Hrozová
| Hrozová | |
|---|---|
 | |
| Lokalita | |
| Charakter | malá vesnice |
| Obec | Rusín |
| Okres | Bruntál |
| Kraj | Moravskoslezský kraj |
| Historická země | Morava (respektive moravská enkláva ve Slezsku) |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°12′28″ s. š., 17°42′57″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 26 (2021)[1] |
| Katastrální území | Hrozová (5,34 km²) |
| Nadmořská výška | 275 m n. m. |
| PSČ | 793 97 |
| Počet domů | 35 (2011)[2] |
  Hrozová | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 48551 |
| Kód k. ú. | 648558 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hrozová (německy Grosse[3]) je vesnice v okrese Bruntál, která je částí obce Rusín.
Název
[editovat | editovat zdroj]Nejstarší doklady ukazují podobu Hrozova (tj. ves), což je přivlastňovací přídavné jméno k osobnímu jménu Hróza (totožnému s obecným hróza - "děs"). Doklady Rozová (1566) a Rozova (1582) nicméně umožňují uvažovat též o odvození od osobního jména Raz (domácké podobě jmen začínajících na Rad-), na jehož začátek připojeno H- (podle jmen na Hr-) a jehož -o- by bylo nářeční (vliv polštiny). Německé jméno vzniklo z českého.[4]
Historie
[editovat | editovat zdroj]První písemná zpráva o Hrozové je z roku 1309. Obec tehdy patřila Konrádovi z Koberna, synovi Herborda z Fulštejna, vlivného vazala olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburka. Herbord dostal území na Osoblažsku s hradem Fulštejnem (dnes v Bohušově), které zahrnovalo také Hrozovou. Fulštejnům patřila Hrozová až do roku 1566. Hrozová sice územně spadala do Opavska, ale jako majetek Olomouckého biskupství náležela právně k Moravě. V rámci tzv. moravských enkláv byl statek Hrozová, zahrnující od 16. století i nedaleké Pelhřimovy, udělován jako léno olomouckým biskupem. V té době už bylo obyvatelstvo vesnice zcela německé. V držení léna se vystřídaly šlechtické rody Sedlničtí z Choltic, Trachové z Březího, Lvi z Rožmitálu a posledními byli Pinové z Friedentalu. Friedentalové nechali ve vsi v roce 1871 zbořit zchátralý zámek stojící na místě původní tvrze. Bohužel se nezachoval ani „zámeček ve švýcarském stylu“, postavený na místě zbořeného zámku, protože byl zlikvidován v 70. letech minulého století.
Kostel je hlavní pamětihodností vesnice. Je zasvěcen sv. archandělovi Michaelovi a je uváděn již v roce 1309, stejně jako vesnice. Areál farního kostela včetně ohradní zdi kolem přilehlého hřbitova je zapsán na seznamu nemovitých kulturních památek okresu Bruntál. Jádro kostela je raně gotická stavba z poslední třetiny 13. století, která byla během let několikrát přestavována a upravována. V roce 2011 proběhla oprava střechy a fasády, uvnitř kostela byl proveden částečný archeologický průzkum. Další památkou je socha Panny Marie s Ježíškem (Madona z Hrozové) z doby po roku 1500, která je dnes vystavena ve Slezském zemském muzeu v Opavě. V roce 2014 až 2015 byl v presbytáři kostela odkryt a restaurován soubor maleb z konce 13. století. Patří k nejstarším středověkým nástěnným malbám na území Moravskoslezského kraje a jeho kulturněhistorická hodnota je nezměrná.
Škola v Hrozové existovala již v roce 1610 a měla jednoho učitele, který současně býval varhaníkem v kostele. Bydlel ve školní budově vzadu za kostelem. Dodnes zachovaná budova byla postavena v roce 1854, dříve docházely do ní i děti z Rusína a Koberna. Zachovala se také hasičská zbrojnice z roku 1898, několik kamenných křížů, secesní fara a dvě kaple. V roce 1874 se ve vsi uplatnila první jednoduchá mlátička, první secí stroj v roce 1889 a v roce 1910 již moderní parní mlátička. Elektrifikace vesnice byla provedena v roce 1932. V roce 1934 byla pořízena motorová hasičská stříkačka. V roce 1938 byla Hrozová připojena k Německé říši.
Po těžkých bojích na Osoblažsku vstoupily dne 23. března 1945 do Hrozové jednotky Rudé armády. V důsledku tragédie 2. světové války byli němečtí obyvatelé Hrozové odsunuti z Československa. Byl mezi nimi i hrozovský rodák, pozdější profesor Mnichovské univerzity Josef Scharbert, iniciátor znovuvybudování válkou zničené kaple v blízkém Rusíně. Do Hrozové přicházejí noví obyvatelé pocházející z různých míst ČSR a v roce 1947 také volyňští Češi. Již 2. září 1946 byla zahájena výuka v obecné škole. Prvním učitelem byl Jaroslav Kavalíř. Škola byla pro nedostatek žáků uzavřena v roce 1961. V roce 1950 byl ustanoven v obci MNV a jeho prvním předsedou se stal Josef Jandík. V témže roce byl v Hrozové uskutečněn unikátní nález antických mincí. Po druhém, opět ale neúspěšném, pokusu o provozování fungujícího JZD došlo v roce 1961 k převedení hospodářství do státních statků. Pro nedostatek pracovního uplatnění v zemědělství odchází většina obyvatel do průmyslových měst. Vesnice se vylidnila a stala se vesnicí chalupářskou.
V roce 1980 byla zřízena obec Rusín s místními částmi Hrozovou a Matějovicemi. V roce 2004 bylo založeno občanské sdružení Královský stolec. To si dalo za cíl oživení regionální historie, opravy drobných sakrálních a světských staveb, organizování výstav, koncertů a naučných výletů pro děti. Bylo iniciátorem obnovy již zapomenutého paličkování na Osoblažsku, vydání hudebního CD Varhany z Osoblažska, výroby dřevěné sochy jako nové hrozovské madony.
Vývoj počtu obyvatel
[editovat | editovat zdroj]Počet obyvatel Hrozové podle sčítání nebo jiných úředních záznamů[5]:
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 391 | 401 | 389 | 348 | 308 | 305 | 271[p 1] | 159 | 95 | 49 | 31 | 14 | 14 |
- ↑ z toho: 1 Čechoslováků, 258 Němců; 269 řím. kat., 2 evang.
V Hrozové je evidováno 38 adres, vesměs čísla popisná (trvalé objekty).[6] Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 36 domů, z toho 9 trvale obydlených.
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 716.
- ↑ Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I, Praha 1970, str. 302.
- ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 708–709. Statistický lexikon obcí v zemi Moravskoslezské. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1935. S. 60. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2005. Příprava vydání Růžková, Jiřina; Morávková, Štěpánka; Škrabal, Josef; Jungová, Galina; Pavlíková, Marie. Svazek 1. Praha: Ottovo nakladatelství s.r.o., 2005. 1360 s. ISBN 80-7360-287-3. S. 1080–1081.
- ↑ Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2010-03-19 [cit. 2010-03-19]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PRIX, Dalibor. Středověký kostel sv. archanděla Michaela v Hrozové. Sborník bruntálského muzea. 1999, roč. 2, s. 5–31. ISSN 1801-2205.
- NEJEZ, Vladimír. Hrozovské listy. Hrozová: Královský stolec, 2002.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hrozová na Wikimedia Commons - Madona z Hrozové Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.
