Přeskočit na obsah

Jozef Šoltész

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jozef Šoltész
Pověřenec spravedlnosti
Ve funkci:
1944 – 1944
NástupceIvan Štefánik
Čs.ministr sociální péče
Ve funkci:
1945 – 1946
NástupceZdeněk Nejedlý
Pověřenec sociální péče
Ve funkci:
1946 – 1947
PředchůdceFrantišek Komzala
NástupceJán Púll
Pověřenec průmyslu a obchodu
Ve funkci:
1947 – 1949
PředchůdceJán Púll
NástupceSamuel Takáč
Pověřenec výživy
Ve funkci:
1949 – 1951
PředchůdceMichal Chudík
NástupceJán Bušniak
Pověřenec obchodu
Ve funkci:
1951 – 1951
Poslanec Prozatímního NS, Ústavodárného NS a Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1945 – 1954
Poslanec Slovenské národní rady
Ve funkci:
1945 – 1946
Stranická příslušnost
Členstvíčs. soc. dem.
KSS (KSČ)
Narození1. května 1909
Vranov nad Topľou
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí19. března 1977 (ve věku 67 let)
Bratislava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě
Profesepolitik, právník, úředník a ministr
OceněníŘád práce
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jozef Šoltész (1. května 1909 Vranov nad Topľou – 19. března 1977 Bratislava[1]) byl slovenský a československý odbojář, dlouholetý člen Sboru pověřenců, poválečný politik Komunistické strany Slovenska, poslanec Prozatímního Národního shromáždění, Ústavodárného Národního shromáždění a Národního shromáždění ČSR a ministr vlád Československa.

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Mládí a činnost v odboji

[editovat | editovat zdroj]

Absolvoval vysokou školu v Bratislavě. Po dobu studií předsedal Sdružení sociálně demokratických akademiků a v meziválečném období se angažoval v Československé sociálně demokratické straně dělnické. Za druhé světové války se podílel na odboji. Ještě před vypuknutím Slovenského národního povstání se stal za socialistický blok členem odbojové Slovenské národní rady. V září 1944 se účastnil sjednocovacího sjezdu v Banské Bystrici, kde se spojili slovenští sociální demokraté a komunisté. Přešel tehdy do KSS.[2][3]

V 1. Sboru pověřenců a 2. Sboru pověřenců ještě za Slovenského národního povstání působil jako pověřenec pro spravedlnost (respektive pro soudnictví), přičemž v 1. Sboru pověřenců tuto pozici zastával společně s Ivanem Pietorem.[4]

V letech 1944–1946 byl členem Slovenské národní rady.[2] Podle dobových stenografických záznamů složil ale slib poslance Slovenské národní rady až na její 14. schůzi 26. listopadu 1945. Zasedal zde do roku 1946.[5]

Poválečná politická kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V letech 1945–1950 byl členem předsednictva Ústředního výboru KSS (poprvé do funkce zvolen na stranické konferenci v Žilině v srpnu 1945) a od dubna 1945 i členem prozatímního Ústředního výboru Komunistické strany Československa. V květnu 1945 zasedal i v předsednictvu ÚV KSČ a užším předsednictvu ÚV KSČ. V rámci slovenské komunistické scény patřil ke stoupencům centralistické orientace, tedy mezi zastánce silné ústřední vlády, bez výraznějších pravomocí slovenských orgánů. V lednu 1948 zasedl v zvláštní komisi zřízené ÚV KSČ pro dořešení státoprávních otázek souvisejících s připravovanou novou ústavou Československa.[6][7]

V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za KSS.[8] Setrval zde do parlamentních voleb v roce 1946, pak se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za KSČ[9] a po volbách do Národního shromáždění roku 1948 se stal za KSČ poslancem Národního shromáždění ve volebním kraji Prešov. Na poslaneckém postu setrval do konce volebního období roku 1954.[10]

Po válce zastával i vládní a stranické posty. V letech 1945–1946 byl ministrem ochrany práce a sociální péče v první vládě Zdeňka Fierlingera a druhé vládě Zdeňka Fierlingera. Pak byl v letech 1946–1951 členem Sboru pověřenců na různých postech. V 7. Sboru pověřenců usedl v letech 1946–1947 na pozici pověřence sociální péče. Koncem října 1947 podal spolu s dalšími pověřenci za KSS demisi v rámci eskalace tlaku komunistů na změnu silových poměrů ve Sboru pověřenců. V 8. Sboru pověřenců, 9. Sboru pověřenců a 10. Sboru pověřenců zastával v období let 1947–1949 funkci pověřence průmyslu a obchodu, z níž pak v letech 1949–1951 přešel na pozici pověřence výživy, kterou předtím již jednou zastával (krátce po únoru 1948 v 8. Sboru pověřenců). V roce 1951 ještě poté po několik měsíců působil coby pověřenec obchodu.[11][12]

V letech 1969–1972 uzavřel svoji politickou kariéru jako velvyslanec Československa v Maroku. Roku 1968 mu byl udělen Řád práce.[2][6][13]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Jozef Šoltész [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-05]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c Jozef Šoltész [online]. vlada.cz [cit. 2012-01-05]. Dostupné online. 
  3. ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 255. 
  4. ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 623. 
  5. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1945snr/stenprot/014schuz/s014001.htm
  6. ↑ a b Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. cibulka.net [cit. 2012-01-05]. Dostupné online. 
  7. ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 283, 286–287, 310, 370. 
  8. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-05]. Dostupné online. 
  9. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-04. 
  10. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-05]. Dostupné online. 
  11. ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 623–626. 
  12. ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 357, 367. 
  13. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1203, 1207. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
První vláda Zdeňka Fierlingera / Košická vláda
Ministerský předseda
Zdeněk Fierlinger (jmenován 4. dubna 1945, ČSSD)
Členové v den jmenování vlády
4. dubna 1945
Bohumil Laušman (ministr průmyslu, ČSSD) • Václav Majer (ministr výživy, ČSSD) • Ján Ursíny (náměstek předsedy vlády, DS) • Vavro Šrobár (ministr financí, DS) • Ivan Pietor (ministr vnitřního obchodu, DS) • Ján Lichner (státní tajemník v ministerstvu zahraničního obchodu, DS) • Klement Gottwald (náměstek předsedy vlády, KSČ) • Václav Nosek (ministr vnitra, KSČ) • Zdeněk Nejedlý (ministr školství a osvěty, KSČ) • Václav Kopecký (ministr informací, KSČ) • Viliam Široký (náměstek předsedy vlády, KSS) • Július Ďuriš (ministr zemědělství, KSS) • Jozef Šoltész (ministr ochrany práce a sociální péče, KSS) • Vladimír Clementis (státní tajemník v ministerstvu zahraničních věcí, KSS) • Josef David (náměstek předsedy vlády, ČSNS) • Hubert Ripka (ministr zahraničního obchodu, ČSNS) • Jaroslav Stránský (ministr spravedlnosti, ČSNS) • Jan Šrámek (náměstek předsedy vlády, ČSL) • František Hála (ministr pošt, ČSL) • Adolf Procházka (ministr zdravotnictví, ČSL) • Jan Masaryk (ministr zahraničních věcí, nestraník) • Ludvík Svoboda (ministr národní obrany, nestraník) • Antonín Hasal (ministr dopravy, nestraník) • Mikuláš Ferjenčík (státní tajemník v ministerstvu národní obrany, nestraník)
Veškeré vládní strany byly součástí Národní fronty. Vládní politika vycházela z Košického vládního programu.
Druhá vláda Zdeňka Fierlingera / Vláda Národní fronty
Ministerský předseda
Zdeněk Fierlinger (jmenován 6. listopadu 1945, ČSSD)
Členové v den jmenování vlády
6. listopadu 1945
Bohumil Laušman (ministr průmyslu, ČSSD) • Václav Majer (ministr výživy, ČSSD) Ján Ursíny (náměstek předsedy vlády, DS) • Vavro Šrobár (ministr financí, DS) • Ivan Pietor (ministr vnitřního obchodu, DS) • Ján Lichner (státní tajemník v ministerstvu zahraničního obchodu, DS) • Klement Gottwald (náměstek předsedy vlády, KSČ) • Václav Nosek (ministr vnitra, KSČ) • Zdeněk Nejedlý (ministr školství a osvěty, KSČ) • Václav Kopecký (ministr informací, KSČ) • Viliam Široký (náměstek předsedy vlády, KSS) • Július Ďuriš (ministr zemědělství, KSS) • Jozef Šoltész (ministr ochrany práce a sociální péče, KSS) • Vladimír Clementis (státní tajemník v ministerstvu zahraničních věcí, KSS) • Jaroslav Stránský (náměstek předsedy vlády, ČSNS) • Hubert Ripka (ministr zahraničního obchodu, ČSNS) • Prokop Drtina (ministr spravedlnosti, ČSNS) • František Hála (náměstek předsedy vlády, ČSL) • František Hála (ministr pošt, ČSL) • Adolf Procházka (ministr zdravotnictví, ČSL) • Jan Masaryk (ministr zahraničních věcí, nestraník) • Ludvík Svoboda (ministr národní obrany, nestraník) • Antonín Hasal (ministr dopravy, nestraník) • Mikuláš Ferjenčík (státní tajemník v ministerstvu národní obrany, nestraník)
Veškeré vládní strany byly součástí Národní fronty. Vládní politika vycházela z Košického vládního programu.
Ministři práce a sociálních věcí Československa
Ministři sociální péče první československé republiky (1918–1938)
Ministři sociální péče druhé československé republiky (1938–1939)
Ministři sociální péče exilových vlád Československa (1940–1945)
Ministři sociální péče poválečného Československa (1945–1968)
Federální ministři práce a sociálních věcí Československa (1969–1992)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jozef_Šoltész&oldid=24060335“