojmenné divadelní hry a napsal k filmu scénář spolu s Jaroslavem Mottlem [11])

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Peruc
  2. Dvě bolestné ztráty. Literární noviny. 52/1960, s. 5. Dostupné online. 
  3. František Kubr: O divadlo života, Orbis, Praha, 1959, str. 95
  4. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 53
  5. Bořivoj Srba: O nové divadlo, Panorama, Praha, 1988, str. 190
  6. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 518
  7. Antonín Král, Petr Král: Vlasta Burian , Orbis, Praha, 1969, str. 21
  8. František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 124
  9. Antonín Král, Petr Král: Vlasta Burian , Orbis, Praha, 1969, str. 35
  10. Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 57, ISBN 978-80-200-1502-0
  11. Antonín Král, Petr Král: Vlasta Burian , Orbis, Praha, 1969, str. 221

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 53
  • Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 18981930, Orbis, Praha, 1959, str. 230
  • Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 19301945, Orbis, Praha, 1966, str. 15, 27, 264, 269, 271, 286
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str.  123–5
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 57, 190, 233, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 99, 162, 278, 328, 492, 518, 520, 577, 588, 611, 648, 667
  • Antonín Král, Petr Král: Vlasta Burian , Orbis, Praha, 1969, str. 21, 35, 50, 221
  • František Kubr: O divadlo života, Orbis, Praha, 1959, str. 92, 95
  • Miroslav Rutte, Josef Kodíček: Nové české divadlo 19281929, vyd.  Dr. Ot. Štorch-Marien, Aventinum, Praha, 1929, str. 134–5, 138
  • Josef Träger a red.: Divadelní zápisník, ročník I., 19451946, vyd. Sdružení pro divadelní tvorbu v Umělecké besedě, Praha, str. 194–6
  • Sborník Lidové divadlo – 10 let, vyd. Lidové divadlo, Praha, 1947, str. 5–7, 12
  • Bořivoj Srba: O nové divadlo, Panorama, Praha, 1988, str. 186–7, 190
  • Jiří Tvrzník: Jaroslav Marvan vypravuje, vyd. Novinář, 1975, str. 117–9
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 77, 81–3, ISBN 80-207-0485-X

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]