Irisbus Citybus 12M
| Irisbus Citybus 12M | |
|---|---|
 Brněnský autobus Irisbus Citybus 12M | |
| Typ | Citybus 12M |
| Výrobce | Irisbus |
| Výroba v letech | 1995–2005 |
| Technické údaje | |
| Délka | 11 990 mm |
| Šířka | 2500 mm |
| Výška | 2924 mm |
| Pohotovostní hmotnost | 11 380 kg |
| Motory a převodovky | |
| Motor | Renault MIDR 062045 |
| Výkon motoru | 186 kW |
| Motor | Iveco Cursor F2 B |
| Výkon motoru | 189–213 kW |
| Převodovka | ZF 5HP 502 |
| Převodovka | ZF 4HP 500 |
| Převodovka | VOITH D 851.3 |
| Převodovka | VOITH D 854.3 |
 multimediální obsah na CommonsNěkterá data mohou pocházet z datové položky. | |
Irisbus Citybus 12M (dříve Renault Citybus 12M, ve Francii Renault Agora S) je model nízkopodlažního autobusu, který vyráběla společnost Karosa Vysoké Mýto ve spolupráci s firmou Renault v rámci koncernu Irisbus. Do Česka byl vždy dovezen skelet autobusu s motorem vyrobený ve Francii, který zde byl dokončen.[1] Důvodem bylo rozdílné clo a tedy levnější výroba a dovoz autobusu tímto způsobem. Model byl vyráběn mezi lety 1995 a 2005 (v ČR se nachází pouze jeden vůz vyrobený v roce 1995, byl karosován španělskou firmou Hispano). Jedná se o nástupce typu Renault R 312.
Konstrukce
Citybus je dvounápravový nízkopodlažní autobus s polosamonosnou karoserií. Ta byla po sešroubování do skeletu ošetřena proti korozi (od roku 2001 procházela kataforetickou lázní) a byla olakována a oplechována. Rám podvozku je vytvořen z ocelových podélníků a příček, bočnice a střecha jsou vyrobeny ze svařených tažených uzavřených profilů a oplechovány. Přední čelo vozu tvoří uzavřené profily, které jsou pokryty plechy i plasty, zadní čelo je z jednoho panelu sklolaminátu. Motor s převodovkou se nachází v mohutné zadní části autobusu. Okna vozu jsou lepená, pouze přední sklo je uchyceno v gumě. Vstup do vozu zajišťují troje dvoukřídlé skládací dveře. Prostor pro kočárek je naproti druhým dveřím, ve kterých je umístěna také výklopná plošina. Autobus bylo možné na přání vybavit tzv. kneelingem (naklopení karoserie v zastávce směrem k chodníku), díky čemuž může řidič nástupní hranu ještě více snížit. V interiéru se nachází čalouněné sedačky pro cestující. Podlaha u prvních a druhých dveří se nachází ve výši 320 mm nad vozovkou, u třetích dveří je jeden schod a podlaha ve výšce 550 mm. V roce 2001 byl vůz inovován dosazením motoru Iveco. Zároveň byl u třetích dveří odstraněn schod (nástupní výška posléze byla 320mm) a prostor zastavěn sedadly na zvýšeném stupínku. V letech 2004 až 2005 byl zmodernizován interiér použitím nově tvarovaných přídržných tyčí a změnou barvy interiéru.
Vyráběna byla také verze s pohonem na stlačený zemní plyn (CNG) a kloubová varianta Irisbus Citybus 18M. Karoserie Citybusu pak posloužily Škodě Electric k výrobě prvních trolejbusů Škoda 24Tr Irisbus (standardní) a Škoda 25Tr Irisbus (kloubový). Po ukončení výroby ve společnosti Škoda Ostrov chtěla znojemská společnost ČAS-service, která provozovala jediný vyrobený elektrobus Škoda 21Eb, nabízet zájemcům elektrobusy s karoserií Citybus.[2]
Výroba a provoz
Model Citybus byl ve své době stěžejním modelem společnosti Irisbus; dnes jezdí (kromě Česka) hlavně ve Francii a v některých velkých městech jiných států.
Český prototyp vozu Citybus 12M, který se odlišuje nejen vzhledově, byl vyroben v roce 1995, do Prahy byl dodán o rok později a jezdil zde pod evidenčním číslem 3004 do dubna 2014. V roce 1996 byla zahájena v Karose sériová výroba, která trvala až do roku 2005, kdy byl Citybus 12M nahrazen vozem Irisbus Citelis 12M. Celkem bylo vyrobeno 11 066 kusů (z toho bylo přes 500 kusů, určených převážně pro český a slovenský trh, smontováno v Karose).
V Evropě jezdí Citybusy (resp. Agory) např. v Berlíně, Athénách a velkých francouzských městech (Saint-Étienne, Le Mans, Poitiers, Nice, Paříž, Mety, Versailles, Remeš, Orléans, Rouen, Elbeuf, Limoges, Nevers, Épinal, Châtellerault, Pau).
V Česku se Citybusy vyskytují (nebo vyskytovaly) např. Praze, Brně, Ostravě, Plzni, Zlíně, Liberci, Jablonci nad Nisou, Táboře, Českých Budějovicích a mnoha dalších městech.
Ve druhém desetiletí 21. století jsou však již autobusy tohoto typu vyřazovány kvůli vysokému stáří a kvůli dodávce nových vozidel.
Historické vozy
- Ostrava (vůz ev. č. 7008)
- Praha (vůz ev. č. 3251)
- Technické muzeum v Brně (brněnský vůz ev. č. 7630)
- MHDT Kladno (vůz SPZ 4L0 2999, ex Busline)
- Plzeň (vůz ev č. 462)
Odkazy
Reference
- ↑ http://www.karosa.cz/main.php?show=history6&language=czech
- ↑ KORBEL, Petr. Elektrobus se srazil s byrokracií [online]. Enviweb.cz, 2005-01-10 [cit. 2014-05-17]. Dostupné online.
Literatura
Libor Čuma, Tomáš Kocman, Jiří Mrkos: Autobusy v brněnské městské dopravě 1930–2005. Pavel Malkus – dopravní vydavatelství, Praha 2005, ISBN 80-903012-6-6.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Irisbus Citybus 12M na Wikimedia Commons - Informace na stránkách výrobce
- Články s fotografiemi o prototypu a sériových vozech Citybus v Praze
- Rozsáhlá fotogalerie brněnských autobusů Irisbus Citybus
